Kapitola 4: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Podobne dokumenty
1 Soustava lineárních rovnic

Numerické metody 8. května FJFI ČVUT v Praze

Aproximace funkcí 1,00 0,841 1,10 0,864 1,20 0,885. Body proložíme lomenou čarou.

Funkce zadané implicitně. 4. března 2019

Cauchyova úloha pro obyčejnou diferenciální rovnici

Matematika 2, vzorová písemka 1

Diferenciální rovnice základní pojmy. Rovnice se

Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava

Komplexní analýza. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze Martin Bohata Komplexní analýza Mocninné řady 1 / 18

Necht je funkce f spojitá v intervalu a, b a má derivaci v (a, b). Pak existuje bod ξ (a, b) tak, že f(b) f(a) b a. Geometricky

GEM a soustavy lineárních rovnic, část 2

Sb ırka pˇr ıklad u z matematick e anal yzy II Petr Tomiczek

MATEMATIKA 3. Katedra matematiky a didaktiky matematiky Technická univerzita v Liberci

x2 + 2x 15 x 2 + 4x ) f(x) = x 2 + 2x 15 x2 + x 12 3) f(x) = x 3 + 3x 2 10x. x 3 + 3x 2 10x x 2 + x 12 10) f(x) = log 2.

Geometrická nelinearita: úvod

Kapitola 2. Nelineární rovnice

Stavový popis Stabilita spojitých systémů (K611MSAP) Katedra aplikované matematiky Fakulta dopravní ČVUT. čtvrtek 20. dubna 2006

(1) Derivace. Kristýna Kuncová. Matematika B2 17/18. Kristýna Kuncová (1) Derivace 1 / 35

Inverzní Z-transformace

Matematika (KMI/PMATE)

Metody, s nimiž se seznámíme v této kapitole, lze použít pro libovolnou

(13) Fourierovy řady

Obsah. 1.2 Integrály typu ( ) R x, s αx+β

Lineární algebra - iterační metody

Numerické metody minimalizace

Vybrané kapitoly z matematiky

5. a 12. prosince 2018

Kristýna Kuncová. Matematika B2

Kristýna Kuncová. Matematika B2 18/19

Matematika III Stechiometrie stručný

kontaktní modely (Winklerův, Pasternakův)

Elementární funkce. Edita Pelantová. únor FJFI, ČVUT v Praze. katedra matematiky, FJFI, ČVUT v Praze

Kristýna Kuncová. Matematika B3

Komplexní analýza. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze Martin Bohata Komplexní analýza Úvod 1 / 32

1 Předmluva Značení... 3

Periodický pohyb obecného oscilátoru ve dvou dimenzích

Určitý (Riemannův) integrál a aplikace. Nevlastní integrál. 19. prosince 2018

Úvodní informace. 18. února 2019

Co nám prozradí derivace? 21. listopadu 2018

DFT. verze:

algebrou úzce souvisí V druhém tematickém celku se předpokládá základní znalosti z matematické analýzy

podle přednášky doc. Eduarda Fuchse 16. prosince 2010

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky

Numerické metody a statistika

Okrajový problém podmínky nejsou zadány v jednom bodu nejčastěji jsou podmínky zadány ve 2 bodech na okrajích, ale mohou být

Numerické metody KI/NME. Doc. RNDr. Jiří Felcman, CSc. RNDr. Petr Kubera, Ph.D.

MATEMATIKA 3 NUMERICKÉ METODY. Katedra matematiky a didaktiky matematiky Technická univerzita v Liberci

Průvodce studiem V této kapitole se budeme zabývat diferenciálním počtem pro funkce více

fakulty MENDELU v Brně (LDF) s ohledem na disciplíny společného základu (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.

Linea rnı (ne)za vislost

Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava

David Nádhera Kontinuace implicitně zadané křivky

Obsah. 1 Konstrukce (definice) Riemannova integrálu Výpočet Newtonova Leibnizova věta Aplikace výpočet objemů a obsahů 30

Internetová matematická olympiáda 8. ročník, Baví se student Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně (FSI) s kamarádem:

Teorie plasticity. Varianty teorie plasticity. Pružnoplastická matice tuhosti materiálu

Fakulta elektrotechnická. Algoritmy pro

Energetické principy a variační metody ve stavební mechanice

(a). Pak f. (a) pro i j a 2 f

Matematika prˇedna sˇka Lenka Prˇibylova 7. u nora 2007 c Lenka Prˇibylova, 200 7

(2) Funkce. Kristýna Kuncová. Matematika B2. Kristýna Kuncová (2) Funkce 1 / 25

Jednoduchá zobrazení. Podpořeno z projektu FRVŠ 584/2011.

Petr Beremlijski, Marie Sadowská

Rovnice proudění Slapový model

Poznámky z matematiky

Laplaceova transformace

x y (A)dy. a) Určete a načrtněte oblasti, ve kterých je funkce diferencovatelná. b) Napište diferenciál funkce v bodě A = [x 0, y 0 ].

(A B) ij = k. (A) ik (B) jk.

Tvarová optimalizace pro 3D kontaktní problém

Stabilita proudění. Matematický ústav, Univerzita Karlova. 7. května 2015

Jednoduchá zobrazení. Podpořeno z projektu FRVŠ 584/2011.

Kristýna Kuncová. Matematika B2 18/19. Kristýna Kuncová (1) Vzorové otázky 1 / 36

Matematická analýza II pro kombinované studium. Konzultace první a druhá. RNDr. Libuše Samková, Ph.D. pf.jcu.cz

Co byste měl/a zvládnout po 1. týdnu

Powyższe reguły to tylko jedna z wersji gry. Istnieje wiele innych wariantów, można też ustalać własne zasady. Miłej zabawy!

Matematická analýza 2. Kubr Milan

Univerzita Palackého v Olomouci

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky METODA FAST MARCHING PRO

FAKULTA STAVEBNÍ. Stavební statika. Telefon: WWW:

Geometrická nelinearita: úvod

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd. Katedra matematiky. Semestrální práce - matematika a byznys

MATEMATIKA 1 ALEŠ NEKVINDA. + + pokud x < 0; x. Supremum a infimum množiny.

Komplexní analýza. Příklad Body. Nepište obyčejnou tužkou ani červeně, jinak písemka nebude přijata. Soupis vybraných vzorců. 4a.

FAKULTA STAVEBNÍ. Stavební statika. Telefon: WWW:

Edita Pelantová, katedra matematiky / 16

Fyzika laserů. Kvantová teorie laseru. 22. dubna Katedra fyzikální elektroniky.

Matematika I (KMI/PMATE) Co se naučíme? x = a a x = b. rozumět pojmu střední hodnota funkce na daném intervalu. Obrázek 1.

Transformace okrajových podmínek pomocí Poisson-Lie T-plurality

Obsah. Limita posloupnosti a funkce. Petr Hasil. Limita posloupnosti. Pro a R definujeme: Je-li a < 0, pak a =, a ( ) =. vlastní body.

Reprezentace dat. BI-PA1 Programování a Algoritmizace I. Ladislav Vagner

Mendelova univerzita v Brně user.mendelu.cz/marik

Škola matematického modelování 2017

Obsah. Petr Hasil. (konjunkce) (disjunkce) A B (implikace) A je dostačující podmínka pro B; B je nutná podmínka pro A A B: (A B) (B A) A (negace)

Robotika. Kinematika 13. dubna 2017 Ing. František Burian Ph.D.

Pojem množiny nedefinujeme, pouze připomínáme, že množina je. Nejprve shrneme pojmy a fakta, které znáte ze střední školy.

Internet a zdroje. (Zdroje na Internetu) Mgr. Petr Jakubec. Katedra fyzikální chemie Univerzita Palackého v Olomouci Tř. 17.

Univerzita Karlova v Praze Matematicko-fyzikální fakulta

FAKULTA STAVEBNÍ JOSEF DALÍK NUMERICKÉ METODY II

1 Derivace funkce a monotonie

Výzvy, které před matematiku staví

Transkrypt:

Sbírka příkladů Matematika II pro strukturované studium Kapitola 4: Soustavy diferenciálních rovnic 1 řádu Chcete-li ukončit prohlížení stiskněte klávesu Esc Chcete-li pokračovat stiskněte klávesu Enter p1/11

Soustavy diferenciálních rovnic 1 řádu Autonomní lineární soustavy Eulerova metoda p2/11

Autonomní lineární soustavy Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 p3/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y? p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic Výsledek: x(t) = C 1 e t + C 2 e 3t = x + y y = 4x + y y(t) = 2C 1 e t + 2C 2 e 3t t R, C 1,C 2 R p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic Návod: = x + y y = 4x + y Řešení soustavy dvou lineárních diferenciálních rovnic 1 řádu s konstantními koeficienty hledáme ve tvaru [ ] x(t) z(t) = = e λt h, y(t) kde λ je vlastní číslo matice soustavy a h je vlastní vektor příslušný k vlastnímu číslu λ p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y Řešení: [ ] [ Položme x(t) z(t) = = z (t) = y(t) Přepišme zadanou autonomní soustavu pomocí matic: [ ] [ ] [ ] 1 1 x y = = z = 4 1 y Matice se nazývá matice soustavy A = [ 1 1 4 1 (t) y (t) [ ] 1 1 4 1 Řešení této soustavy hledáme ve tvaru ] z(t) = e λt h, ] z kde λ je vlastní číslo matice A a h je vlastní vektor příslušný k vlastnímu číslu λ Číslo λ tedy řeší tzv charakteristickou rovnici matice A: det(a λe) = 0 a k němu příslušný vlastní vektor h je pak řešením soustavy Další (A λe) h = 0 p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y Řešení: Charakteristická rovnice matice A je ([ ] [ ]) 1 1 1 0 det λ 4 1 0 1 = 0 = 1 λ 1 4 1 λ = 0 = (1 λ)(1 λ) 4 = 0 = λ 2 2λ 3 = 0 Její kořeny jsou λ 1 = 1, λ 2 = 3 (Pro chytřejší poznámka: Kvadratická rovnice je v normovaném tvaru, kořeny lze určit z jejich vlastností λ 1 + λ 2 = 2, λ 1 λ 2 = 3) Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1 musí splňovat rovnost ([ Další 1 1 4 1 ] + [ 1 0 0 1 ]) [ (A ( 1)E) h = 0 h 1 h 2 ] [ ] 0 = 0 2h 1 + h 2 = 0 4h 1 + 2h 2 = 0 = [ 2 1 4 2 ] [ h 1 h 2 ] = [ 0 0 ] p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y Řešení: První rovnice předchozí soustavy je násobkem druhé rovnice (vždy to tak musí být), proto má soustava nekonečně mnoho řešení (h 1,h 2 ) Protože hledáme jeden vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1, chceme jedno libovolné řešení Zvolíme např h 1 = 1, pak z první rovnice 2 1 + h 2 = 0 = h 2 = 2 Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1 je h1 = [ 1 2 Vlastní vektor příslušný k λ 2 = 3 musí splňovat rovnost ] (A 3E) h = 0 ([ ] [ ]) [ ] [ ] [ ] [ ] [ ] 1 1 3 0 h 1 0 2 1 h 1 0 = = = 4 1 0 3 h 2 0 4 2 h 2 0 2h 1 + h 2 = 0 4h 1 2h 2 = 0 Zvolíme např h 1 = 1, pak z první rovnice 2 1 + h 2 = 0 = h 2 = 2 Vlastní vektor příslušný k λ 2 = 3 je [ ] 1 h2 = 2 Další p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x + y y = 4x + y Řešení: Má-li charakteristická rovnice matice soustavy dvou lineárních diferenciálních rovnic dva různé reálné kořeny λ 1,λ 2, pak obecné řešení této soustavy má tvar z(t) = C 1 e λ 1 t h 1 + C 2 e λ 2 t h 2, t R, C 1,C 2 R, kde h 1, h 2 jsou příslušné vlastní vektory k λ 1,λ 2 Obecné řešení zadané soustavy lineárních diferenciálních rovnic tedy je [ ] [ ] z(t) = C 1 e t + C 2 e 3t, t R, C 1,C 2 R Rozepišme ho po složkách: 1 2 1 2 x(t) = C 1 e t + C 2 e 3t y(t) = 2C 1 e t + 2C 2 e 3t p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=x(t)+y(t)); = x + y y = 4x + y DR1 := d dt x(t) = x(t) + y(t) > DR2:=(diff(y(t),t)=4*x(t)+y(t)); DR2 := d dt y(t) = 4x(t) + y(t) > dsolve({dr1,dr2},{x(t),y(t)}); {x(t) = C1 e ( t) + C2 e (3t), y(t) = 2 C1 e ( t) + 2 C2 e (3t) } p4/11

Příklad 411 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic Mathematica: rovnice1 = [t] == x[t] + y[t]; rovnice2 = y [t] == 4x[t] + y[t]; = x + y y = 4x + y reseni = DSolve[{rovnice1, rovnice2},{x[t], y[t]}, t] {{ x[t] 1 ( 2 e t 1 + e 4t) C[1] + 1 ( 4 e t 1 + e 4t) C[2], y[t] e t ( 1 + e 4t) C[1] + 1 ( 2 e t 1 + e 4t) C[2] }} Komentář:výsledek je stejný jako náš výsledek, který jsme vypočetli v řešení Stačí zvolit C 1 = 1 2 C[1] 1 4 C[2] a C 2 = 1 2 C[1] + 1 4 C[2] p4/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1? p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Výsledek: x(t) = 10 + 12e t y(t) = 5 4e t t R p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Návod: Nejprve najdeme obecné řešení soustavy podle návodu v předchozím příkladě a pak určíme konstanty C 1,C 2 tak, aby nalezené řešení splňovalo počáteční podmínku p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Řešení: [ ] [ Položme x(t) z(t) = = z (t) = y(t) Přepišme zadanou autonomní soustavu pomocí matic: [ ] [ ] [ ] 3 6 x y = = z = 1 2 y Maticí soustavy je A = Řešení této soustavy hledáme ve tvaru [ 3 6 1 2 z(t) = e λt h, ] (t) y (t) [ ] 3 6 1 2 ] z kde λ je vlastní číslo matice A a h je vlastní vektor příslušný k vlastnímu číslu λ Číslo λ tedy řeší tzv charakteristickou rovnici matice A: det(a λe) = 0 a k němu příslušný vlastní vektor h je pak řešením soustavy (A λe) h = 0 Další p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Řešení: Charakteristická rovnice matice A je ([ ] [ ]) 3 6 1 0 det λ 1 2 0 1 = 0 = 3 λ 6 1 2 λ = 0 = (3 λ)( 2 λ) + 6 = 0 = λ 2 λ = 0 = λ(λ 1) = 0 Její kořeny jsou λ 1 = 0, λ 2 = 1 Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 0 musí splňovat rovnost (A 0 E) h = 0 [ 3 6 1 2 ] [ 3h 1 + 6h 2 = 0 h 1 2h 2 = 0 První rovnice předchozí soustavy je násobkem druhé rovnice (vždy to tak musí být), proto má soustava nekonečně mnoho řešení (h 1,h 2 ) Protože hledáme jeden vlastní vektor příslušný k λ 1 = 0, chceme jedno libovolné řešení Zvolíme např h 2 = 1, pak z druhé rovnice h 1 2 1 = 0 = h 1 = 2 Další h 1 h 2 ] = [ 0 0 ] p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Řešení: Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 0 je h1 = [ 2 1 ] Vlastní vektor příslušný k λ 2 = 1 musí splňovat rovnost (A 1 E) h = 0 ([ ] [ ]) [ ] [ ] [ ] [ ] [ ] 3 6 1 0 h 1 0 2 6 h 1 0 = = = 1 2 0 1 h 2 0 1 3 h 2 0 2h 1 + 6h 2 = 0 h 1 3h 2 = 0 Zvolíme např h 2 = 1, pak z druhé rovnice h 1 3 1 = 0 = h 1 = 3 Vlastní vektor příslušný k λ 2 = 1 je [ ] 3 h2 = 1 Další p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Řešení: Obecné řešení zadané soustavy lineárních diferenciálních rovnic tedy je [ ] [ ] 2 z(t) = C 1 + C 2 e t 3, t R, C 1,C 2 R 1 1 Rozepišme ho po složkách: x(t) = 2C 1 3C 2 e t y(t) = C 1 + C 2 e t Nyní určíme konstanty C 1,C 2 tak, aby nalezené řešení vyhovovalo počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Po dosazení počátečních podmínek do obecného řešení dostaneme 2 = 2C 1 3C 2 = 2 = 2C 1 3C 2 = C 2 = 4 1 = C 1 + C 2 2 = 2C 1 + 2C 2 C 1 = 5 Hledané řešení tedy je x(t) = 10 + 12e t y(t) = 5 4e t t R Rovnice jsou parametrickými rovnicemi trajektorie nalezeného řešení (rovinné křivky) p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=3*x(t)+6*y(t)); DR1 := d dt x(t) = 3x(t) + 6y(t) > DR2:=(diff(y(t),t)=-x(t)-2*y(t)); > PP:=x(0)=2,y(0)=1; DR2 := d dt y(t) = x(t) 2y(t) PP := x(0) = 2, y(0) = 1 > dsolve({dr1,dr2,pp},{x(t),y(t)}); {x(t) = 10 + 12e t, y(t) = 4e t + 5} p5/11

Příklad 412 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = 3x + 6y y = x 2y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 2, y(0) = 1 Mathematica: rovnice1 = [t] == 3x[t] + 6y[t]; rovnice2 = y [t] == x[t] 2y[t]; pp1 = x[0] == 2; pp2 = y[0] == 1; reseni = DSolve[{rovnice1, rovnice2, pp1, pp2},{x[t], {x[t],y[t]},t] {{ ( x[t] 2 5 + 6e t ),y[t] 5 4e t}} p5/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y? p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Výsledek: x(t) = 2C 1 e t sin2t + 2C 2 e t cos2t y(t) = C 1 e t cos2t + C 2 e t sin2t t R, C 1,C 2 R p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Návod: Řešení hledáme podle návodu v příkladě 411 p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Řešení: [ ] [ Položme x(t) z(t) = = z (t) = y(t) Přepišme zadanou autonomní soustavu pomocí matic: [ ] [ ] [ ] 1 4 x y = = z = 1 1 y Maticí soustavy je A = Řešení této soustavy hledáme ve tvaru [ 1 4 1 1 z(t) = e λt h, ] (t) y (t) [ ] 1 4 1 1 ] z kde λ je vlastní číslo matice A a h je vlastní vektor příslušný k vlastnímu číslu λ Číslo λ tedy řeší tzv charakteristickou rovnici matice A: det(a λe) = 0 a k němu příslušný vlastní vektor h je pak řešením soustavy Další (A λe) h = 0 p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Řešení: Charakteristická rovnice matice A je ([ ] [ ]) 1 4 1 0 det λ 1 1 0 1 = 0 = 1 λ 4 1 1 λ = 0 = ( 1 λ)( 1 λ) + 4 = 0 = λ 2 + 2λ + 5 = 0 Její kořeny jsou λ 1 = 1 + 2i, λ 2 = 1 2i (Kořeny kvadratické rovnice hledáme v oboru komplexních čísel, nalezneme je pomocí vzorečku λ 1,2 = 2± 2 2 4 1 5 2 1 ) Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1 + 2i musí splňovat rovnost (A ( 1 + 2i)E) h = 0 ]) [ ([ ] [ ] [ ] [ ] [ 1 4 1 + 2i 0 h 1 0 2i 4 = = 1 1 0 1 + 2i h 2 0 1 2i 2ih 1 4h 2 = 0 h 1 2ih 2 = 0 První rovnice předchozí soustavy je násobkem druhé rovnice (vždy to tak musí být), proto má soustava nekonečně mnoho řešení (h 1,h 2 ) h 1 h 2 ] = [ 0 0 ] Další p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Řešení: Protože hledáme jeden vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1 + 2i, chceme jedno libovolné řešení v oboru komplexních čísel Zvolíme např h 2 = 1, pak z druhé rovnice h 1 2i 1 = 0 = h 1 = 2i Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 1 + 2i je h1 = [ Má-li charakteristická rovnice matice soustavy dvou lineárních diferenciálních rovnic dva imaginární komplexně sdružené kořeny λ 1 = a + bi,λ 2 = a bi, pak obecné řešení této soustavy má tvar z(t) = C 1 Re(e λ 1 t h1 ) + C 2 Im(e λ 1 t h1 ), t R, C 1,C 2 R, 2i 1 ] kde h 1 je příslušný vlastní vektor k λ 1 Hledejme reálnou a imaginární část komplexního řešení: [ ] z 1 (t) = e λ 1 t h1 = e ( 1+2i)t 2i 1 Použijeme vzorec e (a+bi)t = e at (cosbt + i sinbt) Pak [ ] z 1 (t) = (e t cos2t + ie t 2i sin2t) = 2ie t cos2t + 2i ie t sin2t 1 e t cos2t + ie t sin2t Další p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Řešení: = i2e t cos2t 2e t sin2t e t cos2t + ie t sin2t = 2e t sin2t e t cos2t + i 2e t cos2t e t sin2t Reálná a imaginární část komplexního řešení z 1 (t) je Re z 1 (t) = 2e t sin2t = e t 2sin2t Im z 1 (t) = e t cos2t cos2t 2e t cos2t e t sin2t = e t 2cos2t sin2t Obecné řešení zadané soustavy lineárních diferenciálních rovnic tedy je z(t) = C 1 e t 2sin2t + C 2 e t 2cos2t, t R, C 1,C 2 R cos2t sin2t Rozepišme ho po složkách: x(t) = 2C 1 e t sin2t + 2C 2 e t cos2t y(t) = C 1 e t cos2t + C 2 e t sin2t p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=-x(t)-4*y(t)); DR1 := d dt x(t) = x(t) 4y(t) > DR2:=(diff(y(t),t)=x(t)-y(t)); DR2 := d dt y(t) = x(t) y(t) > dsolve({dr1,dr2},{x(t),y(t)}); {y(t) = 1 2 e( t) ( C1 cos(2t) C2 sin(2t)), x(t) = e ( t) ( C1 sin(2t) + C2 cos(2t))} p6/11

Příklad 413 Nalezněte obecné řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic y = x 4y = x y Mathematica: rovnice1 = [t] == x[t] 4y[t]; rovnice2 = y [t] == x[t] y[t]; reseni = DSolve[{rovnice1, rovnice2},{x[t], y[t]}, t] {{ x[t] e t C[1]Cos[2t] 2e t C[2]Sin[2t], y[t] e t C[2]Cos[2t] + 1 2 e t C[1]Sin[2t] }} p6/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1? p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Výsledek: x(t) = cos 2t y(t) = 2 sin2t cos2t t R p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Návod: Nejprve najdeme obecné řešení soustavy podle návodu v příkladě 411 a pak určíme konstanty C 1,C 2 tak, aby nalezené řešení splňovalo počáteční podmínku p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Řešení: [ ] [ ] x(t) Položme z(t) = = z (t) (t) = y(t) y (t) Přepišme zadanou autonomní soustavu pomocí matic: [ ] [ ] [ ] 1 1 x y = = z = 5 1 y Maticí soustavy je A = [ 1 1 5 1 ] [ 1 1 5 1 ] z Řešení této soustavy hledáme ve tvaru z(t) = e λt h, kde λ je vlastní číslo matice A a h je vlastní vektor příslušný k vlastnímu číslu λ Číslo λ tedy řeší tzv charakteristickou rovnici matice A: det(a λe) = 0 a k němu příslušný vlastní vektor h je pak řešením soustavy (A λe) h = 0 Charakteristická rovnice matice A je ([ ] [ ]) 1 1 1 0 1 λ 1 det λ = 0 = 5 1 0 1 5 1 λ = 0 = Další ( 1 λ)(1 λ) + 5 = 0 = λ 2 + 4 = 0 p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Řešení: Její kořeny jsou λ 1 = 2i, λ 2 = 2i Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 2i musí splňovat rovnost (A 2iE) h = 0 ([ ] [ ]) [ ] [ ] [ ] [ ] [ 1 1 2i 0 h 1 0 1 2i 1 h 1 = = = 5 1 0 2i h 2 0 5 1 2i h 2 ( 1 2i)h 1 h 2 = 0 5h 1 + (1 2i)h 2 = 0 První rovnice předchozí soustavy je násobkem druhé rovnice (vždy to tak musí být), proto má soustava nekonečně mnoho řešení (h 1,h 2 ) Protože hledáme jeden vlastní vektor příslušný k λ 1 = 2i, chceme jedno libovolné řešení v oboru komplexních čísel Zvolíme např h 1 = 1, pak z první rovnice ( 1 2i) 1 h 2 = 0 = h 2 = 1 2i Vlastní vektor příslušný k λ 1 = 2i je h1 = [ 1 1 2i Má-li charakteristická rovnice matice soustavy dvou lineárních diferenciálních rovnic dva imaginární komplexně sdružené kořeny λ 1,2 = ±bi, pak obecné řešení této soustavy má tvar z(t) = C 1 Re(e λ 1 t h1 ) + C 2 Im(e λ 1 t h1 ), t R, C 1,C 2 R, ] 0 0 ] kde h 1 je příslušný vlastní vektor k λ 1 Další p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Řešení: Hledejme reálnou a imaginární část komplexního řešení: z 1 (t) = e λ 1 t h1 = e 2it [ 1 1 2i ] Použijeme vzorec e bit = cosbt + i sinbt Pak [ ] 1 cos2t + i sin2t z 1 (t) = (cos2t + i sin2t) = 1 2i cos2t + 2 sin2t + i( sin2t 2 cos2t) Reálná a imaginární část komplexního řešení z 1 (t) je cos2t sin2t Re z 1 (t) = Im z 1 (t) = 2 sin2t cos2t 2 cos2t sin2t Obecné řešení zadané soustavy lineárních diferenciálních rovnic tedy je cos2t sin2t z(t) = C 1 + C 2, t R, C 1,C 2 R 2 sin2t cos2t 2 cos2t sin2t Další p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Řešení: Rozepišme ho po složkách: x(t) = C 1 cos2t + C 2 sin2t y(t) = 2C 1 sin2t C 1 cos2t 2C 2 cos2t C 2 sin2t Nyní určíme konstanty C 1,C 2 tak, aby nalezené řešení vyhovovalo počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Po dosazení počátečních podmínek do obecného řešení dostaneme 1 = x(0) = C 1 cos0 + C 2 sin0 1 = y(0) = 2C 1 sin0 C 1 cos0 2C 2 cos0 C 2 sin0 Odtud 1 = C 1 = C 1 = 1 1 = C 1 2C 2 C 2 = 0 Hledané řešení tedy je x(t) = cos 2t y(t) = 2 sin2t cos2t t R Rovnice jsou parametrickými rovnicemi trajektorie nalezeného řešení (rovinné křivky) p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=-x(t)-y(t)); DR1 := d dt x(t) = x(t) y(t) > DR2:=(diff(y(t),t)=5*x(t)+y(t)); > PP:=x(0)=1,y(0)=-1; DR2 := d dt y(t) = 5x(t) + y(t) PP := x(0) = 1, y(0) = 1 > dsolve({dr1,dr2,pp},{x(t),y(t)}); {x(t) = cos(2t), y(t) = 2sin(2t) cos(2t)} p7/11

Příklad 414 Nalezněte řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic = x y y = 5x + y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 1 Mathematica: rovnice1 = [t] == x[t] y[t]; rovnice2 = y [t] == 5x[t] + y[t]; pp1 = x[0] == 1; pp2 = y[0] == 1; reseni = DSolve[{rovnice1, rovnice2, pp1, pp2},{x[t], y[t]}, t] {{x[t] Cos[2t],y[t] Cos[2t] + 2Sin[2t]}} p7/11

Eulerova metoda Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 p8/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5? p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Výsledek: x(2) y(2) = 15, 18 = 4,59 p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Návod: Přibližnou hodnotu řešení hledáme pomocí iteračních vzorců x i+1 = x i + h f(x i,y i ) y i+1 = y i + h g(x i,y i ), přičemž x 0 = 1, y 0 = 2, h = 0,5, f(x i,y i ) = x i y i, g(x i,y i ) = x i y i p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Řešení: Zadanou soustavu diferenciálních rovnic neumíme analyticky vyřešit Pomocí Eulerovy metody však můžeme získat přibližné hodnoty řešení počáteční úlohy v konečném počtu tzv uzlových bodů t 0,t 1,,t n z definičního oboru řešení Použijeme iterační vzorce x i+1 = x i + h f(x i,y i ) y i+1 = y i + h g(x i,y i ), kde f(x i,y i ) = x i y i, g(x i,y i ) = x i y i, x 0 = x(0) = 1 a y 0 = y(0) = 2 Dvojice (x i,y i ) je aproximací řešení v bodě t i, tedy x(t i ) = x i a y(t i ) = y i Uzlové body t i jsou dány krokem h = 0,5 Platí t i = t i 1 + 0,5 = t 0 + i 0,5 V bodě t 0 je dána počáteční podmínka, tedy t 0 = 0, t 1 = 0,5, t 2 = 1 atd Počet kroků lze určit z předchozího vztahu pro uzlové body, přičemž předpokládáme, že bod t i je poslední, v něm hledáme přibližnou hodnotu řešení, tj Další i = t i t 0 0,5 = 2 0 0,5 = 4 p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Řešení: Výpočty v jednotlivých krocích zaznamenáme do tabulky V prvním sloupci je pořadí kroku i, ve druhém sloupci je bod t i, ve kterém hledáme aproximaci řešení, ve třetím sloupci je x i, aproximace hodnoty x(t i ), ve čtvrtém sloupci je y i, aproximace hodnoty y(t i ), v pátém sloupci je pomocný výpočet h f(x i,y i ) a v šestém sloupci je pomocný výpočet h g(x i,y i ) i t i x i y i 0,5 x i y i 0,5 (x i y i ) 0 0 1 2 1-0,5 1 0,5 2 1,5 1,5 0,25 2 1 3,5 1,75 3,06 0,88 3 1,5 6,56 2,62 8,61 1,97 4 2 15,18 4,59 Přibližná hodnota řešení dané počáteční úlohy v bodě t = 2 je x 4 = 15,18; y 4 = 4,59; tedy x(2) = 15,18; y(2) = 4,59 p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=x(t)*y(t)); DR1 := d dt x(t) = x(t)y(t) > DR2:=(diff(y(t),t)=x(t)-y(t)); > PP:=x(0)=1,y(0)=2; DR2 := d dt y(t) = x(t) y(t) PP := x(0) = 1, y(0) = 2 > dsolve({dr1,dr2,pp},{x(t),y(t)},numeric, method=classical[foreuler],output=array([0,05,1,15,2]),stepsize=05) : > evalf(%,3); [t, x(t), y(t)] 0 1 2 05 2 150 1 350 175 15 656 262 2 152 459 p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Mathematica: Mathematice nemá program na vypočet řešení soustavy diferencialnich rovnic pomocí Eulerovy metody (pro řešení používá přesnější metody) Můžeme si ale jednoduchý program na Eulerovu metodu pro soustavu dvou diferenciálních rovnic napsat: EulerMetod[f1, f2, x0, y0, a, b, h]:=module[{n, Module[{n,v,x1,y1,x2,y2}, x2, y2}, t = a; n = (b a)/h; v = {{ t, x, y },{a,x0,y0}}; x1 = x0;y1 = y0; For[i = 1,i n,{x2 = x1 + hf1[t,x1,y1];y2 = y1 + hf2[t,x1,y1]; v = Join[v,{{t + h,x2,y2}}];x1 = x2;y1 = y2;t = t + h;i = i + 1}]; Print[MatrixForm[v]]] Nyní použijeme program EulerMetod na náš příklad Další p9/11

Příklad 421 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení autonomní soustavy diferenciálních rovnic = xy y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 1, y(0) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,5 Mathematica: f1[t,x,y ]:=xy; f2[t,x,y ]:=x y; a = 0;b = 2;h = 05; x0 = 1;y0 = 2; EulerMetod[f1,f2,x0,y0,a,b,h] t x y 0 1 2 05 2 15 1 35 175 15 65625 2625 2 151758 459375 p9/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25? p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Výsledek: x(2) y(2) = 9,53 = 3,52 p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Návod: Přibližnou hodnotu řešení hledáme pomocí iteračních vzorců x i+1 = x i + h f(t i,x i,y i ) y i+1 = y i + h g(t i,x i,y i ), přičemž x 0 = 1, y 0 = 2, h = 0,25, f(x i,y i ) = x i y i t i, g(x i,y i ) = x i y i + t i p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Řešení: Zadanou soustavu diferenciálních rovnic neumíme analyticky vyřešit Pomocí Eulerovy metody však můžeme získat přibližné hodnoty řešení počáteční úlohy v konečném počtu tzv uzlových bodů t 0,t 1,,t n z definičního oboru řešení Použijeme iterační vzorce x i+1 = x i + h f(x i,y i ) y i+1 = y i + h g(x i,y i ), kde f(x i,y i ) = x i y i t, g(x i,y i ) = x i y i + t, x 0 = x(1) = 1 a y 0 = y(1) = 2 Dvojice (x i,y i ) je aproximací řešení v bodě t i, tedy x(t i ) = x i a y(t i ) = y i Uzlové body t i jsou dány krokem h = 0,25 Platí t i = t i 1 + 0,25 = t 0 + i 0,25 V bodě t 0 je dána počáteční podmínka, tedy t 0 = 1, t 1 = 1,25, t 2 = 1,5 atd Počet kroků lze určit z předchozího vztahu pro uzlové body, přičemž předpokládáme, že bod t i je poslední, v něm hledáme přibližnou hodnotu řešení, tj Další i = t i t 0 0,25 = 2 1 0,25 = 4 p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Řešení: Výpočty v jednotlivých krocích zaznamenáme do tabulky V prvním sloupci je pořadí kroku i, ve druhém sloupci je bod t i, ve kterém hledáme aproximaci řešení, ve třetím sloupci je x i, aproximace hodnoty x(t i ), ve čtvrtém sloupci je y i, aproximace hodnoty y(t i ), v pátém sloupci je pomocný výpočet h f(x i,y i ) a v šestém sloupci je pomocný výpočet h g(x i,y i ) i t i x i y i 0,25 x i y i t 0,25 (x i y i + t) 0 1 1 2 0,5 0 1 1,25 1,5 2 0,94 0,19 2 1,5 2,44 2,19 2,00 0,44 3 1,75 4,44 2,63 5,10 0,89 4 2 9,53 3,52 Přibližná hodnota řešení dané počáteční úlohy v bodě t = 2 je x 4 = 9,53; y 4 = 3,52; tedy x(2) = 9,53; y(2) = 3,52 p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=x(t)*y(t)*t); DR1 := d dt x(t) = x(t)y(t)t > DR2:=(diff(y(t),t)=x(t)-y(t)+t); > PP:=x(1)=1,y(1)=2; DR2 := d dt y(t) = x(t) y(t) + t PP := x(1) = 1, y(1) = 2 > dsolve({dr1,dr2,pp},{x(t),y(t)},numeric, method=classical[foreuler],output=array([1,125,15,175,2]),stepsize= 025): > evalf(%,3); [t, x(t), y(t)] 1 1 2 125 150 2 15 244 219 175 444 262 2 953 352 p10/11

Příklad 422 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x y t y = x y + t, které vyhovuje počáteční podmínce x(1) = 1, y(1) = 2, v bodě t = 2 Použijte krok h = 0,25 Mathematica: Pro výpočet použijeme program EulerMetod z příkladu 421 f1[t,x,y ]:=xyt; f2[t,x,y ]:=x y + t; a = 1;b = 2;h = 025; x0 = 1;y0 = 2; EulerMetod[f1,f2,x0,y0,a,b,h] t x y 1 1 2 125 15 2 15 24375 21875 175 443701 2625 2 953264 35155 p10/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25? p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Výsledek: x(2) y(2) = 1,90 = 4,40 p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Návod: Přibližnou hodnotu řešení hledáme pomocí iteračních vzorců x i+1 = x i h f(t i,x i,y i ) y i+1 = y i h g(t i,x i,y i ), přičemž x 0 = 4, y 0 = 5, h = 0,25, f(x i,y i ) = x i + 2t i, g(x i,y i ) = x i y i p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Řešení: Pomocí Eulerovy metody získáme přibližné hodnoty řešení počáteční úlohy v konečném počtu tzv uzlových bodů t 0,t 1,,t n z definičního oboru řešení Použijeme iterační vzorce x i+1 = x i h f(x i,y i ), y i+1 = y i h g(x i,y i ) kde f(x i,y i ) = x i + 2t, g(x i,y i ) = x i y i, x 0 = x(0) = 4 a y 0 = y(0) = 5 Ve vzorcích je narozdíl od předchozích příkladů znaménko mínus a to proto, že hledáme přibližnou hodnotu řešení v bodě menším než je bod, ve kterém je dána počáteční podmínka Dvojice (x i,y i ) je aproximací řešení v bodě t i, tedy x(t i ) = x i a y(t i ) = y i Uzlové body t i jsou dány krokem h = 0,25 Platí t i = t i 1 0,25 = t 0 i 0,25 V bodě t 0 je dána počáteční podmínka, tedy t 0 = 0, t 1 = 0,25, t 2 = 0,5 atd Počet kroků lze určit z předchozího vztahu pro uzlové body, přičemž předpokládáme, že bod t i je poslední, v něm hledáme přibližnou hodnotu řešení, tj Další i = t 0 t i 0,25 = 0 ( 1) 0,25 = 4 p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Řešení: Výpočty v jednotlivých krocích zaznamenáme do tabulky V prvním sloupci je pořadí kroku i, ve druhém sloupci je bod t i, ve kterém hledáme aproximaci řešení, ve třetím sloupci je x i, aproximace hodnoty x(t i ), ve čtvrtém sloupci je y i, aproximace hodnoty y(t i ), v pátém sloupci je pomocný výpočet h f(x i,y i ) a v šestém sloupci je pomocný výpočet h g(x i,y i ) i t i x i y i 0,25(x i + 2t) 0,25 x i y i 0 0 4 5 1 0,2 1-0,25 3 4,8 0,63 0,16 2-0,5 2,38 4,64 0,34 0,13 3-0,75 2,03 4,52 0,13 0,11 4-1 1,90 4,40 Přibližná hodnota řešení dané počáteční úlohy v bodě t = 1 je x 4 = 1,90; y 4 = 4,40; tedy x( 1) = 1,90; y( 1) = 4,40 p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Maple: > DR1:=(diff(x(t),t)=x(t)+2*t); DR1 := d dt x(t) = x(t) + 2t > DR2:=(diff(y(t),t)=x(t)/y(t)); > PP:=x(0)=4,y(0)=5; DR2 := d dt y(t) = x(t) y(t) PP := x(0) = 4, y(0) = 5 > dsolve({dr1,dr2,pp},{x(t),y(t)},numeric, method=classical[foreuler],output=array([-1,-075,-05,-025,0]),steps ize=025): > evalf(%,3); [t, x(t), y(t)] 1 190 440 075 203 452 05 238 464 025 3 480 0 4 5 p11/11

Příklad 423 Pomocí Eulerovy metody nalezněte přibližnou hodnotu řešení neautonomní soustavy diferenciálních rovnic = x + 2t y = x y, které vyhovuje počáteční podmínce x(0) = 4, y(0) = 5, v bodě t = 1 Použijte krok h = 0,25 Mathematica: Pro výpočet použijeme program EulerMetod z prikladu 421 f1[t,x,y ]:=x + 2 t; f2[t,x,y ]:=x/y; a = 0;b = 1;h = 025; x0 = 4;y0 = 5; EulerMetod[f1,f2,x0,y0,a,b,h] t x y 0 4 5 025 3 48 05 2375 464375 075 203125 451589 1 189844 440344 p11/11