TRENDY V OŠETOVATELSTVÍ IV. TRENDS IN NURSING IV.

Transkrypt

1 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAV Zdravotn sociální fakulta TRENDY V OŠETOVATELSTVÍ IV. TRENDS IN NURSING IV. Bohdana Dušová, Darja Jarošová, Yvetta Vrublová Ostrava

2 Obor: Ošetovatelství Klíová slova: pacient nemoc - sestra - porodní asistentka ošetovatelství zdravotnictví - ízení - kvalita - standardy - audit mentor - etika - vzdlávání - výzkum Anotace: Monografie se zabývá ošetovatelstvím z pohledu vdecké disciplíny a také z pohledu praktické aplikace v ízení a kvalit ošetovatelské pée. Pedkládá nejnovjší trendy a zmny ve vzdlávání sester a porodních asistentek, ke kterým dochází pedevším v posledních letech. Prezentuje výsledky dílích výzkum v ošetovatelské a zdravotní péi. V neposlední ad se vnuje problematice a postavení mentor v odborné ošetovatelské praxi. Editoi: PhDr. Bohdana Dušová, PhD. doc. PhDr. Darja Jarošová, Ph.D. PhDr. Yvetta Vrublová, Ph.D. Recenze: doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD. Mgr. Andrea Bašková, PhD. Bohdana Dušová, Darja Jarošová, Yvetta Vrublová 2006 ISBN X 3

3 OBSAH Úvod 7 Pavol Adamík, Igor Ondrejka, Róbert Olos, Želmíra Fetisovová, Martina Tomašíková, Katarína Adamcová Psychosomatické problémy a sociálne fungovanie rodiov psychicky chorých detí. 9 Sylva Bártlová, Marta Jobánková Umírající pacient dopad na prožívání a jednání zdravotních sester z pohledu opakované psychosociální zátže 15 Ivana Bóriková Predikcia rizika vzniku dekubitov. 20 Hana Burkertová Kvalita života dtí s onkologickým onemocnním 27 Anna Carlsson, Giggi Udén, Anders Hakansson, Elisabeth Dejin Karlsson Burn injuries in small children, a population-based study in Sweden 38 Martina Cichá Výživa v kontextu se spirituálními potebami nemocného 44 Bohdana Dušová Aspekty kvality života klient trpících chronickou bolestí...52 Marcela Džumelová, Mária Lehotská Špecifiká edukácie pacienta s osteoporózou.. 58 Vra Erbenová Mentorství v ošetovatelské praxi Ivan Farský, Katarína Žiaková, Igor Ondrejka, Juraj áp Zmysel života v seniu João Daniel Gentil Family health nurse Elena Holmanová, Katarína Žiaková Využitie nástrojov kvality v starostlivosti o umierajúceho.73 Anna Horáková, Jana Sušinková Jazyková vybavenos budúcích zdravotnických pracovníkov a použitie odbornej medicínskej terminológie v cudzom jazyku Alžbeta Jacová, Marián Šanta, Zdenka Uherová, Terézia Fertaová, Viera Cmorejová Klinické témy jadra znalostí študijného odboru urgentná zdravotná starostlivost Prešovskej univerzity fakulty zdravotníctva

4 Darja Jarošová MDS-HC (Minimum Data Set for Home Care) - standardizovaný nástroj pro validní hodnocení klient v domácí péi Päivi Kankkunen Assessment and alleviation of children s postoperative pain Wojciech Klapa, Alicja Kamiska, Maria Ogarek Mikronauczanie w kształtowaniu umiejtnoci pielgniarskich w toku zaj z podstaw pielgniarstwa Anna Krátká Výukové metody využitelné v ošetovatelských pedmtech 119 Lenka Krhutová Vzdlávání zdravotnických pracovník v oblasti pístupu k pacientm se zdravotnickým postižením Anna Lengyelová, Karolína Sovová, Valéria Horanská Interakcia mentor student 131 Marianna Mageriaková, Helena Kaduáková Mentori a odborná prax student Fakulty zdravotníctva Katolíckej univerzity v Ružomberoku. 137 Katarína Malíková, Eva Morauíková Perspektíva a vízia vedecko-výskumnej innosti Fakulty zdravotníctva z poh adu ošetrovate stva Jana Mareková Pojetí aliance 3N Alena Mažgútová, Igor Ondrejka, Róbert Olos Umieranie z poh adu psychiatra - kauzistický nárt 153 Helena Motyka Edukacja w cukrzycy istotny wymiar jakoci opieki pielgniarskej Martin Na, Igor Ondrejka, Monika Naová Spolupráca rodiov v starostlivosti o diea s psychickou poruchou Merja Nikkonen, Senja Hyvönen Primary health care practitioners views of their own professional skills in mental health care Beata Ogórek Tcza Warto idealizacji dla funkcjonowania człowieka w zawodach o charakterze słub społecznych Zdeka Olejárová, Paulína Hudáková, Anna Legyelová Posúdenie sebestanosti u pacientov na geriatrickom oddelení Iwona Oskdra, Beata Zych, Maria Kózka Zapotrzebowanie studentow studiow stacjonarnych i nestacjonarnych I i II 5

5 istopnia na kształcenie w systemie distance learning Andrea Pokorná, Natália Beharková Zájem o sestry s vysokoškolským vzdláním v praxi umle vytvoený problém i skutená poteba Viera Simoková Budúcnos bánk materského mlieka Hana Sochorová, Hana Materová Vývoj úrovn znalostí student ošetovatelství v oboru informaních technologií pi zahájení studia v prbhu 4 let Karolína Sovová, ubomíra Lizáková, Valéria Horanská Úrove edukácie a vedomostí u pacientov so psoriasis vulgaris o ich ochorení v ambulantnej starostlivosti Jana Sušinková, Anna Horáková Paliatívna starostlivos vízia tretieho tisícroia Nadžda Špatenková Truchlení jako reakce na smrt blízkého lovka Magda Taliánová Aktivizaní metody ve výuce ošetovatelství Martina Tomašíková, Želmíra Fetisovová, Igor Ondrejka, Mária Demeterová K problematike kvality života u pacientov s chronickými ochoreniami Zdenka Uherová, Alžbeta Jacová, Marián Šanta Aké typy osobností si vyberajú povolanie zdravotnických pracovníkov? Yvetta Vrublová, Eva Polášková Úloha mentora v praktické výuce na gynekologickém oddlení Yvetta Vrublová Vliv hypertenzní nemoci na sexualitu žen Eva Zacharová Význam sociální komunikace ve vzdlávání zdravotnických pracovník Joanna Zalewska Puchała Postawy pielgniarek wobec dzieci chorych na padaczk Beata Zych, Ewa Ziarko, Maria Ogarek Przygotowanie pielgniarek do pełnienia roli opiekuna praktyk zawodowych..262 Katarína Žiaková, Juraj áp, Elena Holmanová, Jana Vadkertiová Nádej - posúdenie diagnostických znakov, intervencií a ukazovate ov výsledku v ošetrovate skej starostlivosti

6 ÚVOD Ošetování nemocných je staré jako lidstvo samo. A se již jedná o jeho laickou podobu v oblasti ošetování svých blízkých nebo o oblast charitativní pomoci vždy mlo a má stejný cíl, a tím je pomáhat v bolesti a utrpení. Ošetovatelství jako vda nemá dlouhou historii, pesto si v souasné dob vytváí své akceptovatelné postavení na poli vdeckých disciplín s praktickou aplikací svých poznatk do praxe. V eské republice tento obor prožívá významný rozvoj jak v oblasti teoretické, tak i praktické. Odborné publikace a asopisy, zahraniní studijní pobyty, zkvalitování ošetovatelského procesu, semináe a konference jsou v souasné dob hnací silou, která pomáhá sestrám mnit jejich image a postoj k této nelehké a pesto velmi krásné profesi. Významnou roli zde také sehrávají kompetence sester. Do ošetovatelství je integrována holistická koncepce celostního pohledu na lovka s jeho tlesnými, psychickými, sociálními a duchovními potebami. Aplikace nových myšlenek a technik do ošetovatelské pée vede k rozvoji oboru a k hlubšímu pochopení jedince a zejména jeho poteb vztahujících se ke zdraví a kvalit života. Zmny v organizaci zdravotnických služeb, v rolích a odpovdnostech rzných poskytovatel zdravotní pée, zmny v oekávání veejnosti, které probíhají také u nás, musí být spojeny s inovací sesterského vzdlání, se zlepšováním ízení, plánování a provádní ošetovatelské pée. Ošetovatelství je integrovanou disciplínou opírající se o mnohé vdní oblasti, které svým vdeckým potenciálem napomáhají jeho rozvoji. Zámrem této monografie sestavené z vybraných píspvk pátého mezinárodního sympozia ošetovatelství je obohatit tenáe o poznatky z ošetovatelské teorie a praxe. Jednotlivé píspvky jsou zameny do rzných oblastí, které se prolínají do ošetovatelské pée. Jedná se o oblasti ekonomiky, pedagogiky, psychologie, sociologie, práva, medicíny. Jejich poznatky a praktická aplikace vedou ke zkvalitování ošetovatelské pée ást pedloženého textu je vnována problematice mentor v klinické praxi, která je pro souasné zdravotnické školství velmi významným prvkem vedoucí k efektivnosti praktické výuky budoucích zdravotnických pracovník. 7

7 8

8 PSYCHOSOMATICKÉ PROBLÉMY A SOCIÁLNE FUNGOVANIE RODIOV PSYCHICKY CHORÝCH DETÍ Pavol Adamík, Igor Ondrejka, Róbert Olos, *Želmíra Fetisovová, *Martina Tomašíková, **Katarína Adamicová * Univerzita Komenského Bratislava, Jesseniova lekárska fakulta Martin, Martinská fakultná nemocnica, Psychiatrická klinika, Martin, Slovenská republika * Univerzita Komenského Bratislava, Jesseniova lekárska fakulta Martin, Ústav nelékarských študijných programov, Martin, Slovenská republika **Ústav patologickej anatómie, Jesseniova lekárska fakulta Martin a Martinská fakultná nemocnica Martin, sociálno-zdravotná komisia MZ Martin, Slovenská republika Súhrn Práca je zameraná na posúdenie spektra a intenzity psychosomatických symptómov a úrovne sociálneho fungovania rodiov psychicky chorých detí. Skúmalo sa 53 rodiov, 32 matiek a 21 otcov, z kompletných aj nekompletných rodín. U matiek sa zistili výraznejšie psychosomatické symptómy a vyššie postihnutie sociálneho fungovania v porovnaní s otcami. Rodiia z nekompletných rodín vykazovali výraznejšie psychosomatické symptómy v porovnaní s rodimi z kompletných rodín, napriek lepšiemu sociálnemu fungovaniu týchto rodiov, ktorí sa sami starajú o psychicky choré diea. Je preto potrebné venova rodiom psychicky chorých detí zvýšenú pozornos, o má aj praktický význam. Zlepšenie psychosomatickej symptomatiky a sociálneho fungovania rodiov sa môže prejavi v kvalitnejšej spolupráci rodia v liebe dieaa a tým aj v prognóze psychického ochorenia dieaa. Kúové slová diea s psychickou poruchou, rodiia, psychosomatické symptómy, sociálne fungovanie Úvod Psychickú poruchu dieaa v kontexte rodiny nemožno chápa len ako izolovanú nozologickú jednotku viazanú na samotné diea. Z h adiska systémovej teórie treba ju vníma v širšom kontexte, vo vzájomných súvislostiach medzi dieaom a lenmi rodiny. Proces adaptácie rodiov na prítomnos psychickej poruchy dieaa je obvykle dlhodobým procesom. Vyžaduje to uplatovanie zložitých mechanizmov a stratégií spracovania celého spektra špecifických stresorov (Ondrejka a spol., 2003, s. 87). Výsledkom je rozliný stupe úinnosti vyrovnania sa s poruchou. Prejavuje sa to v kognitívnej, emonej a behaviorálnej rovine. Zapájanie neefektívnych stratégií kopingu spôsobuje maladaptáciu rodia s poklesom v rozliných oblastiach kvality života, sociálneho fungovania a môže to súvisie aj s vývinom psychosomatických symptómov rodiov (Ondrejka a spol., 2003, s. 66). Deficity v psychosociálnom aj psychosomatickom statuse rodiov vplyvom psychickej poruchy dieaa sa môžu reciprone prejavi v starostlivosti o diea, v spolupráci rodia v liebe dieaa. Spolupráca v psychiatrickej liebe dieaa závisí najmä od postoja a spolupráce rodia. Pri insuficientnej spolupráci rodia v liebe dieaa je vysoké riziko recidív, chronifikácie psychickej poruchy dieaa, a teda aj horšej prognózy ochorenia. Cie Práca je zameraná na identifikáciu spektra a intenzity psychosomatických symptómov a intenzity postihnutia sociálneho fungovania rodiov, ktorí sa starajú o deti s psychickými poruchami. 9

9 Súbor Vyšetrovaný súbor tvorili rodiia detí s psychickými poruchami, ktoré boli hospitalizované na detskom oddelení Psychiatrickej kliniky v Martine alebo sú ambulantne vedené a konziliárne vyšetrované v pedopsychiatrickej ambulancii za obdobie posledných 6 mesiacov. V prípade hospitalizácie dieaa boli rodiia vyšetrení v ase príjmu dieaa na oddelenie. Kritériá pre zaradenie rodia do súboru boli: informovaný súhlas; ochota k spolupráci; schopnos pochopi inštrukcie pri vypaní výskumných metodík; participácia rodia na výchove a starostlivosti o diea (pod a anamnestických údajov). Vyluujúce kritériá boli: diagnostikovaná a lieená psychická porucha rodia; vážnejšie symptómové somatické ochorenie rodia, ktoré by mohlo skresli výsledky v administrovaných výskumných metodikách; iný významný aktuálny stresor životná udalos (pod a Z- diagnóz, ICD-10), ktoré by mohli participova na vývine psychosomatických symptómov a deficitoch sociálneho fungovania rodia (okrem psychickej poruchy dieaa). Skúmaný súbor tvorilo 53 rodiov, z toho bolo 21 mužov a 32 žien. Respondenti boli vo veku od 25 do 58 rokov, vekový priemer bol 41,3 roka. Ženy mali priemerný vek 40,6 roka a muži 42,9 roka. Rodiia zaradení do súboru boli z kompletných rodín (v domácnosti sa o diea starajú dvaja rodiia, priom nerozlišujeme biologických a nebiologických rodiov) aj z nekompletných rodín (jeden rodi v domácnosti, kde žije diea). Z kompletných rodín bolo 71,7 %, z nekompletných 28,3 % rodiov. Metodika V práci sa použili nasledovné metodiky: 1. SCL-90; 2. WHO Disablement scale; 3. intenzita psychickej poruchy dieaa. 1. Dotazník SCL-90 Dotazník SCL-90 (Derogratis a spol., 1973; Boleloucký, Horváth, 1974; Filip a spol., 1985, in Baštecký a spol., 1993, s ) je asto používanou metodikou v najrôznejších oblastiach psychiatrie i psychosomatiky, ktorá slúži na identifikáciu spektra a intenzity psychosomatických symptómov. Ide o devädesiat položiek typu päbodovej verbálnej analógovej škály, priom položky sú kvantifikované na stupnici od 0 (vôbec nie) do 4 (ve mi silno). Vyhodnotením dotazníku sa získa preh ad o aktuálnych ažkostiach respondenta v rámci deviatich dimenzií symptomových škál a alšej skupiny tzv. nezaradených položiek, aj z h adiska súhrnných ukazovate ov. Hodnota symptómovej dimenzie jednotlivého klienta sa vypoíta zo sútu bodov, dosiahnutých v položkách zaradených do dimenzie, deleného potom položiek v danej dimenzii. Jednotlivé dimenzie, škály tvoria tieto položky: I. Somatizácia (SOM) II. Obsesie - kompulzie (OBS) III. Interpersonálna senzitivita (INT) IV. Depresia (DEP) V. Anxiozita (ANX) VI. Hostilita (HOS) VII. Fobia (PHOB) VIII. Paranoidné myslenie (PAR) IX. Psychoticizmus (PSY) X. Nezaradené položky (NEZ) Zo súhrnných ukazovate ov možno uvies všeobecný ukazovate závažnosti (general severity index - GSI), ktorý je sútom bodov, dosiahnutých v celom dotazníku, delený potom všetkých otázok (devädesiatich). Na posúdenie individuálnych výsledkov vyšetrení slúžia tabu ky s hranicami normy a hraninými hodnotami výraznejšej psychopatológie rozdielnymi pre mužov a ženy. Hranica normy je vypoítaná z priemerov a smerodajných odchýlok vyšetrovaných súborov zdravých osôb a pacientov. Hraniné hodnoty výraznejšej psychopatológie sú urené arbitrálne na 10

10 základe hodnoty dolnej hranice priemeru súborov pacientov s prihliadnutím k hodnotám u skupín zdravých osôb. Ich použitie má praktický význam. (Baštecký a spol., 1993, s ). 2. WHO Disablement Scale WHO disablement scale je posudzovacia stupnica SZO pre stupe postihnutia zameraná na špecifické oblasti sociálneho fungovania. Ide o štyri položky typu šesbodovej verbálnej analógovej škály, priom 0 = bez postihnutia a 5 = ažké (100 %) postihnutie. Vyhodnotením získame preh ad o ažkostiach respondenta v rámci štyroch oblastí sociálneho fungovania, priom vyššie skóre indikuje výraznejšie postihnutie fungovania v skúmanej oblasti: A. Starostlivos o vlastnú osobu B. Práca C. Rodina a domácnos D. Fungovanie v širšom sociálnom kontexte (Smolík, 1996). 3. Intenzita psychickej poruchy dieaa Ide o zostavenú posudzovaciu stupnicu pre stupe intenzity (závažnosti) psychickej poruchy dieaa osobitne hodnotenú rodiom a psychiatrom formou päbodovej verbálnej analógovej škály, priom hodnota 0 = bez prejavov psychickej poruchy, hodnota 4 = maximálne (extrémne) prejavy psychickej poruchy. Výsledky Tab. 1 Dotazník SCL-90 ženy muži Rozdiel I. SOM 0,75 0,36 0,39 II. OBS 0,84 0,40 0,44 III. INT 0,64 0,24 0,40 IV. DEP 0,85 0,17 0,68 V. ANX 0,68 0,27 0,41 VI. HOS 0,46 0,16 0,30 VII. PHOB 0,34 0,25 0,09 VIII. PAR 0,61 0,03 0,58 IX. PSY 0,27 0,03 0,24 X. NEZ 0,69 0,36 0,33 GSI 0,59 0,23 0,36 Ženy vykazovali vo všetkých symptómových dimenziách, vrátane GSI, vyššie priemerné hodnoty v porovnaní s mužmi. Najvyšší rozdiel (0,68) bol v škále depresie, kde ženy dosahujú priemerné skóre 0,85 a muži 0,17. Najnižší rozdiel bol v škále fóbie (0,09), u žien 0,34 a u mužov 0,25. Celkovo sú hodnoty všetkých symptómových dimenzií u žien v norme, až na škálu paranoidného myslenia, kde vykazujú hraninú hodnotu psychopatológie (0,61). Paranoidné myslenie je tu chápané ako vzahované s pocitmi viny. Najvyššie hodnoty dosahujú v škálach depresie (0,85), obsesií-kompulzií (0,84) a somatizácie (0,75), najnižšie naopak v škále psychoticizmu (0,27) a fóbie (0,34). U mužov sú hodnoty vo všetkých dimenziách v norme. Najvyššie hodnoty dosahujú v škále somatizácie a nezaradených položiek (obidve rovnako 0,36) a anxiety (0,27), najnižšie v paranoidnom myslení a psychoticizme (taktiež obidve 0,03) (tab. 1). Analýzou individuálnych prípadov v skupine žien vykazovalo patologické hodnoty v jednotlivých symptómových dimenziách 24 žien (75 %), z toho 8 žien (33,3 %) bolo 11

11 z kompletných rodín a 16 žien (66,7 %) z nekompletných rodín. U každej ženy, ktorá sa sama starala o psychicky choré diea sa zistila patologická hodnota v niektorom symptómovom okruhu. Najviac dosahované patologické hodnoty boli v škálach paranoidného myslenia (18 prípadov), depresie (11 prípadov) a interpersonálnej senzitivity (10 prípadov). GSI malo patologicky zvýšené 8 žien, o je 25 % z celkového potu žien. Pri individuálnej analýze v skupine mužov dosahovali patologické hodnoty 2 muži (9,5 %), obaja boli z nekompletných rodín, teda 100 % a to v škálach obsesie - kompulzie (2 prípady) a interpersonálna senzitivita (1 prípad). Ani jeden muž nemal patologicky zvýšený GSI. Tab. 2 WHO Disablement scale ženy muži rozdiel A 0,75 0,00 0,75 B 1,00 0,20 0,80 C 1,45 0,50 0,95 D 1,50 0,60 0,90 Ženy vykazujú v priemere vo všetkých oblastiach vyššie hodnoty, teda výraznejšie postihnutie fungovania ako muži. Najväší rozdiel (0,95) sa zistil v oblasti rodiny a domácnosti. V oboch skupinách je najnižšie postihnutie v škále starostlivosti o seba (u mužov s nulovým postihnutím), a najvyššie postihnutie v oblasti fungovania v širšom sociálnom kontexte (tab. 2). Celkové postihnutie je výrazne vyššie u žien (1,18) ako u mužov (0,33), priom žena vykazuje vyššie postihnutie ako muž starajúci sa o diea v tej istej domácnosti. Ženy z nekompletných rodín vykazujú nižšie celkové postihnutie (0,67), ako ženy z kompletných rodín (1,39). Podobne muži z nekompletných rodín vykazujú nižšie postihnutie (0,25) ako muži z kompletných rodín (0,36). Intenzita psychickej poruchy dieaa hodnotená rodiom je v priemere 1,7, priom je rozdiel vo vnímaní psychickej poruchy ženami a mužmi: ženy dosahujú priemer 1,8, muži len 1,5. Celková intenzita psychickej poruchy dieaa hodnotená lekárom dosahuje v priemere až 2,33. Diskusia Do kontaktu s rodimi dieaa s psychickou poruchou prichádza lekár, najmä detský psychiater a sestra, i už na oddelení poas hospitalizácie alebo pri ambulantnom vedení pacienta. Lekár aj sestra monitorujú zdravotný stav psychicky chorého dieaa. Dôležité je však zacieli pozornos aj na rodiov, na ich psychický, psychosomatický stav a sociálne fungovanie. Rodiia detí s psychickými poruchami sú rizikovou skupinou, komunitou na znekvalitnenie života v rozliných podobách. Kvalita života je subjektívnym dynamicky sa meniacim stavom v bio-psycho-sociálno-spirituálnej oblasti (Farský, Žiaková, 2004, s. 20). Deficity v sociálnom fungovaní, ako aj vývoj psychosomatickej symptomatiky rodiov môže súvisie s horšou spoluprácou v liebe dieaa, o môže negatívne ovplyvni priebeh a prognózu ochorenia. Vyžaduje to pravidelné a v mnohých prípadoch dlhodobé posudzovanie psychosomatického a psychosociálneho statusu rodiov. Rodiia starajúci sa o psychicky choré diea si preto zasluhujú zvýšenú pozornos. V prípade identifikovaných deficitov je nevyhnutné uvažova o vhodných alternatívach manažmentu rodiov. Ide najmä o psychoterapeutické intervencie, psychoedukané programy, klubové aktivity rodiov detí s rovnakými i podobnými psychickými problémami (Ondrejka, Mažgútová, 2003, s. 112). Psychoedukácia priebežne zvyšuje informovanos o ochorení, možnom priebehu a osobitostiach starostlivosti, redukuje motivaný deficit, zlepšuje spoluprácu rodia, o má aj preventívny význam pre ochorenie dieaa a pre zhoršenie kvality života rodia. Vhodná metóda a forma psychoterapie zacielenej na rodiov psychicky chorých detí významnou mierou prispieva k redukcii psychosomatických symptómov a pomáha zlepšova 12

12 sociálne fungovanie. Špecifická forma psychoterapie - rodinná terapia okrem iných funkcií upevuje rodinné väzby. Klubová innos rozširuje sociálne väzby, sociálnu sie a posiluje aj špecifikuje i umožuje sociálnu podporu. V týchto terapeutických a podporných aktivitách by mal participova multiodborový tím odborníkov (psychiater, praktický lekár, psychológ, sestra, pedagóg, sociálny pracovník). Pri identifikovaných psychosomatických symptómoch je potrebná aj psychiatrická intervencia. U matiek sa zistili výraznejšie psychosomatické symptómy ako u otcov, najmä v škále depresie. Hranine patologické hodnoty boli u matiek v škále paranoidného (vzahovaného) myslenia. Najvyššie hodnoty dosahovali v škálach depresie, obsesií-kompulzií a somatizácie. Výraznejšie psychosomatické symptómy sa zistili u matiek, ktoré sa samé starali o diea. Každá z týchto matiek vykazovala patologickú hodnotu v niektorej symptómovej dimenzii. Pri analýze individuálnych prípadov boli najastejšie dosahované patologické hodnoty v škálach paranoidného myslenia, depresie a interpersonálnej senzitivity. U otcov boli psychosomatické symptómy vo všetkých dimenziách v norme, priom najvyššie hodnoty dosahovali v škále somatizácie, nezaradených položiek a anxiety. Analýzou individuálnych prípadov v skupine otcov dosahovali patologické hodnoty iba tí, ktorí sa sami starali o psychicky choré diea, a to v škálach obsesie - kompulzie a interpersonálnej senzitivity. Matky vykazujú výraznejšie postihnutie fungovania vo všetkých oblastiach ako otcovia, priom najväší rozdiel sa zistil v oblasti rodiny a domácnosti. V oboch skupinách sa zistilo najnižšie postihnutie v starostlivosti o seba a najvyššie postihnutie v oblasti fungovania v širšom sociálnom kontexte. Matky vykazujú vyššie postihnutie ako otcovia starajúci sa o to isté diea v jednej domácnosti. Zaujímavé je, že matky z nekompletných rodín vykazujú nižšie celkové postihnutie ako matky z kompletných rodín. Podobne otcovia z nekompletných rodín vykazujú nižšie postihnutie ako otcovia z kompletných rodín. Aj ke sa v kompletných rodinách podie ajú obidvaja rodiia na výchove a starostlivosti o psychicky choré diea, výraznejší podiel v tomto procese majú obvykle matky. Na k úového, dominantného rodia v starostlivosti o diea sa kladú vyššie nároky na adaptáciu, na výkon roly rodia, nevyhnutná je aj korekcia priorít, hodnôt a postojov. Táto záaž v role rodia môže súvisie s postihnutím fungovania, ako aj s vývinom psychosomatických symptómov. Zaujímavým nálezom sú lepšie výsledky v oblasti sociálneho fungovania u rodiov, ktorí sa sami starali o psychicky choré diea, aj napriek výraznejším psychosomatickým symptómom u týchto rodiov. V prípade neúplnej rodiny môže to súvisie s fúziou rodiovských rolí, potrebou kontinuálne vyššej aktivity a výkonu jedného rodia, o môže však generova psychosomatickú symptomatiku. Zistili sa rozdiely v hodnotení intenzity psychickej poruchy detí rodimi a psychiatrom, ako aj rozdiely medzi hodnotením matkami a otcami. Rodiia v priemere uvádzali mierne až stredne ažké prejavy psychickej poruchy ich detí, priom matky uvádzali výraznejšiu intenzitu psychickej poruchy ako otcovia. Rodiia uvádzali v priemere nižšiu intenzitu prejavov psychickej poruchy detí v porovnaní s objektívnym posúdením psychiatrom. Rozdiely v hodnotení intenzity psychickej poruchy dieaa súvisia s laickým a profesionálnym poh adom, aj s istou mierou podcenenia vážnosti poruchy. Podhodnocovanie vážnosti poruchy súvisí aj s nevedomými osobnostnými mechanizmamibagatelizáciou, vytesnením, idealizáciou, ako aj s vedomou snahou vyhnú sa stigmatizácii dieaa a rodiny psychickou poruchou. Záver V práci sa zistilo, že matky psychicky chorých detí trpia výraznejšími psychosomatickými symptómami a výraznejším postihnutím sociálneho fungovania ako otcovia. V oblasti psychosomatických symptómov bolo zistené vyššie postihnutie matiek aj otcov, ktorí sa sami starali o diea. V oblasti sociálneho fungovania boli postihnuté viac matky ako otcovia starajúci sa o to isté diea v jednej domácnosti. Zaujímavý je nález lepšieho sociálneho fungovania rodiov, ktorí sa sami starali o psychicky choré diea, aj napriek výraznejším 13

13 psychosomatickým symptómom u týchto rodiov. Rodiia v priemere uvádzali nižšiu intenzitu psychickej poruchy dieaa oproti objektívnemu hodnoteniu psychiatrom. Manažment psychicky chorých detí je preto potrebné rozšíri o manažment ich rodiov, o kladie väší dôraz na posudzovane celkového stavu rodiov lekárom a sestrou. V prípade identifikovaného psychosomatického a psychosociálneho postihnutia rodiov je potrebný následný multidisciplinárny a multiodborový prístup riešenia s dôrazom na psychoterapiu a edukáciu. Zlepšenie psychosomatických symptómov a sociálneho fungovania rodiov v kontexte kvality života môže ma pozitívny vplyv na spoluprácu v liebe psychicky chorého dieaa a následne zlepši prognózu psychickej poruchy dieaa. Bibliografické odkazy 1. BAŠTECKÝ, J. et al. Psychosomatická medicína. Praha: Grada Avicenum, s. ISBN FARSKÝ, I., ŽIAKOVÁ, K Specific features of the care of elderly. Acta Med. Mart., ro. 4,. 3, s ISSN ONDREJKA, I., MAŽGÚTOVÁ, A Chronická psychická porucha dieaa v kontexte rodiny. Psychiatria, ro.10,. 3, s ONDREJKA, I. et al Kvalita života a jej význam v detskej a dorastovej psychiatrii. es.-slov. Pediat., ro. 58,.2, s ONDREJKA, I. et al Vplyv psychotickej poruchy dieaa na kvalitu života rodiny. es.-slov. Pediat., ro. 58,. 2, s ISSN SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. Prvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Praha : Maxdorf Jessenius, s. MUDr. Adamík Pavol Psychiatrická klinika JLF UK a MNF v Martine Kollárova Martin Slovenská republika bobor4@ .cz 14

14 UMÍRAJÍCÍ PACIENT DOPAD NA PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SESTER Z POHLEDU OPAKOVANÉ PSYCHOSOCIÁLNÍ ZÁTŽE Sylva Bártlová, Marta Jobánková Národní centrum ošetovatelství a nelékaských zdravotnických obor, Brno Souhrn: V rámci výzkumného šetení pracovní zátže sester byl studován dopad situací, vztahujících se k péi o umírajího pacienta a k následným povinnostem sestry v kontaktu s rodinou zemelého. S využitím tzv. ohniskových skupin (focus groups) byly zkoumány i formy možného selhání sester v dsledku opakované psychosociální zátže pedevším na tch pracovištích, kde se sestry setkávají s blízkostí smrti opakovan. Klíová slova: Focus groups, psychosociální zátž, smrt, sestry, umírání, Úvod: Problematikou pracovní zátže sester se systematicky zabýváme již od roku V centru našeho zájmu byl výskyt syndromu vyhoení u zdravotních sester na exponovaných pracovištích, na nichž lze pedpokládat zvýšený výskyt psychosociální zátže. Ve spolupráci s frekventantkami v NCO NZO Brno jsme v posledním období stále astji ešily pedevším otázky týkající se možností prevence syndromu vyhoení a snižování psychosociální zátže. Hledaly jsme cesty zkvalitování jejich pípravy na ty zátžové situace, které sestry samy oznaovaly jako nejnáronjší a ve svých dsledcích mnohdy i traumatizující. Mezi tyto situace sestry adí významn asto péi o umírající, komunikace s nimi a jejich rodinou. Teoretická východiska: V moderní spolenosti je smrt pevážn institucionalizovaná, vtšina lidí dnes umírá až ve vyšším vku, na rozdíl od minulosti, kdy smrt byla mnohem bžnjší mezi lidmi v rozkvtu života. Díve nejenom že k smrti docházelo astji, ale ztráta byla pociována mnohem intenzivnji. Dosplí, kteí umírali, mli velký, mnohdy pímo rozhodující význam pro hospodáskou a emocionální stabilitu svých rodin. Podle Waltera (1991) není nijak pekvapivé, že se v moderním svt zdá, že lidé nedokáží zvládnout bolestnou ztrátu na osobní úrovni nebo že tato spolenost nemá smysluplné ritualizované zpsoby vyjádení žalu ve srovnání s dívjšími typy spoleností. Lidé v souasné dob v prmyslov vysplých zemích nepopírají problematiku smrti, mají však málo píležitosti se s ní v žádoucím rozsahu seznámit. Spolenost mže mít proto jen stží njaké požadavky na složité spolené liturgie týkající se smrti. Lze kalkulovat, že ti tvrtiny úmrtí se odehrají v nemocnicích, nebo jiných institucích. (Umírání a paliativní pée v R, 2004). Umírání a smrt jsou proto typickou zkušeností nemocniního každodenního života. Mže to být jednotka intenzívní pée, interní nebo chirurgické oddlení, pohotovost, operaní sál, psychiatrická léebna, léebna pro dlouhodob nemocné nebo domov dchodc apod. I když lovk zeme v hospici nebo v domácím prostedí, je mu vnována pozornost lékaského a jiného zdravotnického personálu. Praktický léka i zdravotní sestra pinesou lékaskou terminologii do domácího prostedí, tedy do soukromí umírajícího, pípadn mrtvého jedince. Ani smrt na silnici neznamená únik z oblasti lékaské profese, pokud ji pedchází zásah pivolané záchranné ambulance. Lze tedy íci, že smrt je medicinalizovaná. Smrt i umírání se staly více lékaskými kategoriemi než pirozenými událostmi. I názor spolenosti na zdraví je podmiován tím, jak je smrt pojímána. Lékaská profese smrt medicinalizovala. Lékai úspšn nahradili ist náboženský význam obsahu smrti, který 15

15 nahradil pohanské pedstavy. Illich (1977) tvrdí, že pojem pirozená smrt na konci zdravého života, která by podle pedpoklad mla nastat ve vysokém vku, je medicinalizovaný ideál, který vychází z obrazu lékae bojujícího s potenciáln fatálními chorobami. Pokud dojde k úmrtí v nižším vku, pak je smrt považována za pedasnou. Medicína se snaží stále zmnit podmínky, za nichž dochází ke smrti, a v jakém vku život koní. V tomto smyslu budou nkterá dnešní úmrtí retrospektivn peklasifikovaná na pedasná. Glaser a Strauss (1965, 1968) ešili problém, jaké zpsoby zacházení s umírajícími byly rozvíjeny ošetujícím personálem a jak byl poznatek o blízkosti smrti zaleován, anebo naopak eliminován v prbhu interakce. Ve výzkumu byly typy vzájemné komunikace mezi zdravotnickými pracovníky (hlavn lékai a sestrami), píbuznými a osobou, která umírá, zaazeny do jedné ze ty forem vdomého kontextu. Vdomý kontext definují autoi jako souhrn toho, co každý zúastnný v rámci interakce ví o uritém stavu pacienta. Rozlišují analyticky tyto tyi formy vdomého kontextu: Uzavené uvdomní. Pacient nemá tušení, zatímco personál je uvdomn, aniž ovšem pacientovi cokoli sdlí Podezíravé uvdomní. Na pacienta doléhá podezení, že bude muset zemít, aniž by o tom byl personálem zevrubn informován Uvdomní oboustranného klamání. Všichni zúastnni interakce vdí o stavu, aniž by to však vzájemn piznali Otevené uvdomní. Pacient i personál znají skutený stav, realisticky ho vyhodnocují a vdomosti si vzájemn pedávají Tyto vdomé kontexty však nepedstavují nic statického. Mní se v prbhu interakce mezi umírajícím a personálem. Pitom podstatná kontrola jejich vzniku, trvání a zmn spoívá na lékai a ošetujícím personálu. Krátkodob pináší taktika uzaveného uvdomní a uvdomní oboustranného klamání uritou emocionální a interaktivní úlevu. Dlouhodob, a to napíklad z hlediska informaního naptí nebo intervencí píbuzných, však mže vytvoit obdobnou nesnesitelnou zátž, jaká je dsledkem stavu podezíravého uvdomní. Situace v eské republice: Výsledky z rozsáhlého šetení, které byly zveejnny v roce 2004 pod názvem Umírání a paliativní pée v R (situace, reflexe, vyhlídky), dokazují, že pes pozitivní zmny v posledních desetiletích se velké vtšin umírajících v R stále nedostává odpovídající pée. Výzkum veejného mínní v daném projektu poukázal na: naléhavou potebu zkvalitnní pée o umírající nutnost orientace na péi o umírající v jejich vlastním prostedí a v úzké spolupráci s jejich rodinami naléhavou potebu zásadním zpsobem zlepšit péi o umírající ve zdravotnických a sociálních institucích. Závry z focus groups sester, které se ve své práci asto setkávají s umíráním a smrtí. K technice focus groups: Focus groups je jednou z technik, která se stále více uplatuje i v ošetovatelství (Bártlová, 2005). Shromažuje údaje prostednictvím skupinové interakce v debat na urité téma, které je urené tazatelem. Jde o kvalitativní techniku, která nepátrá po íslech a jevy se nesnaží mit. Zajímají ji témata, kategorie, zkrátka kvality jevu. K rozvoji této techniky došlo v letech minulého století spolen s rozšíením kvalitativních metod obecn. Dnes existuje znané množství literatury o této technice také v takových oborech jako je veejné zdravotnictví, ošetovatelství, studium komunikace, psychologie, sociologie a i u dalších disciplín. Focus groups se mže odehrávat bu s náhodn vybranou skupinou respondent, anebo se skupinou cílen vybranou podle uritých kritérií. Používá se jí všude tam, kde se nekladou 16

16 dotazy po hodnotách vyjáditelných ísly, ale po tématech, názorech, stanoviscích, postojích. Doporuená délka debaty je 2 3 hodiny. Velmi dležitou roli hraje moderátor, který usmruje tok diskuse, pípadn brání možným konfliktm mezi úastníky. Musí být na tuto roli dobe pipraven, tj. být dobe obeznámen s problematikou, která je pedmtem rozhovoru a musí dobe zvládnout dovednost vést a usmrovat rozhovor s více lidmi. Cílem není vtšinou vyešení nastoleného problému, spíše zmapování rzných pohled a pístup k jeho pochopení. Závry z focus groups sester: Problematice zátžových situací bylo vnováno celkem 6 focus groups se sestrami pracujícími na ARO, JIP, onkologických oddleních, dialyzaních centrech, v léebnách dlouhodob nemocných a v domovech dchodc. Zámrn jsme volily skupiny sester z takto rozdílných pracovišt, která spojuje jediné - možná blízkost smrti. V uvedených skupinových sezeních sestry vymezovaly pracovní situace, které zvládají s obtížemi, s velkým emocionálním nasazením, tíživými prožitky, snaží se ped nimi unikat k jiným innostem, nebo ve kterých piznávají vlastní neadaptivní reakci na zátž. Bez ohledu na výše zmínný rozdílný charakter pracoviš se u všech zrealizovaných ohniskových skupin na jednom z prvních míst zátžových situací objevuje práv kontakt s umírajícím, popípad pak i s jeho rodinou. Zátžové situace vztahující se k problematice umírání a smrti nemocných jsme se pokusily adit dle etnosti výskytu a zamit se následn na takové situace, v nichž seste mohou výrazn pomoci nabídnuté komunikaní postupy a sestra se potom necítí zcela bezmocná a ped vzniklou zátžovou situací neuniká. Následný výet situací nemusí být dozajista úplný, ale v zájmu istoty sbru dat jsme se snažily do práce skupin nezasahovat a respondentky tak neovlivovat. Kontakt s pozstalými a pedávání pozstalosti rodin - tato situace byla uvádna ve všech skupinách nejastji, sestry nevdí, jak zvládat kontakt s plaícími, naíkajícími pozstalými, jejichž bolest mže perstat i do výitek smrem ke zdravotníkm, k obviování až agresi, pítomnost sestry pi sdlování nepíznivé diagnózy i prognózy lékaem pacientovi - sestra následn zstává s pacientem sama tváí v tvá, je vystavena dalším tíživým otázkám, jeho strachu, plái, depresivním stavm, nkdy i agresi, sestra se ocitá v situaci, kdy je rodina umírajícího i zemelého bez dostatených informací - vyžaduje pak bližší informace od sestry, popípad ji obviuje z utajování informací, pacient je o svém stavu dle sestry informován "nevhodn", své situaci, stavu a sdlené diagnóze nerozumí a své úzkostné stavy ventiluje smrem k seste, prosí a žádá o pomoc a sestra se cítí bezmocná, pacient je osamlý, bezmocný, bez rodiny, nebo o nho nemá rodina zájem - pokud si je nemocný své sociální samoty vdom, oekává nkdy od sestry vtší angažovanost, sestra se bezdn cítí více vázaná a pejímá roli len absentující rodiny, úmrtí dítte, mladého lovka, nebo identifikace s nemocným z rzných osobních dvod - sestra spoluprožívá blížící se konec pacienta, s nimž spojuje svj rodinný píbh, život svých dtí nebo svj, rodina se svého umírajícího štítí pro jeho tlesný marasmus - amputace, dekubity, zápach, který rozpad organismu doprovází - to vše vede rodinu ke zjevné distanci, pacient se doteky a snahou po blízkosti upíná výraznji na sestru, rodina nespolupracuje, odpojení pacient od životn dležitých pístroj - zvlášt v situaci, kdy jde o dlouhodob nemocného, o nhož sestra peuje delší dobu, vnímá tento akt i pes svoji pipravenost jako "odsudek smrti", nedostatené tlumení pacient v terminálním stadiu - v nkterých pípadech se sestry domnívají, že nemocným není poskytováno vše, co by umírajícím usnadnilo fázi 17

17 umírání, zbyten umírají v bolestech a úzkostech, protrahované umírání u píliš starých pacient, kteí volají po konci svého života a pitom jejich plná léba pokrauje na pání rodiny i z rozhodnutí léka, osobní pítomnost sestry u umírajícího v posledních okamžicích jeho života - jen pro zajímavost, s touto situací, by ve výtu zátžových situací uvádnou, sestry z našich ohniskových skupin mnoho vlastních zkušeností nemly, pacient umírá asto v osamocení. Jak sestry uvádly, nedovoluje jim další práce u ostatních nemocných trvalou pítomnost u umírajícího. S ohledem na personální obsazení služeb, pedevším v odpoledních a noních hodinách by ani trvalá blízkost sestry u umírajícího nebyla fakticky možná. Ostatní, k umírajícím nemocným se vážící pée ošetovatelská, tj. zajišování jejich hygieny, aplikace infuzí, injekcí apod. nebyla prakticky vbec mezi zátžovými situacemi uvádna. Z výše uvedeného je zejmé, že to, co sestry v péi o umírající považují za skutenou zátž, není odosobnný kontakt s rutinním zajištním ošetovatelské pée, ale konkrétní uvdomovaný kontakt, kdy je sestra vystavena vlastní konfrontaci s koneností lidského života a je nucena na pacienta reagovat, spoluprožívat s ním jeho strach, bolest a opuštnost ve smrti. A to je podle našeho názoru situace, na kterou sestry, ale i lékai, musejí být pipravováni mnohem hloubji a efektivnji, aby tzv. dstojné umírání nezstalo jen a jen pouhou proklamací. Závr života je tak poád ješt zbyten provázen bolestí, osamlostí, ztrátou dstojnosti a dalšími formami utrpení. I nadále proto za nejdležitjší úkoly mžeme považovat : systematické vzdlávání zdravotník a dalších peujících profesí v péi o umírající psobení na odbornou veejnost sledování a vyhodnocování pée o termináln nemocné a umírající rozvoj domácí paliativní pée soustavná popularizace tématu pée o umírající Závr: Poslední období života prožívá velká ást nemocných ve zdravotnických a sociálních zaízeních. Je proto dležité, aby zdravotnický i sociální pracovník, který pijde do styku s umírajícím, znal dokonale vhodné a žádoucí formy komunikace, sociální fáze umírání i ostatní poznatky autor medicínsko-sociologických studií. Bibliografické odkazy: BÁRTLOVÁ, S. Focus groups v ošetovatelství. Kontakt, ro. 7,. 1-2, s.24 26, ISSN BÁRTLOVÁ, S., JOBÁNKOVÁ, M. Syndrom vyhoení u sester pracujících na exponovaných pracovištích.. In. Sborník pednášek VI.dny intenzivní medicíny, poádaný eskou lékaskou spoleností J.E. Purkyn, eskou spoleností anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny sekce intenzivní medicíny, Kromíž, 1999, s ISBN BÁRTLOVÁ,S., JOBÁNKOVÁ,M. Prevence syndromu vyhoení u sester z onkologických pracoviš. Pedneseno na XXIV. brnnských onkologických dnech a XIV. konferenci SZP, poádané Masarykovým onkologickým ústavem na téma Postižení gastrointestinálního traktu z multidisciplinárního pohledu. Brno, BÁRTLOVÁ, S., JOBÁNKOVÁ, M.. Syndrom vyhoení na exponovaných pracovištích. Sestra, 2001, 11,.7-8, s ISSN GLASER, B., STRAUSS, A. Awareness of Dying. Chicago: IL: Aldine, GLASER, B., STRAUSS, A. Time for Dying. Chicago: IL: Adline, HLADKÝ, A., ŽÍDKOVÁ, Z. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátže. Praha: Nakladatelství Karolinum, ISBN ILLICH, I. Disabling Professions. In I. ILLICH, I. ZOLA, J. MC KNIGHT, J.CAPLAN, H. 18

18 SHAIKEN, (eds) Disabling Professions. Boston : MA : Marion Boyers, kap.1., s , MORGAN, D.L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 2. vyd. Tišnov: Sdružení SCAN ISBN Umírání a paliativní pée v R (situace, reflexe, vyhlídky). Projekt podpory rozvoje paliativní pée v eské republice v programu Public Health Nadace Open Society Fund Praha, 2004 [cit ]. Dostupné na World Wide Web: WALTER, T. Modern death: taboo or not taboo? Sociology, 1991, ro. 2,. 25, s Píspvek byl zpracován v souvislosti s ešením grantového úkolu IGA MZ R.NR/ PhDr. Sylva Bártlová PhDr. Marta Jobánková NCONZO Vinaská 6 Brno bartlova@nconzo.cz 19

19 PREDIKCIA RIZIKA VZNIKU DEKUBITOV Ivana Bóriková Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, Ústav ošetrovatestva, Martin, Slovenská republika Súhrn Prevencia vzniku dekubitov patrí k najstarším preventívnym metódam v práci sestry už od ias F. Nightingaleovej. Na vývoji vedomostnej bázy o problematike prevencie a lieby dekubitov môžeme najlepšie demonštrova cestu od empírie k ošetrovate skej praxi založenej na vedeckých dôkazoch. Predikcia rizika vzniku dekubitov patrí k prioritnej problematike v ošetrovate stve, priom najlepšou stratégiou znižovania ich incidencie v klinickej praxi je prevencia. Systematické správy v odbornej literatúre a elektronických databázach poskytujú preh ady o efektívnosti použitia originálnych aj modifikovaných meracích nástrojov posudzovacích stupníc na odhad rizika (a jeho výšku) vzniku dekubitov (Risk Assessment Scales for Pressure Ulcers Prevention RAPs) a porovnávajú ich z prediktívnou hodnotou sesterského klinického vyšetrenia. Výskumné úsilie je cielene zamerané na ich prediknú validitu, vývoj nových rizikových indikátorov a klinickú použite nos. K najviac testovaným stupniciam patrí Braden, Norton a Waterlow v originálnych i modifikovaných verziách. Kúové slová dekubity, rizikové indikátory, reliabilita, prediktívna validita, klinické štúdie, guidelines, výskum Obsah Dekubity v klinickej praxi znamenajú ošetrovate ský problém s vysokou prioritou, priom prevencia ich vzniku je všeobecne považovaná za najúinnejšiu metódu v celej problematike. Štatistické údaje (pokia existujú) o výskyte dekubitov v špecificky rizikových skupinách pacientov v ústavnej i domácej starostlivosti poukazujú aj na úrove ošetrovate skej starostlivosti v danom zariadení. Riebelová uvádza niektoré zahraniné štatistické údaje, napr: - v roku 1994 v Dánsku malo 3% z 2317 pacientov vyvinutý dekubit, - v roku 1993 bol výskyt dekubitov v 177 nemocniciach v USA 11 %, - v roku 1991 v sledovaných zdravotníckych zariadeniach v Anglicku vznikli dekubity u 360 pacientov, o sú 4% na 100 prijatých pacientov, - v roku 1991 sa odhadoval výskyt dekubitov v rehabilitaných ústavoch v eskej republike na 20-21%, u plegikov 20-25%, v nemocniciach a sociálnych ústavoch medzi 3-12% (Riebelová et al., 2000, s. 28). V rozvinutých krajinách prevalencia kolíše v rozpätí 3-30% a incidencia od 1-50% (Pancorbo-Hidalgo et al., 2006, s. 95), problém výskytu dekubitov tým generuje znané finanné náklady pre zdravotnícky i sociálny systém. European Pressure Ulcer Advisory Panel oznauje prevenciu vzniku dekubitov za najlepšiu a úinnú metódu a kvalitu ošetrovate skej starostlivosti považuje za k úový faktor. Preventívny odhad (meranie) je všeobecne rozdelený do štyroch významných oblastí: posúdenie rizika vzniku dekubitov (spo ahlivé stupnice, škály, meracie nástroje), úrove starostlivosti o kožu a jej iniciálne ošetrenie, použitie antidekubitových pomôcok a edukácia (vzdelanie, výcvik zruností u profesionálov i opatrovate ov) (EPUAP, 1998). Pre posúdenie pravdepodobnosti vzniku predikcie a vývoja dekubitov sú vypracované rôzne stupnice, pomocou ktorých môžeme dôsledne mapova výskyt rizikových faktorov indikátorov podporujúcich vznik dekubitov. 20

20 K asto publikovaným predikným stupniciam v slovenskej a eskej ošetrovate skej literatúre patrí posúdenie pod a: Nortonovej, Waterlowova, Knolla, Shannona, Bradenovej, Tradena (Kozierová et al., 1995, s. 860; Trachtová et al., 1999, s. 65; Weber et al., 2000, s. 60; Staková, 2001, s. 47). Autori i používatelia uvedených stupníc potvrdzujú preventívny význam vstupného posúdenia rizika vzniku dekubitov. Zahraniné literárne pramene prezentujú nielen originálne, ale aj modifikované verzie posudzovacích stupníc od známych i menej známych autorov. Fletcher napr. uvádza nasledovný historický preh ad: Norton 1962, Bliss 1966, Isler 1972, Gosnell 1973, Knoll 1997, Scope 1978, Goldstone and Roberts 1980, Shannon 1984, Braden 1985, Waterlow 1985, Douglas 1986, Gosnell II 1987, Bergstrom 1987, Medley 1992, Walsall 1993, Waterlow 1994, Chaloner and Franks 1999 ( Fletcher, 2003). Testovanie a vývoj podnietila potreba ošetrovate skej praxe identifikova riziko vzniku dekubitov v špecifickej skupine pacientov. Stupnice obsahujú kombinácie rôzneho potu posudzovaných položiek, ktoré zvyšujú náchylnos k vzniku dekubitov, v tabu ke sú uvedené niektoré príklady (Bóriková, Šafáriková, 2005). posudzovaná položka Norton 1962 Gosnell 1973 Knoll 1977 Shannon 1984 Waterlow 1985 Braden 1987 Medley 1992 Walsall 1993 fyzický stav psychický stav všeobecný stav zdravia aktivita mobilita kontinencia nutriný stav BMI kondícia kože vek pohlavie senzorická percepcia vlhkos Trenie a nožnicový efekt cirkulácia telesná teplota vedomie malnutrícia náchylnos k ochoreniam ve ká operácia medikácia deficit sebaopatery dehydratácia boles Výsledky preh adávania 14 bibliografických databáz (napr. CINAHL, Medline, Cochrane Library, EBSCO ai.) a výskumné správy kontrolovaných prospektívnych klinických štúdií za roky poskytli údaje o reliabilite a prediktívnej validite použitých stupníc vyjadrenej senzitivitou a špecificitou 1 (Pancorbo-Hidalgo et al., 2006, s. 96). Ciele výskumov 1 Poznámka: Reliabilita - spoahlivos, presnos a konzistentnos merania, miera zhody alebo rozdielu medzi prvým a druhým meraním. 21