Stabilitní analýza pružnoplastického prutu

Transkrypt

1 I České vysoké učení technické v raze Fakulta stavební Katedra mechaniky Stabilitní analýza pružnoplastického prutu Michal Šmejkal Vedoucí práce: Konzultant: prof. Ing. Milan Jirásek, DrSc. Ing. Martin Horák, h.d. raha, 29

2 Název práce: Stabilitní analýza pružnoplastického prutu Autor: Obor: Vedoucí práce: Konzultant: Michal Šmejkal Konstrukce a dopravní stavby prof. Ing. Milan Jirásek, DrSc. Ing. Martin Horák, h.d. Abstrakt: ředmětem práce je zavedení plastického chování materiálu do stabilitního výpočtu konstrukce. Hlavní náplní je vytvoření algoritmu v programu MATLAB, který metodou konečných diferencí určí body zatěžovací křivky a hodnotu kritického zatížení. Klíčová slova: stabilita, plasticita, metoda konečných diferencí metoda konečných prvků, metoda střelby

3 Obsah Úvod do stability pružnoplastického prutu 3. Stabilitní a zatěžovací křivka Odhady chování pro obdélníkový průřez Řešení problému metodou střelby 5 2. Definice problému rincip řešení Metoda střelby a Diskretizace Výpočet neutrálních os a momentů únosnosti Algoritmus říklad Metoda konečných prvků Výsledky vypočítané metodou střelby Vliv parametrů III

4 IV OBSAH

5 Seznam obrázků. Schéma problému Zatěžovací a materiálové křivky Stabilitní křivka Interakční diagram pružný Interakční diagram plastický Graf závislosti p = cr na Λ Schéma problému racovní diagram pro ideálně pružnoplastický model Rozdělení intervalu Deformovaný prut Rozložení napětí po průřezu Rozložení napětí po průřezu pro případ, kdy plastizují pouze spodní vlákna Rozložení napětí pro κ = κ el Rozložení napětí pro κ = κ ep Rozložení napětí po průřezu pro případ, kdy plastizují jak horní tak spodní vlákna Vztah ohybového momentu a tlakové síly Schéma s využitím symetrie orovnání analytického řešení s řešením metodou konečných prvků Detail grafu na Obr orovnání pružnoplastického řešení MK pro různé sítě ružnoplastické řešení MK pro sít 3 s význačnými body růběh napětí σ x a naznačení deformovaného tvaru v různých časech Vykreslení plastické deformace v různých časech Závislost cr na průhybu uprostřed prutu orovnání pružnoplastického výpočtu Interakční diagram V

6 VI SEZNAM OBRÁZKŮ 3. Detail Obr orovnání pro různé průřezy Interakční diagram pro různé výšky průřezu orovnání pro různé délky prutu Interakční diagram pro různé délky prutu orovnání pro různé počáteční excentricity Interakční diagram pro různé počáteční excentricity Závislost max 3.9 Závislost max na počáteční excentricitě pro cr < na počáteční excentricitě pro cr > Závislost max na štíhlosti Závislost max crit na štíhlosti

7 Seznam tabulek 3. Hodnoty parametrů pro konkrétní příklad Sítě konečných prvků Konvergence k přesnému řešení orovnání výsledků podle programu OOFEM a podle metody střelby VII

8 VIII SEZNAM TABULEK

9 Úvod Kolaps konstrukce může být zapříčiněn mnohými jevy. Může dojít k vyčerpání únosnosti materiálu nebo pro štíhlé tlačené prvky může být kritická ztráta stability, která je ovlivněna geometrií prutu. V mnohých případech může být fatální právě kombinace obou zmíněných příčin. Obecně lze říci, že pro velmi štíhlý prut vyrobený z materiálu s vysokou mezí kluzu nebude mít vliv plasticity příliš velký význam, stabilitní výpočet podle pružnosti bude dostatečně přesný. Na druhou stranu o něco méně štíhlý prut vyrobený z horšího materiálu může vykazovat výrazně odlišné chování. V dnešní době by se pro praktické účely provedl výpočet metodou konečných prvků se zahrnutím geometrické nelinearity a použitím vhodného materiálového modelu. Je to však poměrně náročný výpočet. Aby byly výsledky přesné, je potřeba hustá sít prvků. ro některé typy úloh je možné použít alternativní přístup, a to metodu konečných diferencí. V práci se zabývám především touto metodou, hlavní náplní bylo vytvoření algoritmu pro stabilitní analýzu pružnoplastického prutu. Všechny výpočty jsou současně kontrolovány konečněprvkovým softwarem OOFEM. ráce je strukturovaná do tří kapitol. V první jsou zmíněny základní poznatky k tématu a očekávané změny v chování prvku oproti lineárně pružnému materiálu. Druhá kapitola je věnována popisu vytvořeného algoritmu. Třetí kapitola je zaměřená na porovnání výsledků několika případů s řešením metodou konečných prvků a na parametrickou studii, tedy vyhodnocení vlivu různých geometrických parametrů na odezvu prutu.

10 2 ÚVOD

11 Kapitola Úvod do stability pružnoplastického prutu. Stabilitní a zatěžovací křivka ro představu, jak změna materiálových vlastností ovlivní chování prvku při stabilitní analýze, bude názorné sestrojit odhad závislosti působícího zatížení na příčném posunu nejnamáhanějšího průřezu (zatěžovací křivka) a odhad stabilitní křivky, neboli závislosti maximálního napětí v průřezu na štíhlosti prutu. Je dán prostě podepřený prut délky L, s počáteční sinusovou excentricitou o maximální výchylce δ. Na konci prutu působí osové zatížení, které se rovnoměrně zvětšuje. rut je vyroben z homogenního, ideálně pružnoplastického materiálu s Youngovým modulem pružnosti E a mezí kluzu σ. ro jednoduchost budou potřebné vztahy odvozeny pro tzv. ideální průřez. Schéma prutu a průřezu je znázorněno na Obr. 2.. Jde vlastně o průřez tvaru I, pro který zanedbáváme příspěvek k vnitřním silám pocházející od napětí ve stojině. Navíc předpokládáme, že jakmile dosáhne napětí v jedné z pásnic meze kluzu σ, tato pásnice okamžitě celá zplastizuje. Diferenciální rovnice pro vzpěr prostě podepřeného prutu s počáteční excentricitou vypadá následovně: ( ) d 2 w(x) w(x) = EI + κ dx 2 (x) d 2 w(x) + dx 2 EI w(x) = κ (x), (.) 3

12 4 Úvod do plastické stability kde κ = d2 w (x) π 2 πx = δ dx 2 sin L2 L. Řešení homogenní diferenciální rovnice d 2 w(x) + w(x) = (.2) dx 2 EI bude mít tvar w h (x) = C sin EI x + C 2 cos x. (.3) EI Uplatněním okrajových podmínek w h () = w h (L) = se ukáže, že konstanta C 2 =. Z O w h (L) = platí: C sin L =. (.4) EI Aby existovalo netriviální řešení, musí platit, že sin EI L = (.5) L = nπ, EI (.6) kde n =, 2, 3... Vyjádřením síly z poslední rovnice se získá vzorec = neiπ2, který určuje hodnoty tlakové síly, pro které dojde k vybočení prutu. Vlastní tvary vybočení mají pak předpis w h (x) = C sin nπx L. Eulerovo kritické břemeno bude nejmenší síla, pro kterou prut vybočí, platí tedy, že n = a cr = EIπ2. rvní vlastní tvar vybočení bude dán rovnicí L 2 w h (x) = C sin πx L. (.7) C je libovolná konstanta, je tedy určen pouze tvar vybočení, ale maximální výchylka může být jakákoli. Toto řešení je platné pro dokonale rovný prut bez imperfekce. ro prut s počáteční imperfekcí je třeba vyřešit i partikulární řešení rovnice (.). To bude hledáno ve tvaru w p (x) = A sin πx L. (.8) Dosazením w p (x) do rovnice (.) se získá následující rovnost: ( ) A EI π2 sin πx L 2 L = δ π 2 πx sin L2 L. (.9) L 2

13 .. STABILITNÍ A ZATĚŽOVACÍ KŘIVKA 5 ( ) Musí platit, že A EI π2 π 2 = δ L 2 L. Konstanta A má hodnotu δ 2. cr artikulární řešení se přepíše na w p (x) = δ cr sin πx L. (.) růhyb uprostřed prutu bude dán vzorcem: ( ) L w p = δ 2 p, (.) kde p = ( ) L. růhyb w p bude dále značen jako w. cr 2 Vyjádřením napětí v tlačených vláknech stejného průřezu se dostane vztah σ neg = A M W = A w 2c A 2 = A ( + w ) c (.2) V případě největšího namáhání dosáhne toto napětí meze kluzu v tlaku, platí tedy σ neg = σ = ( + w ) (.3) A c Ze vztahu (.3) lze bezrozměrnou sílu s = s = σ A vyjádřit jako ( + w ) (.4) c Veličina s vyjadřuje míru namáhaní ve srovnání s průřezem úplně zplastizovaným v osovém tlaku. Nyní je názorné sestrojit graf ilustrující vztahy (.) a (.4). Na Obr..2 je zobrazena zatěžovací křivka pro pružný materiál a křivky vyjadřující vyčerpání únosnosti materiálu v závislosti na velikosti posunu, a to pro tři různé materiály. ro ideální průřez by zatěžovací zkouška probíhala následovně: ři zvětšující se síle by průhyb narůstal podle křivky a), dané předpisem (.). Jakmile by síla dosáhla hodnoty, kde se křivka protíná s materiálovou křivkou, průhyb by narůstal i za zmenšující se síly a byl by řízen rovnicí (.4). V bodě, kde se křivky protínají, průřez okamžitě přejde do mezního plastického stavu a dojde ke vzniku plastického kloubu. Ten bude lokalizovaný pouze do jednoho nejnamáhanějšího průřezu a zbytek prutu bude v pružném stavu. Toto chování by nastalo pouze pro ideální průřez, pro který

14 6 Úvod do plastické stability y A 2 A 2 L δ z T z x c c Obr..: Schéma problému a ideální průřez b) σ /σ E < c) σ /σ E = d) σ /σ E > e) s = cr,s w max [m] Obr..2: Zatěžovací a materiálové křivky

15 .. STABILITNÍ A ZATĚŽOVACÍ KŘIVKA 7 je mezní pružný stav shodný s mezním plastickým stavem. ro reálné průřezy bude plastická zóna rozšířena i do okolí nejnamáhanějšího průřezu. Tři různé křivky vyčerpání materiálu se liší hodnotou meze kluzu σ. oměr σ /σ E určuje vliv materiálu na stabilitu prvku. σ E značí kritické napětí, tedy napětí v průřezu při centrickém působení kritické síly cr. Z grafu je patrné, že pro materiál typu b) bude mít plasticita velký dopad. Na druhou stranu pro prvek d) je průnik křivek v bodě, kde se zatížení blíží kritické síle, proto lze vliv chování materiálu oproti pružnému stavu zanedbat. K rozlišení, zda bude mít materiálové chování velký vliv na kolaps prvku, dobře poslouží stabilitní křivka. Ta vyjadřuje závislost mezi napětím v nejnamáhanějším průřezu a štíhlostí prvku. Z teorie pružnosti je stabilitní křivka pro prostě podepřený prvek popsána vztahem kde σ E = cr A = EIπ2 AL 2 λ = L d = L I A = Eπ2 λ 2, (.5) (.6) je štíhlost prutu, tedy poměr mezi vzpěrnou délkou L a poloměrem setrvačnosti průřezu (minimálním). Na Obr..3 jsou vyobrazeny stabilitní křivky pro několik různých prvků. ro případ lineárně pružného chování by závislost napětí na štíhlosti byla podle křivky e). Kdyby se materiál změnil na ideálně pružnoplastický, avšak prvek by byl dokonalé přímý bez excentricity, v nízkých štíhlostech by napětí bylo omezeno mezí kluzu a od hodnoty λ = až do hodnoty, kde se protínají křivky e) a f), by byl vztah řízen křivkou f). ro větší štíhlosti by se pak řídil předpisem funkce e). Hodnota štíhlosti, kde se protínají křivky e) a f), se nazývá mezní štíhlost λ. Dopočítá se z rovnosti kritického napětí a meze kluzu, tedy na základě vztahu z něhož plyne mezní štíhlost σ E = Eπ2 λ 2 = σ (.7) E λ = π = σ π ε, (.8) kde ε = σ /E je mezní pružná deformace. Nyní je cílem získat popis stabilitní křivky pro prut s počáteční excentricitou. Budou uplatněny následující vzorce, aby výsledný vztah obsahoval pokud

16 8 Úvod do plastické stability σ E σ.5 a) δ /L=. b) δ /L= c) δ /L=.3667 d) δ /L=.2 f) σ E /σ = Λ = λ λ Obr..3: Stabilitní křivka

17 .. STABILITNÍ A ZATĚŽOVACÍ KŘIVKA 9 možno pouze bezrozměrné veličiny: Λ = λ λ (.9) s = σ σ = σ σ E σ E σ σ E σ = s = p σ E σ Eπ 2 λ 2 Eπ 2 λ 2 = = p = p σ E σ (.2) ( ) 2 λ (.2) λ ( ) 2 λ = p λ Λ, (.22) 2 kde Λ je poměrná štíhlost. Vztahy (.) a (.4) se pak přepíší na s = ( + w ) (.23) c w = δ sλ 2. (.24) Dosazením rovnice (.24) do rovnice (.23) se dostane vztah s = + δ c (.25) sλ 2 ro případ ideálního průřezu platí λ = L c a užitím vzorce δ c = δ L c L = λδ L = Λ λ δ L (.26) lze napsat výsledný vztah jako s = ( + δ ). (.27) Λ λ L sλ 2 Na Obr..3 jsou pak vidět grafy pro různé počáteční excentricity. Jedná se o křivky a), b), c) a d). Je vidět, že bude-li se počáteční excentricita δ blížit nule, průběh stabilitní křivky se bude přibližovat průběhu pro dokonale přímý prut. Z grafu je také patrné, že pro velmi štíhlé prvky se chování plastického prutu oproti pružnému příliš nezmění.

18 Úvod do plastické stability.2 Odhady chování pro obdélníkový průřez rozatím byly pro představu uvedeny výsledky pro ideální průřez. Následující sekce bude už zaměřena na prut obdélníkového průřezu o výšce h a šířce b. V případě pružnoplastické stabilitní analýzy prutu bude materiál namáhán kombinací ohybu a normálové síly. Využitím interakčních diagramů s uvážením pružného a pružnoplastického chování je možné získat dolní a horní odhad stavu, v jakém se materiál bude nacházet. Tento odhad může sloužit jako jedna z kontrol později zmíněné metody. Jako dolní odhad lze využít řešení z teorie pružnosti. Chová-li se materiál ideálně pružnoplasticky, zaručeně povede výpočet podle pružnosti k dolnímu odhadu. Na druhou stranu použitím jakési kombinace pružného a plastického chování lze získat i horní odhad řešení. Skutečné chování materiálu bude někde mezi těmito odhady. ružná oblast Z teorie pružnosti je známý následující vzorec, vyjadřující závislost ohybového a normálového namáhání v mezním pružném stavu, kdy je právě vyčerpána pružná kapacita materiálu. M M el + N N pl = (.28) Na Obr..4 je znázorněn geometrický význam. Bude užitečné vzorec upravit a využít bezrozměrné veličiny, aby výsledný vztah nezávisel na jednotkách. ro úpravu se využijí následující vzorce: M = δ, δ = δ, M el = σhb2, N pl = Aσ. (.29) 6 cr Následně lze podmínku (.28) přepsat do tvaru δ σ hb Aσ = (.3) δ 6 σ hb + =. (.3) 2 Aσ cr

19 .2. ODHADY CHOVÁNÍ RO OBDÉLNÍKOVÝ RŮŘEZ Oba zlomky se nyní rozšíří výrazem cr = EIπ2 cr cr L a zlomek bude označen 2 cr p. EIπ 2 δ 6 cr L 2 σ hb + EIπ 2 = (.32) 2 cr L 2 Aσ cr S využitím vzorců p δ I p Eπ2 L 2 A λ 2 = L2, I A je možné rovnici upravit na lastická oblast λ = 6 σ b + I peπ2 = (.33) L 2 A σ I A L = hb 3 2hb L = b 2L (.34) p δ p Eπ2 λ 2 6 σ b + peπ2 λ 2 σ = (.35) p δ 6 p Eπ2 λ 2σ L + peπ2 = λ 2 σ (.36) E 3p π 2 δ p σ λ L + E pπ2 =. λ 2 σ (.37) V případě, kdy je materiál v mezním plastickém stavu, je vztah mezi normálovou silou a ohybovým momentem vyjádřen rovnicí ( ) 2 M N + = (.38) M pl Na Obr..5 je zobrazen interakční diagram. Nyní budou provedeny obdobné úpravy jako pro pružný případ. Je nutné zmínit, že vztah N pl δ = δ cr (.39) platí pouze pro lineárně pružné chování. Nicméně při jeho použití i v případě plastického chování výsledný vztah nebude přesný, ale bude horním odhadem přesného řešení. ( ) 2 δ σ hb 2 + = (.4) Aσ 4

20 2 Úvod do plastické stability δ 4 σ hb A 2 σ 2 cr = (.4) δ cr Eπ 2 ( 4 λ 2 σ b + Eπ 2 ) 2 =. (.42) cr λ 2 σ cr S využitím vzorce λ = je možné rovnici upravit na I A L = hb 3 2hb L = b 2L (.43) p p E π 2 σ λ ) 2 δ (p L + π2 E =. (.44) λ 2 σ Může být užitečné ze vztahů (.37) a (.44) vyjádřit závislost p na Λ = λ/ λ a sestrojit příslušný graf. ro parametry E = 2 Ga, σ = 235 Ma a δ L =. je tento graf vykreslen na Obr..6. ro každou hodnotu štíhlosti je dán dolní a horní odhad maximálního zatížení, které je prut schopen přenést. Skutečná hodnota bude někde mezi těmito limity.

21 .2. ODHADY CHOVÁNÍ RO OBDÉLNÍKOVÝ RŮŘEZ 3 M M el -N el N el N -M el Obr..4: Interakční diagram pružný M M pl M el -N pl N pl -M el N -M pl Obr..5: Interakční diagram plastický max cr horní odhad - plastický Λ = λ λ Obr..6: Graf závislosti p = cr na Λ

22 4 Úvod do plastické stability

23 Kapitola 2 Řešení problému metodou střelby V této kapitole bude popsáno řešení pomocí metody střelby a vysvětlen algoritmus vytvořeného programu. 2. Definice problému Je dán prostě podepřený prut délky L, s počáteční sinusovou excentricitou o maximální výchylce δ. Na konci prutu působí osové zatížení, které se rovnoměrně zvětšuje. rut je vyroben z homogenního, ideálně pružnoplastického materiálu s Youngovým modulem pružnosti E a mezí kluzu σ. racovní diagram je vyobrazen na Obr ro jednoduchost je uvažován obdélníkový průřez šířky b a výšky h. Základní neznámou veličinou dané úlohy je funkce průhybu w(x). 2.2 rincip řešení Jeden z možných přístupů k řešení stabilitních problémů vychází z rovnováhy. V každém bodě x na ose prutu je možné napsat podmínky rovnováhy, tedy rovnost mezi vnitřními a vnějšími silami. Takové rovnice jsou pro daný případ dvě: silová podmínka rovnováhy ve směru osy prutu a momentová podmínka rovnováhy. Momentová podmínka rovnováhy se zapíše jako M ext = M int (2.) w(x) = f (, κ), (2.2) kde f je funkce udávající ohybový moment v závislosti na normálové síle N = a křivosti κ. 5

24 6 Metoda střelby L δ z x Obr. 2.: Schéma problému σ σ E ε ε Obr. 2.2: racovní diagram pro ideálně pružnoplastický model

25 2.3. METODA STŘELBY A DISKRETIZACE 7 S předpokladem malých deformací a posunů a Navierovy-Bernoulliovy hypotézy o zachování rovinnosti a kolmosti průřezu lze křivost vyjádřit jako druhou derivaci průhybu, platí tedy vztah κ def = d2 w(x) dx 2. (2.3) Křivost κ, která souvisí s ohybovým momentem, je pak dána rozdílem křivosti od deformace a počáteční křivosti od imperfekce. Rovnici (2.2) lze přepsat jako ( ) w(x) = f, d2 w(x) κ dx 2 (x). (2.4) ředepsaná počáteční excentricita má tvar w (x) = δ sin πx. očáteční křivost L bude záporně vzatou druhou derivací počáteční excentricity: κ = d2 w (x) π 2 πx = δ dx 2 sin L2 L. (2.5) Rovnice (2.4) je obyčejná diferenciální rovnice druhého řádu, k jejímu řešení jsou potřeba dvě okrajové podmínky. ro prostě podepřený prut se použijí podmínky w() = w(l) =. Konkrétní tvar funkce f v rovnici (2.4) závisí na průřezu a na chování materiálu a bude odvozen později. V případě lineárně pružného materiálu by mohla být rovnice (2.4) přepsána na ( ) d 2 w(x) w(x) = EI + κ dx 2 (x). (2.6) Jde tedy o lineární rovnici druhého řádu s konstantními koeficienty, kterou je možné pro danou funkci κ analyticky vyřešit. Avšak již pro nejjednodušší plastický model je rovnice (2.4) nelineární a lze ji vyřešit pouze pomocí numerických metod. 2.3 Metoda střelby a Diskretizace Metoda střelby je numerická metoda pro řešení obyčejných diferenciálních rovnic, která převádí okrajovou úlohu na úlohu s počátečními podmínkami. Takovou úlohu pak můžeme efektivně řešit metodou konečných diferencí, nejlépe explicitního typu. rvním krokem je diskretizace dané oblasti. Jelikož se jedná o prutovou úlohu, tedy -D, bude osa prutu pokryta dostatečným množstvím bodů. Rozdělení na jednotlivé dílky je znázorněno na Obr Vzdálenost mezi uzly je označena x, N označuje počet dílků a k značí číslo uzlu. V našem případě se řeší obyčejná diferenciální rovnice druhého řádu a pro druhou derivaci lze použít diferenční náhradu d 2 ( ) dx 2 = ( ) k+ 2( ) k + ( ) k x 2. (2.7)

26 8 Metoda střelby V každém bodě se zapíše momentová podmínka rovnováhy, tedy w k = f (, κ k ), (2.8) kde w k je průhyb v bodě x k a κ k je křivost v bodě x k. Ukáže se, že v každém bodě bude w k známou veličinou. Rovnice (2.8) bude mít pouze jednu neznámou, a to křivost κ k. Jakmile se vyjádří hodnota křivosti, využije se aproximace druhé derivace diferenční náhradou. latí κ k = d2 w k dx 2 κ (x k ) = w k+ 2w k + w k π 2 x 2 δ L sin πx k 2 L (2.9) Z této rovnice se vyjádří průhyb w k+ v následujícím bodě dělení, x k+. Výpočet pro první bod bude trochu odlišný. Zapíše-li se diferenční náhrada pro bod k =, objeví se ve vzorci kromě předpokládané neznámé w i veličiny w a w. růhyb w je dán okrajovou podmínkou a pro prostě podepřený prut platí w =. růhyb w však není předepsán, což by znamenalo, že rovnice v prvním bodě by obsahovala dvě neznámé. Tento problém řeší metoda střelby předepsáním fiktivní okrajové podmínky, kterou je potřeba zvolit tak, aby numericky spočítané řešení splnilo skutečnou okrajovou podmínku na opačném konci prutu, tedy w(l) =. Fiktivní okrajová podmínka předepíše v bodě první derivaci neznámé funkce, tedy v našem případě pootočení levého konce prutu, φ. V podmínce w () = φ se derivace se nahradí diferenčním schématem, což bude druhá rovnice obsahující neznámé w a w. Díky tomu je pak možné rovnici pro bod k = vyřešit. Na začátku výpočtu vyjdeme ze vhodného odhadu pootočení φ, například na základě analytického řešení pro pružný prut. Až se výpočet dostane k rovnici pro bod k = N, ze které dopočítá průhyb na konci intervalu, tedy w N, porovná se tato hodnota s okrajovou podmínkou, která má pro daný typ uložení tvar w N =. Na základě rozdílu těchto hodnot bude opraven odhad počátečního úhlu φ a výpočet se bude opakovat tak dlouho, dokud rozdíl mezi vypočteným průhybem w N a předepsanou hodnotou nebude splňovat požadovanou toleranci. 2.4 Výpočet neutrálních os a momentů únosnosti Doposud byl naznačen pouze princip metody, avšak nebylo zmíněno, jak se dostane přesný tvar funkce f, udávající ohybový moment v závislosti na normálové síle a křivosti. V následující části budou ukázány výpočty ohybových momentů pro tři možné případy rozložení napětí, které mohou nastat. ro jednoduchost se přitom omezíme na obdélníkový tvar průřezu. Jelikož se při použití metody střelby bude aproximovat křivost κ, je vhodné vyjadřovat průběhy napětí v závislosti právě na křivosti, která spolu s polohou neutrální osy určuje rozložení poměrného protažení, z nějž pak lze podle

27 2.4. VÝOČET NEUTRÁLNÍCH OS A MOMENTŮ ÚNOSNOSTI 9 konstitutivního vztahu určit i rozložení napětí. Na Obr. 2.4 je naznačen deformovaný prut se souřadnicovými osami x a z. Ohybový moment závisí na poloze neutrální osy, tudíž nejdříve je potřeba ze silové podmínky rovnováhy ve směru osy prutu získat polohu neutrální osy, a následně se vyjádří vztah pro ohybový moment. řípad pružného chování (Možnost ) Nejprve bude uvažováno pouze lineárně pružné chování. Na Obr. 2.5 je znázorněno rozložení napětí po průřezu. Normálová síla v průřezu může být vyjádřena jako N = N N 2 = 2 Eκbh+2 2 Eκb(h h+ ) 2 = 2 Eκb( h2 + 2hh + ) =, (2.) kde E je modul pružnosti, κ křivost, h výška průřezu, b šířka průřezu, h + je vzdálenost neutrální osy od horních vláken a je vnější tlaková osová síla. Z rovnosti (2.) lze vyjádřit vztah pro vzdálenost neutrální osy od horních vláken ( h + = 2 ) beκ + h2 2h = hbeκ + h 2. (2.) Následně pak lze vyjádřit ohybový moment závisející na poloze neutrální osy. Zde je ohybový moment počítán okolo neutrální osy, nesmí se však opomenout působení tlakové síly v těžišti průřezu: M =N e + N 2 e 2 ( ) h 2 h+ = 3 Ebκ ( h +3 + (h h + ) 3 ) = ( h 2 h+ ) (2.2) Dosazením vzdálenosti neutrální osy od horních vláken se výraz upraví na M = ( ) 3 Ebκ h +3 + h 3 3h 2 h + + 3hh +2 h + 3 ( h + 2 ) 2 hbeκ h = = ( 3 Ebκ h 3 + 3h beκ 3h hb 2 E 2 κ + 3h h ) 2 beκ hbeκ = = ( h 3 3 Ebκ ) 2 2 hb 2 E 2 κ 2 hbeκ = bh3 Eκ. (2.3) 2 odle očekávání se výsledný vztah zjednodušil na známý vzorec M = EIκ. (2.4) Jak je vidět, v případě pružného chování není vztah mezi momentem a křivostí nijak ovlivněn normálovou silou. Tento vztah lze snadno invertovat a vyjádřit křivost jako κ = M EI.

28 2 Metoda střelby N L k+ k k- x 2 x Δx Obr. 2.3: Rozdělení intervalu z x Obr. 2.4: Deformovaný prut σ Eκh + Neutrální osa N e h-h + + h + h T Těžišťová osa e 2 2 N 2 h-h + b Eκ(h-h + ) Obr. 2.5: Rozložení napětí po průřezu

29 2.4. VÝOČET NEUTRÁLNÍCH OS A MOMENTŮ ÚNOSNOSTI 2 řípad plastického přetváření tlačených vláken (Možnost 2) Na Obr. 2.6 je znázorněno rozložení napětí pro případ ideálně pružnoplastického chování. ředpokládá se, že průřez plastizuje v tlaku, avšak v tahu se materiál chová stále pružně. Normálová síla v daném průřezu se vyjádří jako N = N N 2 N 3 = 2 Eκbh+2 2 b σ2 Eκ σ ( h h + σ Eκ ) b = (2.5) Řešením rovnice (2.5) pro h + lze dostat dva kořeny h +,2 = bσ ± 2Ebκ( bhσ ) = σ Ebκ Eκ ± 2( ), (2.6) Ebκ kde = bhσ. Ohybový moment je pak možné vyjádřit vztahem ( ) h M =N e + N 2 e 2 + N 3 e 3 2 h+,2 = 3 Ebκh+ 3,2 + σ 3 3 E 2 κ b+ 2 + ( 2 σ h h +,2 σ ) ( σ ) ( ) h b Eκ Eκ + h h+,2 2 h+,2. (2.7) Dosazením jednoho ze dvou výrazů pro vzdálenost neutrální osy od horních vláken h + do rovnice pro moment dostaneme ( M = 3 Ebκ σ ) 3 Eκ + 2( ) + σ 3 Ebκ 3 E 2 κ b+ 2 + ( ( 2 σ b (h h +,2) 2 σ ) ) ( 2 h Eκ 2 + σ ) Eκ 2( ) = Ebκ = ( 3 Ebκ( σ ) 3 ( σ ) 2 2( ) + 3 Eκ Eκ Ebκ 2( ) 2( ) + ) + σ 3 Ebκ Ebκ 3 E 2 κ b+ 2 ( + 2 σ b h + σ ) 2 Eκ 2( ) Ebκ ( h 2 + σ ) Eκ 2( ) Ebκ 6σ ( ) E 2 bκ 2 + ( σ ) 2 + Eκ (2.8) ro druhý kořen budou úpravy obdobné, jediná změna se týká znaménka. Algebraickými úpravami se odvozený výraz pro moment zjednoduší na ( h M = ( ) 2 ± ) 2( ). (2.9) 3 Ebκ

30 22 Metoda střelby ro lepší představu o názorném významu vzorce (2.9) bude užitečné zavést dvě limitní křivosti. Křivost κ el bude křivost pro takové rozložení napětí, při kterém je materiál stále v pružném stavu, avšak napětí v tlačených vláknech je na mezi kluzu. Odpovídající rozložení napětí je znázorněno na Obr Křivost v mezním pružném stavu se vyjádří jako κ el = σ E EA h 2 = 2 ( σ ) = 2σ ( ) = 2σ Eh A Eh Aσ Eh ( p ), (2.2) kde p = / je bezrozměrná veličina vyjadřující velikost působící síly ve vztahu k maximální možné síle, kterou může průřez přenést. Druhá mezní křivost bude označena κ ep. Bude dosažena v případě, kdy tlačená vlákna již plastizují a napětí v tažených vláknech bude právě rovno σ. Vyjádří se jako κ ep = σ ( h ) E 2 bσ = 2σ ( Eh bhσ ) = 2σ Eh p. (2.2) Upravením výrazu pro ohybový moment (2.9) s využitím vzorce (2.2) dostaneme ( h M = ( ) 2 ± ) ( 2( ) h = ( ) 3 Ebκ 2 ± ) 2σ ( p )h 2 3 Ehκ ( M = ( )h 2 ± 3 κel κ ). (2.22) Nyní bude užitečné zobrazit zmíněné limitní stavy v rovině osové síly a ohybového momentu M. Bude praktické využít bezrozměrné veličiny p = / a m = M/M el kde M el = bh 2 σ /6 je mezní pružný moment. Nejprve bude prověřen mezní pružný stav, tedy případ, kdy κ = κ el. ( M = ( )h 2 ) κel 3 κ el ( M h = ( p ) 2 ) 3 M σ bh 2 = ( p ) 6 m = ( p ) (2.23)

31 2.4. VÝOČET NEUTRÁLNÍCH OS A MOMENTŮ ÚNOSNOSTI 23 σ Eκh + h T Neutrální osa Těžišťová osa e 3 e e 2 N + h -h + 2 N 2 h + σ Eκ b σ N 3 h-h + σ - Eκ Obr. 2.6: Rozložení napětí po průřezu pro případ, kdy plastizují pouze spodní vlákna σ σ - A A + h 2 σ Obr. 2.7: Rozložení napětí pro κ = κ el

32 24 Metoda střelby Rovnice (2.23) odpovídá známému vzorci pro vztah normálové síly a ohybového momentu pro mezní pružný stav z teorie pružnosti. Nyní se vyjádří obdobný vztah pro druhý limit, tedy případ, kdy κ = κ ep. ( M = ( )h 2 ) κel 3 κ ep ( M h = ( p ) 2 ) ( p ) 3 2 M bh 2 6 = ( p ) (3 2( p )) m = + p 2p 2. (2.24) Tento vzorec vyjadřuje závislost ohybového momentu a tlakové síly pro případ, kdy tlačená vlákna plastizují a napětí v tažených vláknech právě dosáhlo meze kluzu. Z rovnice (2.22) lze vyjádřit křivost κ pomocí následujících úprav: ( M = ( )h 2 ± ) κel 3 κ M = σ bh 2 ( ( ) 2 ± ) κel 3 κ M = σ bh 2 ( ( ) κel ) 3 ± 2 6 κ M κel M el ( 3 = ±2 κ ) 4 κ el κ = M M el ( ) κ = 4κ el M M el ( ) (2.25) Ve výsledném vzorci pro křivost se nakonec umocněním vyřešil problém s dvojím výrazem pro vzdálenost neutrální osy od horních vláken.

33 2.4. VÝOČET NEUTRÁLNÍCH OS A MOMENTŮ ÚNOSNOSTI 25 řípad plastického přetváření tlačených i tažených vláken (Možnost 3) oslední případ, který může nastat, je ukázán na Obr Dochází k plastizaci jak v tahu, tak i v tlaku. Obdobně jako pro předešlé případy, normálová síla v průřezu se vyjádří jako ( N = N + N 2 N 3 N 4 = N N 4 = ( h h + σ Eκ h + σ Eκ ) σ b+ ) σ b = σ b ( 2h + h ) =. (2.26) V tomto případě má rovnice (2.26) pouze jeden kořen h + = ( ) 2 σ b + h = 2σ b. (2.27) Ohybový moment bude následně vyjádřen obdobně předchozím případům jako ( ) h M =N e + N 2 e 2 + N 3 e 3 + N 4 e 4 2 h+ = (2.28) ) ) = 2σ3 3E 2 κ b ( h + σ Eκ ( h h + σ Eκ ) σ b ( σ b h + + σ Eκ ( h h + + σ Eκ Dosazením h + do výrazu pro moment dostaneme M = 2σ3 3E 2 κ b + ( ( 2 2 σ b h +2 σ ) ) 2 + Eκ 2 σ b ( h 2 + 2σ b h ) = 2 ( ( = 2σ3 3E 2 κ b σ b 2σ b + h ) ) 2 ( σ ) Eκ ( ( + 2 σ b 2σ b + h ) ) 2 ( σ ) Eκ 2σ b = ( = 2σ3 2 ( 3E 2 κ b + σ b 2 4σb + h σ ) ) 2 2 Eκ 2σ b = = σ3 3E 2 κ b + σ bh σ b = σ3 3E 2 κ b = 2 4σ b = ( ) 2 σ bh 2 4σ2 σ bh 2 = ( h 2 E 2 κ = ( ) 2 M pl κ 2 ep 3 κ (2.29) ) ( ) h 2 h+. (2.3) ( (h h + ) 2 ( σ Eκ ) 2 ) + ) M pl 4σ2 3h 2 E 2 κ M 2 pl = ( ) 2 M pl (2.3)

34 ( 26 Metoda střelby σ σ + σ ( 2 h-bσ bσ Obr. 2.8: Rozložení napětí pro κ = κ ep h T Neutrální osa Těžišťová osa e e 4 e 2 e 3 h + N N 2 σ σ + N 3 N 4 h -h + 2 h + σ - Eκ σ Eκ σ Eκ h-h + σ - Eκ b σ Obr. 2.9: Rozložení napětí po průřezu pro případ, kdy plastizují jak horní tak spodní vlákna

35 2.5. ALGORITMUS 27 Opět bude názorné prozkoumat limitní varianty vztahu (2.3). V případě úplně zplastizovaného průřezu se bude křivost κ blížit nekonečnu. S použitím bezrozměrných veličin m = M, M el = 2 M el 3 M pl, p = se vztah (2.3) přepíše na m = ( ) p (2.32) To je známý vzorec pro vztah normálové síly a ohybového momentu s uvážením plně zplastizovaného průřezu. Druhým limitem je případ, kdy je křivost rovna mezní křivosti κ ep, a z rovnice (2.3) pak plyne m = 3 2 ( p 2 ) 2 ( p ) 2 m = + p 2p 2. (2.33) Výsledný výraz je podle očekávání shodný se vzorcem (2.24). Sestrojený graf pro vzorce (2.23), (2.24) a (2.32) je na Obr. 2.. Ze vztahu pro ohybový moment (2.3) lze přímo vyjádřit hodnotu křivosti κ pomocí následujících úprav: M = p 2 κ 2 ep M pl 3 κ ( p ) 2 2 κ 2 = 3 κ 2 ep ( p ) 2 p 2 M M pl κ = ± κ ep 3 p p 2 MMpl (2.34) Jelikož platí, že p >, κ ep > a křivost κ musí být po celé délce prutu kladná, dvojí znaménko není třeba uvažovat. Výsledný výraz je tedy κ = κ ep p. (2.35) 3 p 2 MMpl 2.5 Algoritmus Již v sekci 2.3 byl hrubě naznačen algoritmus, který je v kódu naprogramován. V této části bude detailně popsán. Cílem výpočtu je zjistit body zatěžovací křivky a kritickou hodnotu zatížení. Výpočet je řízen zatížením, osová síla

36 28 Metoda střelby.5 κ = κ ep κ = κ = κ el m = M M el p = Obr. 2.: Vztah ohybového momentu a tlakové síly

37 2.5. ALGORITMUS 29 se tedy postupně zvětšuje a v každém zatěžovacím kroku algoritmus spočítá funkci průhybu w. Základní rovnicí je momentová rovnováha vnějších a vnitřních sil w k = M int (κ, ), (2.36) kde M int bude jeden ze tří výrazů pro moment odvozených v předchozí části práce. Nakonec se ukázalo, že pro všechny tři možnosti se výrazy pro moment výrazně zjednodušily. ro všechny možnosti lze explicitně vyjádřit křivost κ závisející na velikosti tlakové síly a hodnotě ohybového momentu M. ro přehlednost jsou připomenuty jednotlivé možnosti: Možnost : κ = M EI (2.37) Možnost 2: Možnost 3: κ = 4κ el ( ) 2 (2.38) M M el ( p ) 3 κ = κ ep p, (2.39) 3 p 2 MMpl V předchozí části kapitoly byly odvozeny vztahy ohybového momentu a tlakové síly pro různé limitní případy. Díky znalosti těchto hranic lze pro každý zatěžovací krok stanovit hodnotu mezních ohybových momentů. a) κ = κ el : b) κ = κ ep : m el = ( p ) (2.4) m ep = + p 2p 2 (2.4) c) κ = : m pl = ( ) p 2 3 (2.42) 2 kde m el, m ep a m pl jsou poměry ohybového momentu a momentu v mezním pružném stavu M M el. Graf je zobrazen na Obr. 2.. ro každý dílek na ose x se pak tyto výrazy porovnají s hodnotou působícího ohybového momentu m ext = M ext = w k. M el M el okud je m ext < m el, zůstává materiál v pružném stavu a hodnota křivosti se

38 3 Metoda střelby určí podle rovnice (2.37). Bude-li externí moment v rozmezí m el < m ext < m ep, výpočet křivosti se provede podle rovnice (2.38). V případě, že m ep < m ext < m pl, využije se rovnice (2.39). Hodnota m pl je horní limit, materiál nemůže přenést vyšší namáhání. Tímto se výpočet výrazně zjednodušil. Algoritmus obsahuje dva hlavní cykly. Cyklus přes zvětšující se sílu a do něj vnořený cyklus přes body na podélné ose x. Číslo bodu dělení osy bude označeno k. V každém zatěžovacím kroku se postupuje následovně: Z okrajové podmínky je dána hodnota průhybu v počátku w(k = ) =. Tím jsou určeny vnitřní síly v bodě k = a platí M ext (k = ) = w =. Ověření podmínky pro rozložení napětí po průřezu pro bod k = je zbytečné, vždy bude uvažováno lineárně pružné chování, jelikož průřez není ohybově namáhán. Ze vzorce (2.37) je patrné, že κ =. Jakmile je známá křivost, lze dopočítat odhad průhybu v následujícím bodě k =. Výsledná křivost je dána rozdílem křivosti od deformace a počáteční křivosti dané počáteční imperfekcí. latí κ = κ def κ = w k+ 2w k + w k x 2 δ π 2 L 2 sin kπ L (2.43) řepsáním této rovnice pro bod k = a s využitím okrajové podmínky w k = dostaneme κ = w 2w + w x 2 δ π 2 L 2 sin L = w + w x 2 (2.44) Metoda střelby odhaduje počáteční úhel průhybu φ, který v případě malých deformací lze zaměnit s derivací průhybové funkce v počátku, platí tedy w = φ. Možné diferenční schéma pro náhradu první derivace v bodě je Z rovnice (2.45) lze vyjádřit φ = w = w w. (2.45) 2 x w = w 2 xφ. (2.46) Dobrou volbou úhlu φ je derivace v počátku z analytického pružného řešení. Dosazením předešlého výrazu do rovnice (2.44) dostaneme κ = w + w 2 xφ x 2 = 2w 2 xφ x 2 (2.47) Jedinou neznámou v rovnici (2.47) je w, jelikož počáteční úhel φ byl odhadnut. Neznámou w lze snadno explicitně vyjádřit jako w = 2 κ x2 + xφ. (2.48)

39 2.5. ALGORITMUS 3 Tím je výpočet pro bod k = hotov a kód může postoupit k dalšímu bodu. rincip bude obdobný, spočítá se m ext = w k, tato hodnota se porovná s M el mezními hodnotami a určí se, o jakou možnost rozložení napětí se jedná. ak se z příslušného vzorce vypočítá hodnota křivosti. Následně je z rovnice (2.43) vyjádřena jediná neznámá w k+ = 2w k w k (κ + κ ) x 2. (2.49) Takto se dopočítají hodnoty až k bodu k = N, hodnota w N by měla být podle okrajových podmínek rovna. okud v zatěžovacím kroku nedošlo k žádné plastizaci, jako počáteční úhel φ byla použita derivace v počátku z analytického pružného řešení a bylo použito dostatečně jemné dělení, hodnota w N by měla být téměř. okud k plastizaci v daném kroku došlo, hodnota na konci intervalu se od bude lišit. omocí vhodné iterativní metody se najde lepší odhad počátečního úhlu φ. Jednou z možných variant je metoda půlení intervalu. ředpokládejme, že v zatěžovacím kroku došlo k plastizaci a dopočítaná hodnota na konci intervalu se od nuly lišila. V případě, že w N >, bude počáteční úhel nazván φ,a. okud w N <, úhel se pojmenuje φ,b. Ve stejném zatěžovacím kroku se zopakuje výpočet s použitím jiného počátečního úhlu. okud je hodnota průhybu na konci intervalu opačného znaménka než pro první případ, hodnotě se přiřadí název φ,a pokud je průhyb kladný, nebo φ,b pokud je záporný. okud hodnota průhybu má stejné znaménko jako z prvního odhadu, je potřeba krok opakovat, dokud nebude hodnota průhybu na konci opačného znaménka. Jakmile je toho docíleno, kód může začít algoritmus metody. Dopočítá se úhel φ,new který bude v polovině intervalu mezi úhly φ,a a φ,b, platí φ,new = φ,a + 2 (φ,b φ,a ). Následně se s použitím tohoto počátečního úhlu vypočítá nový průhyb w N,NEW. okud bude kladný, přepíše se na φ,a. okud bude průhyb w N,NEW záporný, přepíše se na φ,b. Tímto způsobem se bude zkracovat interval mezi úhly φ,a a φ,b dokud hodnota w N,NEW nebude dostatečně blízko nule. V tom případě je aktuální zatěžovací krok dopočítán a kód může přejít k dalšímu. Shrnutí algoritmu:. cyklus přes zvětšující se zatížení: for = start : konec 2. výpočet κ el a κ ep 3. určení počátečního úhlu φ pokud se jedná o první iteraci

40 32 Metoda střelby φ z analytického pružného řešení pokud se nejedná o první iteraci φ dopočteno pomocí metody půlení intervalu 4. cyklus přes rozdělení prutu po délce: for k = : (N ) 5. určení m ext a porovnání s m el a m ep ze vzorce pro příslušnou možnost se dopočte κ pokud k = w k+ = 2 κ x2 + xφ pokud k = : N w k+ = 2w k w k (κ + κ ) x 2 6. kontrola w N =, pokud w N vrátit se k bodu 3 pokud w N = zatěžovací krok dopočítán, přejít k bodu

41 Kapitola 3 říklad V následující kapitole budou ukázány výsledky pro konkrétní příklad. Bude se jednat o prostě podepřený prut vyrobený z oceli. racovní diagram bude uvažován jako ideálně pružnoplastický s mezí kluzu σ a modulem pružnosti E. rut bude obdélníkového průřezu o výšce h a šířce b, délka prutu je L s počáteční excentricitou ve tvaru sinusoidy s maximální amplitudou δ. Konkrétní hodnoty jsou zobrazeny v Tab Metoda konečných prvků Ověření správnosti bylo provedeno pomocí konečněprvkového softwaru OO- FEM. Úlohu je možné zjednodušit s využitím symetrie průhybové funkce, lze tedy vymodelovat pouze polovinu prutu a tím zpřesnit a zrychlit řešení. Uprostřed prutu je derivace průhybové funkce rovna nule, tuto podmínku je zapotřebí vynutit vhodnou podporou. Ta musí splňovat nulové natočení průřezu a musí umožňovat příčný posun w. Taková podpora se nazývá posuvné vetknutí. Na Obr. 3. je znázorněno statické schéma zjednodušeného problému. rut byl vymodelován jako rovinná úloha. ro výpočet byly použity čtyřuzlové konečné prvky. Všechny prvky mají stejnou šířku. V každém uzlu jsou dva neznámé stupně volnosti, tedy posuny u a w. Uvažuje se bilineární aproximace pole posunutí. Hodnoty napětí se integrují ve čtyřech Gaussových integračních bodech. Okrajové podmínky byly modelovány následovně. ro kloubové podepření je vynuceno, aby příčný posun prostředního uzlu v krajním průřezu byl nulový. Zbylé krajní uzly se mohou pohybovat libovolně, tak bude umožněna příčná roztažnost materiálu. U posuvného vetknutí je uzlům v krajním průřezu umožněn pouze pohyb v kolmém směru na osu prutu, tedy ve směru posunu w. Zamezením posunu u ve všech krajních uzlech se docílí nulového natočení 33

42 34 ŘÍKLAD průřezu. Osové zatížení je modelováno jako bodové zatížení v krajních uzlech. V případě, že je na šířku prutu použito M uzlů, celkové zatížení F bude rozděleno následovně. F Síla působící na rohové uzly bude velikosti a síla předepsaná v ostatních 2M uzlech bude hodnoty F. Tímto bude docíleno rovnoměrného rozmístění zatížení M po šířce prutu. Sít a konvergence Nejprve byl proveden stabilitní výpočet pro prut s lineárně pružným materiálem. Takto je možné odhadnout, jak hustá sít prvků je potřeba k dostatečně přesnému řešení. Byly použity tři různě husté sítě. V Tab. 3.2 jsou vypsané parametry sítí. Na Obr. 3.2 je vykreslen graf závislosti na průhybu cr uprostřed prutu pro analytické řešení a řešení metodou konečných prvků pro tři zmíněné sítě. Na Obr. 3.3 je zobrazen detail grafu v oblasti, kde se poměr sil blíží jedné. V Tab. 3.3 jsou zaznamenány hodnoty, an ( an je hodnota síly z analytického řešení) a odchylka numerického řešení od analytického cr cr cr řešení v bodech, ve kterých je hodnota průhybu w nejblíže hodnotě.5 m. Tyto body jsou na Obr. 3.3 znázorněny kroužkem. Odchylka od přesného řešení pro bod sítě 3 je menší než. %. Taková přesnost je pro účely práce dostačující a sít 3 lze považovat za dostatečně hustou. lastický výpočet Ukázalo se, že výpočet pružného řešení je věrohodný až při použití alespoň 8 konečných prvků na šířku prutu (sít 3). Je jasné, že zkoumat plastický výpočet s hrubší sítí je nesmyslné, nicméně pro informaci jsou výsledky i pro tyto sítě uvedeny v grafu na Obr Na Obr. 3.4 je zobrazena jen část zatěžovací křivky, kompletní křivka s použitím sítě 3 je zobrazena na Obr Z grafů je vidět, jak se mění průběh zatěžovací křivky oproti pružnému řešení. Ze začátku je řešení shodné s pružným, to je zatížení ještě dostatečně nízké a napětí v žádném průřezu nepřesáhne mez kluzu σ. ak se začne křivka oddalovat od pružného řešení (bod A). V tomto bodě bylo právě dosaženo meze kluzu v tlačené části v nejnamáhanějším průřezu, tedy průřezu uprostřed. Následně se bude v průběhu zatěžování plastická zóna zvětšovat a tím klesat tuhost celého systému. V bodě, kdy klesne na nulu, bude dosaženo maximálního zatížení, které dokáže prut přenést (bod B). oté bude tuhost systému záporná,

43 3.. METODA KONEČNÝCH RVKŮ 35 h [m] b [m] δ [m] L [m] E [a] σ [a] Tab. 3.: Hodnoty parametrů pro konkrétní příklad L 2 δ z x Obr. 3.: Schéma s využitím symetrie velikost hrany [m] počet prvků na šířku počet prvků celkem Sít Sít Sít Tab. 3.2: Sítě konečných prvků cr an cr an an [%] Sít Sít Sít Tab. 3.3: Konvergence k přesnému řešení

44 36 ŘÍKLAD cr analyticky w max [m] Obr. 3.2: orovnání analytického řešení s řešením metodou konečných prvků

45 3.. METODA KONEČNÝCH RVKŮ cr analyticky w max [m] Obr. 3.3: Detail grafu na Obr. 3.2 cr w max [m] (a) lastické řešení MK cr w max [m] (b) Detail Obr. 3.4: orovnání pružnoplastického řešení MK pro různé sítě

46 38 ŘÍKLAD.8.6 cr A B C D w max [m] (a) lastické řešení MK sít cr A B C D.5. w max [m] (b) Detail Obr. 3.5: ružnoplastické řešení MK pro sít 3 s význačnými body neboli průhyb bude narůstat i za snižující se tlakové síly. To však ještě neznamená kolaps konstrukce. Ten nastane až v momentě, kdy nejnamáhanější průřez dosáhne mezního plastického stavu (bod D). Někde mezi tímto stavem a bodem, kdy bylo poprvé dosaženo meze kluzu v tlačených krajních vláknech (bod A), nastane situace, kdy i napětí v tažených vláknech bude právě rovno mezi kluzu. Zda se bude tento bod nacházet před dosažením maximálního zatížení, nebo po dosažení maximálního zatížení, záleží na kombinaci geometrických a materiálových parametrů. ro tento konkrétní případ je dosaženo meze kluzu v tahu až v klesající části křivky (bod C). Bylo zmíněno, že kolaps konstrukce nastane v bodě D, kdy dojde ke vzniku plastického kloubu. V tomto bodě je v prostředním průřezu poprvé dosaženo mezního plastického stavu, ve kterém bude průřez setrvávat i pro větší průhyby. Na Obr. 3.6 je vykresleno napětí σ x [a] a deformovaný tvar pro zmíněné význačné body. Na Obr. 3.6a je zatížení na takové úrovni, že právě dochází k plastizaci tlačených vláken. Zbytek prutu je v pružném stavu. Ve stavu zobrazeném na Obr. 3.6b je dosaženo maximálního zatížení. Na Obr. 3.6c je právě dosaženo meze kluzu v tažených vláknech. Na Obr. 3.6d dochází ke kolapsu. Na Obr. 3.7 je vykreslena norma vektoru plastické deformace pro čtyři zmíněné zatěžovací kroky. Je vidět, jak se v průběhu zatěžování plastická zóna rozšiřuje. 3.2 Výsledky vypočítané metodou střelby Nyní bude proveden výpočet metodou střelby. Na Obr. 3.8 je zobrazena závislost zatížení na maximálním průhybu uprostřed prutu s uvážením pružnoplastického

47 3.2. VY SLEDKY VYOC I TANE METODOU STR ELBY (a) Krok 39, κ = κel, bod A (b) Krok 42, = max, bod B (c) Krok 83, κ = κep, bod C (d) Krok 235, bod D 39 Obr. 3.6: ru be h nape tı σx a naznac enı deformovane ho tvaru v ru zny ch c asech

48 4 ŘÍKLAD (a) krok 39, κ = κ el, bod A (b) krok 42, = max, bod B (c) krok 83, κ = κ ep, bod C (d) krok 235, bod D Obr. 3.7: Vykreslení plastické deformace v různých časech

49 3.3. VLIV ARAMETRŮ 4 chování prutu. Maximální síla, kterou je prut schopen přenést, je rovna.3923 MN, poměr maximální síly a kritické síly max cr je roven růhyb w u při maximální síle je roven.32 m a maximální průhyb v bodě, kdy se průřez uprostřed dostane do mezního plastického stavu, je roven.25 m. Na Obr. 3.9 jsou porovnány výsledky metody konečných prvků a výsledky podle metody střelby pro pružnoplastický výpočet. Na grafu je opět znázorněn bod D, ve kterém se prostřední průřez nachází v mezním plastickém stavu. Body křivky, které se nacházejí napravo od tohoto bodu, jsou dopočítané analyticky. ředpokládá-li se, že pro větší průhyby bude nejnamáhanější průřez stále v mezním plastickém stavu, ohybový moment je pro danou normálovou sílu jednoznačně určen. Ze znalosti ohybového momentu a velikosti působícího zatížení ( ) je pak znám i průhyb v prostředním průřezu. Ten se vypočítá jako L w = M 2. Na Obr. 3. je vykreslen interakční diagram zmíněného průřezu. V průběhu zatěžování se nejdříve zvětšovala tlaková síla, dokud její hodnota nedosáhla maxima, které je prut schopen přenést. oté zatížení klesalo. Každé hodnotě síly lze přiřadit ohybový moment, který v daném průřezu působil. Tyto body jsou zobrazeny v interakčním diagramu. Dále jsou do grafu vykresleny zmíněné body A, B, C a D. Je patrné, že body ležící za bodem D kopírují křivku mezního plastického stavu. Z Obr. 3.9 je vidět, že výsledky metody střelby a podle MK se výrazněji liší až v oblasti, kde průhyby dosahují vysokých hodnot. Výpočet metodou střelby je platný pouze za předpokladu malých deformací, zatímco program OOFEM toto omezení nemá. Na Obr. 3. je zobrazen detail Obr. 3.9 pro oblast, kdy je dosaženo maximální síly. V Tab. 3.4 jsou zobrazeny hodnoty maximální dosažené síly podle metody konečných prvků a podle metody střelby a jejich odchylka. Z grafu i číselných hodnot je vidět, že výsledky jsou velmi podobné. 3.3 Vliv parametrů V této sekci budou provedeny výpočty metodou střelby pro pruty s různými geometrickými charakteristikami a rozměry. Z výsledků bude patrný vliv jednotlivých parametrů na průběh odezvy prutu na dané zatížení. Na Obr. 3.2 jsou zobrazeny zatěžovací křivky pro tři různě velké průřezy. Šířka průřezu b =.5m je stále stejná, mění se pouze výška průřezu h. ostupně bude nabývat hodnot.5m,.m a.5m.

50 42 ŘÍKLAD cr w max [m] Obr. 3.8: Závislost cr na průhybu uprostřed prutu cr D w max [m] Obr. 3.9: orovnání pružnoplastického výpočtu podle MK a metody střelby

51 3.3. VLIV ARAMETRŮ 43.5 D M M el.5 C B A κ=κ ep κ= κ=κ el Obr. 3.: Interakční diagram cr w max [m] Obr. 3.: Detail Obr. 3.9

52 44 ŘÍKLAD max,oof EM cr max,matlab cr max,oof EM max,matlab max,matlab [%] Sít Tab. 3.4: orovnání výsledků podle programu OOFEM a podle metody střelby cr w max [m] Obr. 3.2: orovnání pro různé průřezy

53 3.3. VLIV ARAMETRŮ 45 Na Obr. 3.3 je vyobrazen interakční diagram průřezu uprostřed prutu. Jsou na něm zobrazeny křivky odpovídající meznímu pružnému stavu (κ = κ el ), meznímu plastickému stavu (κ = ) a křivka odpovídající přechodnému stavu mezi možnostmi 2 a 3 (κ = κ ep ), viz sekce 2.4. Dále jsou do grafů zakresleny kombinace ohybového momentu a normálové síly pro každý zatěžovací krok. V grafu jsou celkem tři sady těchto bodů, každá odpovídající dané výšce prutu. Modré křížky jsou body odpovídající rostoucí části zatěžovací křivky a červené křížky odpovídají části klesající. Z grafů je patrné, že čím je výška průřezu větší, tím je prut méně štíhlý a plastické chování materiálu má větší vliv na maximální únosnost prvku. Na Obr. 3.4 jsou zobrazeny zatěžovací křivky pro měnící se délky průřezu. Rozměry průřezu jsou tentokrát stejné pro všechny křivky, tedy b =.5 m a h =. m. Délka prutu L bude mít hodnoty 2 m, 3 m a 4 m. Na Obr. 3.5 jsou pak opět vyobrazeny interakční diagramy průřezu uprostřed prutu pro různě dlouhé prvky. Opět je vidět, že zkracující se délka prutu a tedy zmenšující se štíhlost výrazně ovlivňuje maximální hodnotu zatížení, které je prut schopen přenést s uvážením pružnoplastického chování materiálu. Vliv počáteční excentricity na chování prutu v průběhu zatěžování je ukázán na Obr Konkrétní hodnoty poměru počáteční excentricity a délky prutu δ /L jsou.,.55 a.. Je vidět, že zvětšení počáteční excentricity snižuje maximální únosnost. Na Obr. 3.7 je pak opět zobrazen interakční diagram prostředního průřezu a zanesené kombinace ohybového momentu a normálové síly pro zvětšující se zatížení a pro různé excentricity. rozatím bylo ze všech zmíněných interakčních diagramů vidět, že k překročení křivky, pro kterou platí κ = κ ep, došlo až po dosažení maximální síly, tedy v sestupné části zatěžovací křivky. Až pro větší počáteční excentricity dochází k plastizaci v tažené oblasti ještě před dosažením maximální síly, jak je vidět na Obr. 3.7 pro počáteční excentricitu δ /L =.. Zatím bylo na několika případech ukázáno, že zvětšující se excentricita a štíhlost prutu snižují maximální únosnost prvku. Bude názorné vykreslit si tyto závislosti do grafů. Na Obr. 3.8 je vykreslen vztah mezi maximálním zatížením a počáteční excentricitou. Blíží-li se počáteční excentricita k, maximální tlaková síla se bude přibližovat k hodnotě kritické síly cr. To však není obecným pravidlem, záleží na poměru kritické síly a plastické síly = bhσ. Bude-li cr ro případ cr < a počáteční excentricita blízká, bude platit max > platí max = cr. = pro δ. Například zvětší-li se výška

54 46 ŘÍKLAD.5 M M el h =.5 m h =. m κ=κ ep κ= κ=κ el.5 h =.5 m Obr. 3.3: Interakční diagram pro různé výšky průřezu cr w max [m] Obr. 3.4: orovnání pro různé délky prutu

55 3.3. VLIV ARAMETRŮ 47.5 M M el L = 4 m L = 3 m κ=κ ep κ= κ=κ el.5 L = 2 m Obr. 3.5: Interakční diagram pro různé délky prutu cr δ /L=. δ /L=.55 δ /L= w max [m] Obr. 3.6: orovnání pro různé počáteční excentricity

56 48 ŘÍKLAD.5 δ /L =. M M el δ /L =.55 κ=κ ep κ= κ=κ el.5 δ /L = Obr. 3.7: Interakční diagram pro různé počáteční excentricity.5 cr.45.4 max δ L Obr. 3.8: Závislost max na počáteční excentricitě pro cr <

57 3.3. VLIV ARAMETRŮ 49 průřezu h na.5 m, pak platí, že cr >. Odpovídající graf závislosti max na počáteční excentricitě je zobrazen na Obr. 3.9 Dalším názorným grafem je vykreslení závislosti maximální síly na štíhlosti, tedy stabilitní křivky. V sekci. byl odvozen tento vztah pro ideální průřez. Na Obr. 3.2 jsou vykresleny stabilitní křivky pro čtyři různé počáteční excentricity. ro malé δ je v oblastech Λ > chování prutu velice podobné pružnému prvku. Až pro štíhlosti λ blížící se λ, tedy Λ, se náhle začne projevovat vliv plasticity. U prutů s větší počáteční excentricitou ovlivní plastické chování materiálu zatěžovací proces i při větších štíhlostech a ve větší míře. Výsledky numerického řešení tedy potvrzují odhad průběhu, který byl odvozen pro ideální průřez. V sekci.2 byly sestrojeny odhady závislosti poměru max crit na štíhlosti. Konkrétně byl sestrojen dolní odhad, ve kterém se uvažovalo, že průřez je v mezním pružném stavu. Horní odhad uvažoval s mezním plastickým stavem, nicméně vztah mezi průhybem w a zatížením, který byl při odvození využit, neplatí pro případ pružnoplastického materiálu. Na Obr. 3.2 jsou znázorněny výše zmíněné odhady a skutečný průběh podle numerického výpočtu pro pruty se třemi různými počátečními excentricitami, konkrétně δ L =., δ L =.55 a δ =.. odle očekávání se křivka skutečného průběhu nachází L mezi dolním a horním odhadem. Z grafů je vidět, že pro malé štíhlosti se křivka přimyká k hornímu plastickému odhadu. Dále je možné usoudit, že pro počáteční excentricity blížící se nule bude křivka téměř shodná s dolním pružným odhadem.