Metody, s nimiž se seznámíme v této kapitole, lze použít pro libovolnou

Transkrypt

1 2. Řešení nelineárních rovnic Průvodce studiem Budeme se zabývat výpočtem reálných kořenů nelineární rovnice f(x) =0, (2.0.1) kde f je v jistém smyslu rozumná reálná funkce. Pro některé funkce (kvadratické, goniometrické atp.) umíme kořeny vypočítat pomocí (uzavřených) vzorců, pro drtivou většinu funkcí však žádné takové vzorce neexistují. Metody, s nimiž se seznámíme v této kapitole, lze použít pro libovolnou funkci f. Patřídotřídy metod iteračních, kterépočítají posloupnost {x k } konvergující prok ke kořenu x. Obecně platí, že konvergence nastane, pokud je počáteční aproximacex 0 zvolena dostatečně blízko u hledaného kořene. Jednotlivé iterační metodysepaklišírychlostí konvergence Separace kořenů Cíle Ukážeme několik možností, jak provést rozbor rovnice f(x) = 0,jehož výsledkem je separace kořenů v dostatečně krátkých intervalech. Předpokládané znalosti Spojitost funkce, grafy elementárních funkcí. Výklad a) Grafická separace 1. Z grafu funkce f najdeme polohu průsečíků sx-ovou osou. b) Grafická separace 2. Rovnici f(x) = 0 převedeme na ekvivalentní rovnici h(x) = g(x) anakreslíme grafy funkcí g a h. Průsečíky těchto grafů promítneme -21-

2 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody do x-ové osy,čímž zjistíme polohu kořenů. c) Separace tabelací. Sestavíme tabulku funkčních hodnot funkce f apodlezna- ménkových změn určíme intervaly obsahující kořeny. Využíváme přitomnásledující větu. Věta Necht f je spojitá funkce na intervalu a, b, pronižplatí f(a)f(b) < 0. (2.1.1) Pak uvnitř intervalu(a, b) ležíaspoň jeden kořen rovnice f(x) =0. Jinými slovy věta říká, že ze znaménkové změny u funkčních hodnot v krajních bodech intervalu a, b můžeme rozpoznat výskyt kořene uvnitř tohoto intervalu. Příklad Pro rovnici 10 cos (x 1) x 2 +2x 1=0 určete intervaly délky nejvýše 0.1 obsahující kořeny. Řešení: Z grafu funkce f(x) =10cos(x 1) x 2 +2x 1 naobrázku a lze usoudit, že existují dvakořeny x 1 a x 2,kteréležívvintervalu 5, 5. Zadanou rovnici přepíšeme do tvaru 10 cos (x 1) = x 2 2x +1. Grafy funkcí g(x) =10cos(x 1) a h(x) =x 2 2x +1jsouznázorněny na obrázku b. Odtud plyne, že x 1 1, 0 a x 2 2, 3. Dalšízpřesnění polohy kořenů provedeme pomocí tabelace. Z Tabulky je patrné, že kořeny leží vintervalech x 1 0.4, 0.3 a x 2 2.3,

3 a b Obrázek 2.1.1: a) Graf funkce f; b) Grafy funkcí g a h. Tabulka 2.1.1: Tabelace funkce f. x f(x) x f(x) Kontrolní otázky Otázka 1. Jak se provádí separace kořenů rovnic? Otázka 2. Jaký jegrafickýsmyslvěty ? Úlohy k samostatnému řešení 1. Proved te separaci kořenů rovnicex 2 x 6 ln x =0. 7 Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. Dva kořeny: x 1 (0.9, 0.91), x 2 =

4 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody 2.2. Nejjednoduššímetody Cíle Seznámíme se s nejjednoduššími iteračními metodami pro výpočet kořenůrovnice f(x) = 0. Jsou založeny na postupném zkracování intervalu,který obsahuje kořen. Tato strategie zaručuje konvergenci pro každou spojitou funkci, výpočet je však pomalý. Předpokládané znalosti Určení polohykořene pomocí znaménkových změn, věta Rovnice přímky. Výklad Princip zkracování intervalu použijemeudvoumetod.začněme proto nejdříve jeho obecným popisem. Budeme přitom předpokládat, že f je spojitá funkce na intervalu a 0,b 0,pronižplatíf(a 0 )f(b 0 ) < 0. Zvolíme bod x 1 (a 0,b 0 ), kterým rozdělíme původní intervalnadvěčásti, a jako nový interval a 1,b 1 vezmeme tu část, v níž ležíkořen x. Rozhodujeme se takto: je-li f(x 1 )=0,potomx 1 je kořen, tj. x = x 1 ; je-li f(a 0 )f(x 1 ) < 0, položíme a 1,b 1 = a 0,x 1 ; je-li f(x 1 )f(b 0 ) < 0, položíme a 1,b 1 = x 1,b 0. Pokud nastane první případ, jsme hotovi. V opačném případě zopakujeme celý postup na intervalu a 1,b 1,tj.zvolíme bod x 2 (a 1,b 1 ), který bud to je kořenem, nebo s jeho pomocí určíme dalšíinterval a 2,b 2 kořen obsahující atd.. Uvedeným postupem tedy vytvoříme posloupnosti {a k }, {b k } a {x k } takové, že kořen x ležíuvnitřkaždého z intervalů a k,b k. Abychom byli schopni určit číselnou hodnotu kořene x, musíkněmu konvergovat posloupnost {x k }.Tozajistíme vhodnou konkrétní volboubodů x k. -24-

5 Metoda půlení intervalu Bod x k+1 určíme jako střed intervalu a k,b k podle vzorce x k+1 = ak + b k. (2.2.1) 2 Intervaly tedy postupněpůlíme a jejich středy tvořící posloupnost {x k } konvergují ke kořenu x. Výpočet ukončíme při dosažení zadané přesnosti ɛ, tj.kdyžplatí x x k+1 ɛ. Otázkou je, jak takovou situaci rozpoznat, jelikož x neznáme. Musí však platit x x k+1 bk a k, 2 protože kořen x ležící v intervalu a k,b k se od středu x k+1 nemůže lišit víc než opolovinudélky intervalu. Pro ukončení výpočtu proto použijeme kritérium b k a k ɛ (2.2.2) 2 aposlednístřed x k+1 je pak aproximací kořene x spřeností ɛ. Algoritmus (Metoda půlení intervalu) Vstup: f, a 0, b 0, ɛ. Pro k =0, 1,... opakuj: x k+1 := (a k + b k )/2; je-li f(x k+1 ) = 0, potom jdi na Výstup; je-li f(a k )f(x k+1 ) < 0, potom a k+1 := a k,b k+1 := x k+1 ; je-li f(x k+1 )f(b k ) < 0, potom a k+1 := x k+1,b k+1 := b k ; dokud b k+1 a k+1 >ɛ. Výstup: poslední hodnota x k+1. Příklad Metodou půlení intervalu vypočtěte kořen rovnice f(x) 10 cos (x 1) x 2 +2x 1=0, který leží v intervalu 2.3, 2.4 spřesností ɛ =

6 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody Řešení: Na začátku je a 0 = 2.3, b 0 = 2.4 aprvnístřed je x 1 = Tabulka ukazuje průběh výpočtu. Symbolem + nebo za číslem zaznamenáváme znaménko funkční hodnoty funkce f vtomtobodě. Všimněme si, že x k+1 nahrazuje a k nebo b k tak, aby byla zachována znaménková změna. Aproximace kořene s přesností ɛ je posledníčíslo ve sloupci x k+1. Proto x =2.378±10 3. Tabulka 2.2.1: Metoda půlení intervalu. k a k b k x k+1 (b k a k )/ < 10 3 = ɛ Metoda regula falsi Vintervalu a k,b k zvolíme bod x k+1 jako kořen přímky p, kteráprocházíkrajními body grafu funkce f, viz obrázek α. Uvažovaná přímka je dána předpisem p(x) =f(a k )+ f(bk ) f(a k ) b k a k (x a k ) ajejíkořen je určen rovností p(x k+1 ) = 0. Odtud lze snadno odvodit vzorec který sepoužívá při výpočtu. x k+1 = a k b k a k f(b k ) f(a k ) f(ak ), (2.2.3) Geometrický smysl metody regula falsi je patrný z obrázku β. Ukončení iterací se provádí podle kritéria x k+1 x k ɛ, (2.2.4) -26-

7 x k+1 a k x b k x 1 x 2 x 3 a 0 x b 0 α β Obrázek 2.2.1: Metoda regula falsi. kde ɛ>0jedanémaléčíslo. Algoritmus (Metoda regula falsi) Vstup: f, a 0, b 0, ɛ, x 0 := a 0. Pro k =0, 1,... opakuj: x k+1 := a k (b k a k )/(f(b k ) f(a k ))f(a k ); je-li f(x k+1 ) = 0, potom jdi na Výstup; je-li f(a k )f(x k+1 ) < 0, potom a k+1 := a k,b k+1 := x k+1 ; je-li f(x k+1 )f(b k ) < 0, potom a k+1 := x k+1,b k+1 := b k ; dokud x k+1 x k >ɛ. Výstup: poslední hodnota x k+1. Příklad Metodou regula falsi vypočtěte kořen rovnice z příkladu Řešení: Na začátku je a 0 =2.3, b 0 =2.4 apoložíme ještě x 0 = a 0.Vprvní iteraci vypočítáme x 1 := 2.3 ( )f(2.3)/(f(2.4) f(2.3)). = , x 1 x 0 = = Tabulka zachycuje celývýpočet, kterýseřídípodobnými pravidly jako u me- -27-

8 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody tody půlení intervalu.výsledná aproximacekořene je x =2.379 ± Tabulka 2.2.2: Metoda regula falsi. k a k b k x k+1 x k+1 x k < 10 3 = ɛ Poznámka Ukončovací kritérium (2.2.4) říká, že poslední dvě aproximace kořene se lišíméně než ɛ. Může se ovšem stát, že obě jsouodskutečné hodnotykořene vzdálené více než ɛ. Poznáme to tak, že u funkčních hodnot f(x k ɛ),f(x k ),f(x k + ɛ) nedojde ke znaménkové změně. V takovém případě jemožno provést doplňující výpočet funkčních hodnot...,f(x k 2ɛ),f(x k ɛ),f(x k ),f(x k + ɛ),f(x k +2ɛ),... který zastavíme, když dojde ke znaménkové změně. Kontrolní otázky Otázka 1. V čem se shodují avčem se liší metodapůlení intervalu a metoda regula falsi? Která z nich je rychlejší? Otázka 2. Podrobně odvod te vzorec (2.2.3). Otázka 3. Proč nelze metodu regula falsi ukončovat podle kritéria (2.2.2)? Úlohy k samostatnému řešení 1. Vypočtěte kořeny rovnice x 2 x 6 ln x =0metodoupůleníintervalu,ɛ 7 = Vypočtěte kořeny rovnice z předchozí úlohy metodou regula falsi. Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. Začneme-li na intervalu (0.9, 0.91), bude ve čtvrté iteraci x = ± Začneme-li na stejném intervalu, bude ve druhé iteraci x = ±

9 2.3. Newtonova metoda Cíle Odvodíme Newtonovu metodu, která kromě funkčních hodnot používá také hodnoty první derivace. Důsledkem je vyšší řád metody a rychlejší konvergence. Nevýhodou je nutnost zvolit počáteční aproximaci blízko kořene tak, aby byly splněny předpoklady zaručující konvergenci. Předpokládané znalosti Spojitost funkce. Výpočty derivací. Taylorův rozvoj. Výklad Budeme předpokládat, že známe aproximaci x k kořene x rovnice f(x) =0 a chceme určit další(přesnější) aproximaci x k+1.zapíšeme-li danou rovnici pomocí Taylorova polynomu prvního stupně v okolí bodux k,dostaneme f(x k )+(x x k )f (x k )+(x x k ) 2 f (ξ) 2 =0, kde ξ je blíže neurčené číslo mezi x a x k. V tomto tvaru rovnice provedeme linearizaci, při níž vypustíme kvadratický člen na levé straně. Řešením linearizované rovnice určíme aproximaci x k+1,tj. f(x k )+(x k+1 x k )f (x k )=0. Odtud snadno vyjádříme vzorec x k+1 = x k f(xk ) f (x k ). (2.3.1) Všimněme si ještě, že t(x) =f(x k )+(x x k )f (x k )jerovnicetečny ke grafu funkce f vbodě x k,jejíž kořen je aproximace x k+1,vizobrázek α. Geometrický smyslnewtonovymetodyjeznázorněn na obrázku β. -29-

10 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody Pro zahájení výpočtu podle vzorcem (2.3.1) musíme zadat počáteční aproximaci x 0.Oukončení iterací rozhodujeme pomocí vhodného kritéria, budeme používat opět kritérium (2.2.4). x x x k+1 x k x 3 x 2 x 1 x 0 α β Obrázek 2.3.1: Newtonova metoda. Algoritmus (Newtonova metoda) Vstup: f, f, x 0, ɛ. Pro k =0, 1,... opakuj: x k+1 := x k f(x k )/f (x k ); dokud x k+1 x k >ɛ. Výstup: poslední hodnota x k+1. Příklad Newtonovou metodou vypočtěte kořen rovnice z příkladu spřesností ɛ =10 6. Řešení: Derivace funkce f(x) =10cos(x 1) x 2 +2x 1mátvarf (x) = 10 sin (x 1) 2x + 2. Newtonova metoda je proto dána vzorcem x k+1 = x k 10 cos (xk 1) (x k ) 2 +2x k sin (x k 1) 2x k +2 Počáteční aproximacizvolíme například x 0 =2.4 adostaneme x 1 = cos (2.4 1) = sin (2.4 1)

11 Celý průběh výpočtu je zachycen v tabulce Výsledná aproximacekořene je x = ± Tabulka 2.3.1: Newtonova metoda. k x k x k x k Vpříkladu jsme měli možnost si všimnout velice rychlé konvergence Newtonovy metody. Následující analýza ukazuje, že se nejednalo o náhodu. Věta Necht f je spojitá, f nenulová na a, b anecht {x k } je posloupnost na a, b počítaná podle vzorce (2.3.1), která konvergujekčíslu x. Potom x je kořenem rovnice f(x) = 0aplatí x x k+1 C x x k 2 pro k =0, 1, 2,..., (2.3.2) kde konstanta C 0 nezávisí nak. Důkaz: Limitním přechodem ve vzorci (2.3.1) dostaneme f( x) = 0, čili x je kořen. Protože předpokládáme, že f je spojitá funkce, můžeme f( x) =0zapsat pomocí Taylorova rozvoje ve tvaru f(x k )+( x x k )f (x k )+( x x k ) 2 f (ξ) =0, 2 kde ξ je bod mezi x k a x. Vydělíme derivací f (x k )adosadímezevzorce(2.3.1), čímž dostaneme x x k+1 +( x x k ) 2 f (ξ) 2f (x k ) =0. Označíme-li C =max ξ,x a,b f (ξ)/2f (x), můžeme psát x x k+1 = f (ξ) 2f (x k ) x xk 2 C x x k

12 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody Poznámka Nerovnost (2.3.2) dokazuje, že Newtonova metoda je druhého řádu. Důsledkem tohoto faktu je velmi rychlá konvergence, při níž sepočet správných číslic za desetinnou tečkou v každé iteraci přibližně zdvojnásobí. Následující věta říká, za jakých předpokladů konvergence nastane. Věta Necht jsou splněny následující předpoklady: a) f je nenulová naintervalu a, b ; b) f nemění znaménko v intervalu (a, b); c) platí f(a)f(b) < 0; d) platí f(a)/f (a) <b a a f(b)/f (b) <b a. Potom posloupnost {x k } počítaná podle vzorce (2.3.1) konverguje pro libovolnou počáteční aproximacix 0 a, b. Příklad Ukažte, že pro rovnici z příkladu jsou na intervalu 2.3, 2.4 splněny předpoklady věty Řešení: Rovnice je zadaná funkcí f(x) =10cos(x 1) x 2 +2x 1, jejiž první a druhá derivacemajítvarf (x) = 10 sin (x 1) 2x +2 a f (x) = 10 cos (x 1) 2. V tabulce jsou vypočteny hodnoty f, f,znichžmůžeme usoudit, že jsou splněny předpoklady a) a b). Výpočtem dostáváme f(2.3)f(2.4). = < 0, f(2.3)/f (2.3). = < 0.1 a f(2.4)/f (2.4). = < 0.1, což znamená, že jsou splněny také předpoklady c) a d). Počátečníaproximacix 0 je proto možné zvolit libovolněna 2.3,

13 Tabulka 2.3.2: Tabelace první a druhé derivace. x f (x) f (x) Kontrolní otázky Otázka 1. Jak se odvozuje vzorec (2.3.1)? Jaký jejehografickýsmysl? Otázka 2. Zkuste nakreslit situace, kdy Newtonova metoda diverguje. Otázka 3. Jakého řádu je Newtonova metoda a jak se to projeví při výpočtu? Úlohy k samostatnému řešení 1. Ověřte, že pro rovnici x 2 x 6 ln x = 0 jsou na intervalu 0.9, 0.91 splněny 7 předpoklady a) d) z věty Vypočtěte kořen z předchozí úlohy pomocí Newtonovy metody, ɛ =10 6. Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. Z tabelace f (x) =2x 1 6 a f (x) =2+ 6 zjistíme, že na uvedeném 7x 7x 2 intervalu je první derivacezáporná a druhá derivace kladná. Přímým výpočtem dostaneme f(0.9)f(0.91). = < 0, f(0.9)/f (0.9). = < 0.01 a f(0.91)/f (0.91). = < Začneme-li z x 0 =0.9, dostaneme ve třetí iteraci x = ±

14 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody 2.4. Metoda prosté iterace počtu. Předpokládané znalosti Spojitost funkce. Výpočty derivací. Věta o střední hodnotě diferenciálního Výklad Rovnici f(x) = 0převedeme na ekvivalentní rovnicix g(x) = 0,kdeg je vhodná spojitá funkce. Místo původní rovnice budeme řešit rovnici v iteračním tvaru: x = g(x). (2.4.1) Číslo x, kteréjeřešením rovnice (2.4.1), se nazývá pevný bodfunkceg. Věta (Brouwerova věta o pevném bodu) Necht g je spojitá funkce na intervalu a, b, pronižplatí g(x) a, b x a, b. (2.4.2) Pak na intervalu a, b existuje pevný bod funkce g. Důkaz: Položme f(x) = x g(x). Pokud f(a) = 0 resp. f(b) = 0, pak je bevným bodem a, resp.b. Necht f(a) 0af(b) 0. Protože g(a) a, b, platí f(a) =a g(a) < 0. Podobně lzeukázat f(b) > 0. Dohromady dostáváme Cíle Seznámíme se s obecnou metodu pro výpočet pevného bodu funkce. Metody z předchozích odstavců můžeme chápat jako její speciální varianty.pojem pevného bodu hraje důležitou roli v různých oblastech matematického modelování. -34-

15 f(a)f(b) < 0, takže existence pevného bodu plyne z věty O funkci g, která splňuje (2.4.2), říkáme, že zobrazuje interval a, b do sebe. Necht x 0 a, b je počáteční aproximace. Metodou prostých iterací nazýváme výpočet podle předpisu: x k+1 = g(x k ), k =0, 1, 2,... (2.4.3) Jestliže posloupnost {x k } počítaná tímto postupem konverguje k číslu x, pak limitním přechodem v (2.4.3) dostaneme, že x je pevným bodem funkce g. Výchozí rovnicif(x) = 0můžeme převést na iterační tvarrůznými způsoby, ale jen některé vedou ke konvergentnímu výpočtu. Příklad Rovnici f(x) e x x 2 +1=0, (2.4.4) převed te na iterační tvar a počítejte kořen, který leží v intervalu 1.2, 1.1. Řešení: Navrhneme tři iterační tvary: x = e x +1 g a (x); x = x +(e x x 2 +1) g b (x); x = x ex x 2 +1 e x 2x g c (x). Průběh výpočtů prox 0 = 1.1 ukazuje tabulka Pro g a výpočet konverguje pomalu, pro g b výpočet diverguje a pro g c výpočet konverguje rychle. -35-

16 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody Tabulka 2.4.1: Metoda prosté iterace. k x k+1 = g a (x k ) x k+1 = g b (x k ) x k+1 = g c (x k ) Při studiu konvergence metody prostých iterací sepoužívá pojem kontrakce. Definice Funkce g se nazývá kontrakce na intervalu a, b, jestliže existuje konstanta L, 0 <L<1, taková, že g(x) g(y) L x y x, y a, b. (2.4.5) Věta Necht g je spojitá kontrakce na a, b, která zobrazuje tento interval do sebe. Pak na intervalu a, b existuje jediný pevnýbod x funkce g. Navíc posloupnost {x k } vypočítaná podlepředpisu (2.4.3) konverguje k x pro každou počáteční aproximaci x 0 a, b. Důkaz: Existence pevného bodu plyne z věty Jednoznačnost dokážeme sporem. Necht x je dalšípevnýbodg. Pomocí (2.4.5) dostaneme x x = g( x) g( x) L x x, odkud (1 L) x x 0. Protože 1 L>0, dostáváme x = x. Zbývádokázat, že posloupnost {x k } vypočítanápodlepředpisu (2.4.3) konverguje -36-

17 k x. Podle (2.4.5) je x k x = g(x k 1 ) g( x) L x k 1 x, odkud plyne x k x L k x 0 x. (2.4.6) Protože L (0, 1), je lim k L k = 0, a proto lim k x k x =0. V konkrétních situacích je zpravidla nesnadné dokázat, že daná funkce g je kontrakce. Jednodušší je ověřovat následující silnější předpoklad: necht g má v(a, b) derivacia L (0, 1) tak, že g (η) L η (a, b). (2.4.7) Věta Necht g je spojitá funkce na a, b, která zobrazuje tento interval do sebe a splňuje (2.4.7). Pak platí tvrzení věty Důkaz: Pomocí věty o střední hodnotě diferenciálního počtu dostáváme g(x) g(y) = g (η) x y L x y, kde η (x, y). Funkce g je proto kontrakce na intervalu a, b avěta je tak důsledkem věty Následující poznámka dává návod, jak rozhodnout o konvergenci metody prostých iterací. Poznámka Je-li číslo M g = max x (a,b) g (x) menšínežjedna,pakmůžeme položit L = M g afunkceg bude kontrakce na intervalu a, b. Rychlost konvergence lze posoudit podle velikosti L. Vztah (2.4.6) totiž ukazuje,že výpočet bude konvergovat rychleji pro menšíhodnotyl. -37-

18 2. ŘEŠENÍ NELINEÁRNÍCH ROVNIC Numerické metody Příklad Rozhodněte o konvergenci metody prostých iterací u iteračních tvarů zpříkladu Řešení: Derivováním g a, g b a g c dostaneme g a (x) = e x 2 e x +1, g b (x) = 1+ex 2x, g c (x) = (ex x 2 +1)(e x 2). (e x 2x) 2 Tabulka obsahuje absolutní hodnoty těchto derivací naintervalu 1.2, 1.1. Odtud M ga. =0.1442, Mgb. = a Mgc. = Protože Mgb > 1 iterační tvar b) diverguje. Pro iterační tvary a) resp. c) můžeme položit L ga = M ga resp. L gc = M gc,takže funkce g a a g b jsou kontrakce a metoda prostých iterací konverguje. Protože L gc <L ga, je konvergence rychlejšíuiteračního tvaru c). Tabulka 2.4.2: Posouzení rychlosti konvergence metody prosté iterace. x g a (x) g b (x) g c (x) Kontrolní otázky Otázka 1. Co nazýváme pevným bodem funkce? Jak se pevný bodpočítá? Otázka 2. Čím je zaručena konvergence metody prostých iterací? Otázka 3. Jaký je vztah mezi metodou prosté iterace a Newtonovou metodou? -38-

19 Úlohy k samostatnému řešení 1. Pro rovnici x 2 x 6 ln x =0uvažujte iterační tvarx = 7 x2 6 log x g(x). 7 Vypočítejte hodnotu konstanty M g na intervalu 0.9, U iteračního tvaru z předchozí úlohy vypočítejte pevný bod s přesností ɛ = Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. Z tabelace g (x) =2x 6 zjistíme, že M 7x g = L = Začneme-li z x 0 =0.9, dostaneme ve 38-mé iteraci x 38. = a platí x 38 x 37. = <ɛ. Shrnutí lekce Probrali jsem základní metodyprořešení nelineárních rovnic a ukázali jsme jak tyto metody souvisí s vlastnostmi funkce, která rovnici popisuje. Metoda půlení intervalu a metoda regula falsi konvergují prokaždou spojitou funkci. Rychlejší Newtonova metoda vyžaduje spojitost druhé derivace a splnění dalších předpokladů. Metoda prosté iterace zahrnuje ostatní iterační metody jako speciální případ. -39-