nysko-jesenického pohranièi des Grenzgebietes Neisse - Jesenik Starostwo Powiatowe w Nysie

Sakrální památky nysko-jesenického pohranièi Sakrale Baudenkmäler des Grenzgebietes Neisse - Jesenik Starostwo Powiatowe w Nysie Nysa 2009

PROJEKT JEST WSPÓŁFINANSOWANY ZE ŚRODKÓW EUROPEJSKIEGO FUNDUSZU ROZWOJU REGIONALNEGO ORAZ ZE ŚRODKÓW BUDŻETU PAŃSTWA PRZEKRACZAMY GRANICE Niniejsza publikacja wydana została w ramach projektu Zabytki sakralne pogranicza nysko - jesenickiego. Projekt zrealizowany przez Wydział Promocji, Sportu i Turystyki Starostwa Powiatowego w Nysie pod kierownictwem Anatola Bukały. Powiat Nyski Starostwo Powiatowe w Nysie ul. Moniuszki 9-10 48-300 Nysa tel. 77 408 50 00 fax 77 408 50 70 e-mail: starostwo@powiat.nysa.pl www.powiat.nysa.pl PARTNER PROJEKTU Jesenická rozvojová o.p.s. Palackého 2/1341 790 01 Jeseník info@jesenicko.eu tel.: +420-584 459 531 www.jesenicko.eu ISBN 978-83-919876-5-0 TEKSTY: Kazimierz Staszków, Grażyna Grabowska, Izabela Kicak, Anatol Bukała ZDJĘCIA: TŁUMACZENIA: Biuro Tłumaczeń BEST WYDAWCA: Drukarnia SADY na zlecenie Starostwa Powiatowego w Nysie Copyright by Starostwo Powiatowe w Nysie

Historii kultury nowożytnej naszego regionu nie można oddzielić do historii Kościoła i związanej z nią budowli sakralnych kościołów. Od połowy XIII w. datujemy na Śląsku intensywny i dynamiczny rozwój kultury, który w owym czasie inspirowany był kultem religijnym. Można to zauważyć w rozwijającym się budownictwie kościelnym, w którym dotychczasowe budowle drewniane zostały zastąpione materiałami trwalszymi jak cegła i kamień. Wznoszono je w stylu romańskim, którego najwspanialszym przykładem jest zachowana do naszych czasów bazylika w Trzebnicy, jeden z nielicznych kościołów tej rangi i stylu w Europie Środkowej. Intensywny rozwój budownictwa sakralnego na ziemi nyskiej rozpoczął się na początku XIV w., kiedy to powstało suwerenne Księstwo Nyskie biskupów wrocławskich. Żeby poznać historię księstwa, musimy cofnąć się w czasy średniowiecza, do początków nowożytnego osadnictwa w naszym regionie. Pierwsze zapiski historyczne o ziemi otmuchowskiej (nyskiej), pojawiają się w bulli protekcyjnej papieża Hadriana IV z 1155 r. W bulli czytamy, że papież nadał kasztelanię otmuchowską jako uposażenie biskupstwa wrocławskiego. To nadanie wyjednał u niego bp. Walter z Malonne, wielki dyplomata i reformator kościoła, który przybył do Płocka- w tym czasie przodującego ośrodka władzy i kultury, z bratem Aleksandrem powołanym na tron biskupi. Tam nauczył się języka polskiego i w 1149 r. został biskupem wrocławskim. Historii novodobé kultury našeho regionu nelze oddělit od historie Církve a s ní spojených sakrálních objektů kostelů. Od poloviny XIII. století zaznamenáváme ve Slezsku intenzívní a dynamický rozvoj kultury, který byl v této době inspirován náboženským kultem. Lze si toho všimnout na rozvíjející se kostelní architektuře, v níž dosavadní dřevěné materiály byly nahrazovány trvalejšími, jako cihla a kámen. Kostely byly stavěny v románském slohu, jehož nejkrásnějším příkladem je bazilika v Trzebnicy dochovaná do dnešních dnů, jeden z mála kostelů tohoto významu a slohu ve Střední Evropě. Intenzívní rozvoj kostelní architektury v nyské zemi začal na počátku XIV. století, kdy vzniklo svrchované Nyské knížectví wroclawských biskupů. Aby bylo možné poznat dějiny knížectví, musíme se vrátit do temného středověku, do počátků novodobé kolonizace v našem regionu. První historické zmínky o zemi otmuchowské (nyské) se objevují v ochranné bule papeže Hadriana IV. z roku 1155. V bule čteme, že papež založil otmuchowskou kastelánii jako služné wroclawského biskupství. Toto založení u něho vyjednal biskup Walter z Malonne, velký diplomat a reformátor církve, který přijel do Płocka - v této době vedoucího centra moci a kultury, s bratrem Alexandrem, který byl povolán na biskupský stolec. Tam se naučil polskému jazyku a v roce 1149 se stal wroclawským biskupem. Od začátku biskupové v nyské zemi prováděli intenzívní kolonizační a hos- Die Geschichte der gegenwärtigen Kultur unseres Gebiets kann man nicht von der Geschichte der Kirche und des mit ihr verbundenen Baus der sakralen Gebäude (den Kirchen), trennen. Nach der Hälfte des XIII. Jahrhunderts fand in Schlesien eine dynamische und intensive Kulturentwicklung, die damals durch einen religiösen Kult begünstigt wurde, statt. Man konnte das in dem sich kirchlich entwickelnden Bauwesen feststellen. Damals waren die bisherigen Holzbauten durch beständige Werkstoffe wie z.b. Ziegel und Steine ersetzt worden. Die Kirchen wurden im romanischen Baustil erbaut. Ein wunderbares Beispiel dieses Baustils ist die, bis heute erhaltene Basilika in Trzebnica (Trebnitz), eine der wenigen Kirchen dieser Baukultur und des Stils in Mitteleuropa. Eine intensive Entwicklung des sakralen Bauwesens im Neißeland begann Anfang des XIV. Jahrhunderts, als das souveräne Neiße Fürstentum der Breslauer Bischöfe entstand. Um die Geschichte des Fürstentums kennen zu lernen, müssen wir in das düstere Mittelalter zurückkehren, bis zum Beginn der neuzeitlichen Besiedlung auf unserem Gebiet. Die ersten historischen Aufzeichnungen über das Ottmachauer Land (Neiße Land) kommen in der Schutzbulle des Papstes Hadrian der IV. aus dem Jahr 1155 vor. In dieser Bulle lesen wir, dass der Papst den Breslauer Bischöfen die Ottmachauer Kastellanwürde übergab. Diese Übergabe erwirkte der Bischof Walter aus Malonne, der große Diplo-

Od początku biskupi prowadzili na ziemi nyskiej intensywną działalność osadniczą i gospodarczą, która częstokroć doprowadzała do ostrych sporów z władającymi Śląskiem książętami wrocławskimi. Kres tym sporom położył przywilej wydany 23 czerwca 1290 r. przez Henryka IV Probusa. Henryk ostatni wielki władca dzielnicy śląskiej, leżąc na łożu śmierci zrzekł się wszelkich praw do ziemi otmuchowsko-nyskiej na rzecz biskupów wrocławskich. Dało to początek suwerennemu księstwu kościelnemu biskupów wrocławskich. W tym samym roku stolica księstwa została przeniesiona do dynamicznie rozwijającej się Nysy. Dzielnica śląska jako dziedziczna, zaczęła po śmierci Henryka IV podlegać dynastycznym podziałom, co spowodowało jej rozdrobnienie na wiele coraz słabszych księstw. Sytuacja księstwa biskupiego była zupełnie odwrotna, gdyż nie podlegało ono żadnym podziałom i przez to zyskiwało coraz bardziej na znaczeniu. Pierwszym biskupem, który tytułował się księciem nysko-otmuchowskim był Henryk I z Wierzbna (1302-19). Testament księcia Henryka IV Probusa dał początek ponad pięćsetletniej historii kościelnego księstwa biskupów wrocławskich, wyjątkowego w tej części Europy. W połowie XIV w. Śląsk, a wraz z nim księstwo nyskie przeszły pod panowanie czeskie, co zostało potwierdzone hołdami lennymi książąt śląskich. W 1342 (1351?) r. hołd Janowi Luksemburskiemu złożył biskup Przecław z Pogorzeli. Tym samym Śląsk a wraz z nim księstwo nyskie utraciło związek z Polską. W 1526 r. w bitwie pod Mohaczem zginął bezpotomnie dwudziestoletni Ludwik, zasiadający na tronie czeskim syn Władysława Jagiellończyka. Wraz z jego śmiercią wygasła czesko - węgierska linia Jagiellonów. Drogą układów dynastycznych oba królestwa, zatem i księstwo nyskie, przeszły pod panowanie Habsburgów. Biskupem wrocławskim i księciem nyskim był wówczas Jakub Salza podářskou činnost, která častokrát vedla k ostrým sporům s wroclawskými knížaty vládnoucími ve Slezsku. Tyto spory ukončilo privilegium vydané 23. června 1290 Henrykem IV. Probusem. Henryk poslední velký slezský panovník, upoután na smrtelném loži, se zřekl veškerých práv k otmuchowskonyské zemi ve prospěch wroclawských biskupů. To umožnilo vznik svrchovaného církevního knížectví wroclawských biskupů. V témže roce bylo hlavní město knížectví přeneseno do dynamicky se rozvíjející Nysy. Slezsko jako dědičné se po smrti Henryka IV. začalo dynasticky dělit, což způsobilo jeho rozdrobení na mnoho čím dál slabších knížectví. Situace biskupského knížectví byla úplně opačná, protože knížectví nepodléhalo žádnému dělení a tímto získávalo čím dál větší vliv. Prvním biskupem, který se nechal oslovovat jako kníže nysko-otmuchowský, byl Henryk I. z Wierzbna (1302-19). Testament knížete Henryka IV. Probusa dal začátek více než pětisetleté historii církevního knížectví wroclawských biskupů, v této části Evropy výjimečného. V polovině XIV. století se Slezsko a společně s ním nyské knížectví stalo součástí českého státu, čehož důkazem bylo složení lenního slibu slezskými knížaty. V roce 1342 (1351?) lenní slib králi Janu Lucemburskému složil biskup Przecław z Pogorzeli. Tímto Slezsko a spolu s ním nyské knížectví ztratilo spojitost s Polskem. V roce 1526 v bitvě u Mohuče zahynul bezdětný dvacetiletý Ludvík, syn Vladislava Jagellonského, který byl v té době na českém trůně. S jeho smrtí zároveň vymřela česko- maďarská linie Jagellonů. Na základě dynastických dohod se obě království, a také knížectví nyské, dostala pod nadvládu Habsburků. Wroclawským biskupem a nyským knížetem byl tehdy Jakub Salza (1520-38). V polovině XVIII. století se Slezsko stalo dějištěm rakousko pruských válek. Úspěšný vpád pruského krále Fryderyka II. způsobil, že v důsledku míru uzavřeného 22. června 1742 ve Wrocławi se Slezsko a společmat und Kirchenreformer. Der Bischof kam nach Płock damals das führende Regierungs- und Kulturzentrum, mit dem Bruder Aleksander, der auf den Bischofsthron berufen wurde. Dort lernte er Polnisch, im Jahr 1149 wurde er Breslauer Bischof. Von Anfang an führten die Bischöfe auf dem Neiße Land eine intensive Besiedlungs- und Wirtschaftstätigkeit. Diese Tätigkeit führte sehr oft zu heftigen Streitigkeiten mit den, über Schlesien regierenden Breslauer Fürsten. Das Privileg, der am 23. Juni 1290 vom Henryk dem IV. Probus ausgegeben wurde, führte zum Ende dieser Streitigkeiten. Als Henryk der letzte große Herrscher des schlesischen Gebiets auf dem Sterbebett lag, verzichtete er auf alle Rechte auf das Gebiet Ottmachau-Neisse zu Gunsten der Breslauer Bischöfe. Das war der Anfang des Kirchenfürstentums der Breslauer Bischöfe. Im selben Jahr wurde die Hauptstadt nach der sich dynamisch entwickelnde Neiße übertragen. Das schlesische, erbliche Gebiet unterlag nach dem Tod Henryk des IV. den dynastischen Teilungen. Hierdurch wurde verursacht, dass das Gebiet in viele kleine Fürstentürme zerfiel. Die Situation des bischöflichen Fürstentums war ganz anders geartet, es wurde nicht geteilt und gewann immer mehr an Bedeutung. Der erste Bischof, der sich als Fürst des Neisse-Otttmachau Gebiets nannte, war Henryk der I. aus Wierzbno (auf deutsch Heinrich von Würben) (1302-19). Das Testament des Fürsten Henryk der IV. Probus fuerhte zum Anfang der fast fünfhundert Jahre langen Geschichte des, seltenen in diesem Teil des Europas, kirchlichen Fürstentums der Breslauer Bischöfe. Um die Hälfte des XIV. Jahrhunderts ging Schlesien zusammen mit dem Neiße Fürstentum an die tschechische Regierung ueber. Dies wurde mit den Lehnseiden der schlesischen Fürsten bestätigt. Im Jahr 1342 (1351?) legte der Bischof Przecław aus Pogorzela den Hüldigungseid dem Jan Luksemburski ab. In diesem Moment 4 Rys Historyczny

Fot. 1 (1520-38). W połowie XVIII w. przez Śląsk przetoczyły się wojny austriacko pruskie. Skuteczny najazd króla pruskiego Fryderyka II spowodował, że w wyniku pokoju zawartego 22 czerwca 1742 r. we Wrocławiu, Śląsk a wraz z nim księstwo nyskie przeszły pod panowanie pruskie. W księstwie nyskim władał wówczas biskup Filip Ludwik Sinzendorf (1732-47). Księstwo nyskie zostało podzielone na dwie części, linię podziału stanowił odcinek łączący Biskupią Kopę i Bilą Vodę, leżącą u podnóża Gór Złotych. Ustalona wówczas granica jest z małymi odstępstwami dzisiejszą granicą między Polską a Czechami. Wojny napoleońskie, które przetoczyły się przez księstwo w 1807 r. oraz wysoka kontrybucja nałożona na Nysę przez gen. Vandamme a, stały się zapewne pretekstem do sekularyzacji księstwa nyskiego przez króla Fryderyka Wilhelma III, co nastąpiło w 1810 r. Tym ně s ním nyské knížectví dostalo pod vládu Pruska. V nyském knížectví tehdy vládl biskup Filip Ludvík Sinzendorf (1732-47). Nyské knížectví bylo rozděleno na dvě části, demarkační linii tvořil úsek spojující Biskupskou Kopu a Bílou Vodu, ležící na úpatí Zlatých Hor. Tehdy stanovená hranice až na malé výjimky je dnešní hranicí mezi Polskem a Českem. Napoleonské války, které zasáhly knížectví v roce 1807 a vysoká kontribuce uložená Nyse generálem Vandammem, se zajisté staly záminkou sekularizace nyského knížectví, kterou provedl císař Fridrich Wilhelm III. v roce 1810. Tímto, po období trvajícím více než 500 let, nyské knížectví přestalo existovat. Dne 24. března 1945 byla Nysa obsazena Rudou armádou. Výsledkem jaltské a postupimské konference se nyská země po 573 letech ocitla na území polského státu. Rudá armáda předala správu polským úřadům 9. května 1945. verlor Schlesien und auch das Neiße Fürstentum die Verbindung mit Polen. Im Jahr 1526 kam in der Schlacht von Mohacz der zwanzig jährige Ludwik, der tschechische König, Sohn vom Władysław Jagiellończyk kinderlos ums Leben. Mit seinem Tod erlosch die tschechisch-ungarische Linie von Jagiellony. Die beiden Fürstentümer, also auch das Neiße Fürstentum kamen unter die Herrschaft der Habsburger. Damals war Jakub Salza (1520-38) gleichzeitig Breslauer Bischof und Neißer Fürst. In der Hälfte des XVIII Jahrhunderts wurden durch Schlesien die österreichisch-preußische Kriege geführt. Der erfolgreiche Überfall des preußischen Fürsten Fryderyk des II. verursachte, dass in Folge des, am 22. Juni 1742 im Breslau abgeschlossenen Friedensvertrags, Schlesien und das Neiße Fürstentum unter preußische Herrschaft kamen. Über das Neiße Fürstentum regierte damals der Bischof Filip Ludwik Sinzendorf (1732-47). Das Neiße Fürstentum wurde in zwei Teilen aufgeteilt, die Grenze verlief zwischen der Bischofskoppe (Biskupia Kopa) und Bila Voda, die am Reichersteine Gebirge (Góry Złote) lag. Der damals festgelegte Grenzverlauf ist bis zum heutigen Tag mit kleinen Änderungen die Grenze zwischen Polen und Tschechien. Die Napoleonischen Kriege, die durch das Gebiet des Fürstentums im Jahr 1807 führten und die hohe Kontribution, die der General Vandamme a auf die Neiße gelegt hat, wurden zum Vorwand für die Säkularisierung des Neiße Fürstentums durch den König Fryderyk Wilhelm des III. Die Säkularisierung fand im Jahr 1810 statt. In diesem Moment, nach fast 500 Jahre langen Geschichte hörte das Neiße Fürstentum auf zu existieren. Am 24. März 1945 wurde die Stadt Neiße durch die sowjetische Armee besetzt. Infolge des Abkommens von Jalta-Potsdam wurde nach 573 Jahren das Neiße Land zurück in die Grenzen von Polen geführt. Die rote Armee übergab am 9. Mai 1945 die Regierung der polnischen Verwaltung. Historický nástin, Historische Zusammenfassung 5

Fot. 2 samym, po trwającej ponad 500 lat historii, księstwo nyskie przestało istnieć. 24 marca 1945 r. Nysę zajęły wojska sowieckie. W wyniku układów jałtańskich i poczdamskich po 573 latach ziemia nyska znalazła się na powrót w granicach państwa polskiego. Armia Czerwona przekazała władzę administracji polskiej 9 maja 1945 r. Przedstawiona wyżej historia księstwa, miała decydujący wpływ na rozwój kultury, sztuki i budownictwa. Na wrocławskim stolcu biskupim zasiadali synowie wielkich rodów europejskich. Ich rządy w księstwie nyskim oraz mecenat, miały decydujący wpływ na wysoki poziom kultury, sztuki, a przede wszystkim budownictwo sakralne. Szczególnie wpływy te zobaczyć możemy w Nysie, stolicy księstwa, w której częstokroć zapadały ważne decyzje polityczne, dotyczące losów tej części Europy. Hojny mecenat biskupów i próbujących dorównać im zamożnym mieszczanom spowodował, że Nysa w okresie baroku i panowania biskupa Franciszka Ludwika v. Neuburga (fot.1) zyskała piękne miano Śląski Rzym. Pierwsze informacje o kościele z Nysy pochodzą nie z dokumentów, lecz tradycji przekazywanej z pokolenia na pokolenie. Jeden z takich przekazów mówi, że w miejscu, w którym Výše představené dějiny knížectví měly rozhodující vliv na rozvoj kultury, umění a architektury. Na wroclawské biskupské stolici zasedali synové velkých evropských rodů. Jejich vládnutí a mecenášství v nyském knížectví měly rozhodující vliv na vysokou úroveň kultury, umění, a především sakrální architektury. Tyto vlivy zejména můžeme vidět v Nyse, hlavním městě knížectví, ve kterém byla častokrát přijímána důležitá politická rozhodnutí, týkající se osudů této části Evropy. Štědré mecenášství biskupů a zámožných měšťanů pokoušejících se jim vyrovnat způsobilo, že Nysa v období baroka a vládnutí biskupa Františka Ludvíka von Neuburga (fot.1) získala krásný název Slezský Řím. První informace o kostele z Nysy nepocházejí z dokumentů, ale z ústní tradice předávané z pokolení na pokolení. Jeden z těchto odkazů říká, že na místě, na kterém dnes stojí bazilika sv. Jakuba současnými Nysany nazývána katedrou, se nacházela dřevěná kaple sv. Jakuba, kterou na počátku XII. století měli postavit benediktýni z Olomouce, kteří pečovali o poutníky směřující do Santiago de Compostela. V této dominantní budově, jako v knize, můžeme číst bouřlivou historii města a regionu. Její impozantní, červená střecha je viditelná již z daleka, z každé cesty, (fot.2) kterou vjíždíme Die oben dargestellte Geschichte des Fürstentums hatte einen entscheidenden Einfluss auf die Entwicklung der Kultur, Kunst und Bauwesen. Auf dem Breslauer Bischofsthron saßen die Söhne der großen, europäischen Geschlechter. Ihre Regierung im Neiße Fürstentum und das Mäzenatentum hatten den entscheidenden Einfluss auf das hohe Niveau der Kultur, Kunst und vor allem für das sakrale Bauwesen. Vor allem kann man diese Einflüsse in Neiße, der Hauptstadt des Fürstentums, feststellen. In Neiße fallen sehr oft wichtige, politische Entscheidungen bezüglich des Schicksals dieses Teils von Europa. Das großzügige Mäzenatentum der Bischöfe und den Bürgern, die den Bischöfen gleichkommen wollten, verursachte, dass Neiße im Barock und unter der Regierung des Bischofs Franciszek Ludwig v. Neuburg (Bild 1) einen schönen Namen erhielt, nämlich schlesisches Rom. Die ersten Informationen über die Kirche in Neiße kommen nicht aus den Dokumenten, sondern aus der Tradition, die von Generation zur Generation übergeben wurde. Eine dieser Überlieferungen erzählt, dass an der Stelle, an der heute die Basilika des Hl. Jakobus steht (die Neissern bezeichnen die Basilika als der Dom), befand sich eine Holzkapelle des Hl. Jakobus. Diese Kapelle wurde anfang des XII. Jahrhunderts vermutlich von den Benediktiner aus Ołomuniec, die sich um die Pilger, die nach Santiago de Compostela gingen, kümmerten, erbaut. In diesem imposanten Bauwerk kann man, wie in einem Buch, eine turbulente Geschichte unserer Stadt und Region lesen. Das imposante, rote Dach der Basilika sieht man schon von weitem, von jeder Strasse, (Bild 2) auf der wir nach Neiße kommen. Diese größte Kirche in Schlesien wurde in den Jahren 1423-30 erbaut. Nach den Überlieferungen konsekrierte der Fürst von Oppeln, Sohn vom Bolesław Wysoki, Bischof Jarosław im Jahr 1198 an dieser Stelle eine aus Stein gemauerte Kirche, die an der 6 Rys Historyczny

dziś stoi Bazylika św. Jakuba przez współczesnych nysan zwana katedrą, znajdowała się drewniana kaplica św. Jakuba, którą na początku XII w. mieli postawić Benedyktyni z Ołomuńca, którzy opiekowali się pielgrzymami zdążającymi do Santiago de Compostela. W tej dominującej budowli, jak w księdze, możemy czytać burzliwą historię naszego miasta i regionu. Jej imponujący, czerwony dach widać już z daleka, z każdej drogi, (fot.2) którą wjeżdżamy do Nysy. Ten jeden z największych kościołów na Śląsku, został wzniesiony w latach 1423-30. Według przekazów, książę opolski, syn Bolesława Wysokiego, biskup Jarosław konsekrował w 1198 r. w tym miejscu kościół murowany, który postawiono w miejsce drewnianej kaplicy (tej daty nie potwierdzają dotychczas przeprowadzone badania archeologiczne). Taką informację znajdujemy w kronice z XVI w., spisanej przez proboszcza Mikołaja Tintzmanna. Najazd mongolski na Śląsk w 1241 r. nie oszczędził również kościoła. Kolejne poważne uszkodzenia powstały wskutek wielkiego pożaru, jaki miał miejsce w 1401 r. Skala zniszczeń przerosła ówczesne możliwości finansowe mieszczan i kościół pozostawał w ruinie blisko ćwierć wieku. Wsparcie finansowe bpa Wacława (ustanowił na ten cel specjalny podatek), pozwoliło na rozpoczęcie odbudowy, którą rajcowie powierzyli Piotrowi z Ząbkowic. Powstała wówczas gotycka, trójnawowa budowla halowa, która przetrwała do naszych czasów. W 1542 r. wielki pożar strawił niemal całe miasto, nie oszczędzając również świątyni. Dzięki finansowemu wsparciu bpa Baltazara Promnitza kościół został odbudowany. Szczodrość biskupa upamiętnia herb wmurowany w szczytowej części fasady głównej. W XVII w. bp Fryderyk v. Hessen przeprowadził generalną przebudowę wnętrza w duchu rozwijającego się wówczas stylu barokowego. Z tego okresu zachował się obraz, znajdujący się wówczas do Nysy. Tento jeden z největších kostelů ve Slezsku byl vybudován v letech 1423-30. Dle ústního podání opolský kníže, syn Bolesława Wysokého, biskup Jarosław v roce 1198 na tomto místě vysvětil zděný kostel, který byl postaven na místě dřevěné kaple (toto datum do této doby nepotvrzují provedené archeologické výzkumy). Takovou informaci nacházíme v kronice ze XVI. století, kterou sepsal farář Mikołaj Tintzmann. Mongolský vpád do Slezska v roce 1241 neušetřil rovněž kostel. Další vážná poškození vznikla v důsledku velkého požáru, který propukl v roce 1401. Míra poškození přerostla tehdejší finanční možnosti měšťan a kostel zůstal v ruině skoro čtvrt století. Finanční podpora biskupa Wacława (za tímto účelem zavedl zvláštní daň) umožnila zahájit rekonstrukci, kterou radní svěřili Piotrowi z Ząbkowic. Tehdy vznikla gotická, třílodní halová stavba, která přetrvala do dnešní doby. V roce 1542 velký požár sežehl skoro celé město a rovněž se nevyhnul chrámu. Díky finanční podpoře biskupa Baltazara Promnitza byl kostel zrekonstruován. Štědrost biskupa zvěčňuje erb zazděný do štítové části hlavní fasády. V XVII. století biskup Fridrich von Hessen provedl generální přestavbu vnitřku v duchu tehdy se rozvíjejícího barokního slohu. Z této doby se dochoval obraz nacházející se tehdy na hlavním oltáři Svatá trojice a sv. Jakub zachraňující Nysu před požárem, představující zázračné spasení města před požárem, který způsobili stahující se Švédové. Obraz se nyní nachází v kapli Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie. Z tohoto období pocházejí rovněž dvě barokní kaple: Svaté trojice, Nejsvatější Svátosti Oltářní a Baptisterium, které založila Anna Gritzner. Barokní prvky výzdoby kostela doplňuje opěrný pilíř se Skupinou Ukřižování, postaven v roce 1727. Slezské a napoleonské války způsobily značné poškození kostela a v XVIII. a XIX. století se chrám nacházel v katastrofálním stavu. Teprve v letech 1889-95 byly provedeny zásadní rekonstrukční Stelle der Holzkapelle erbaut wurde. Die bis heute durchgeführten archäologischen Untersuchungen bestätigen dieses Datum nicht. Die Information darüber finden wir in einer Chronik aus dem XVI. Jahrhundert, verfasst vom Pfarrer Mikołaj Tintzmann. Der mongolische Überfall auf Schlesien im Jahr 1241 verschonte auch die Kirche nicht. Die nächsten, ernsthaften Beschädigungen entstanden infolge eines Großbrandes, der im Jahr 1401 die Stadt verwüstete. Das Ausmaß der Zerstörungen überstieg die damaligen finanziellen Möglichkeiten der Buerger und die Kirche blieb fast ein Vierteljahrhundert als Ruine stehen. Die finanzielle Unterstützung des Bischofs Wacław (er ordnete für diesen Zweck eine spezielle Steuer an) ermöglichte es, mit dem Wiederaufbau zu beginnen. Die Ratsherren übergaben diesen Auftrag dem Piotr aus Ząbkowice. Es entstand damals ein dreischiffiger gotischer Hallenbau, der bis zu heutigen Zeit erhalten geblieben ist. Im Jahr 1542 zerstörte eine Brandkatastrophe fast die ganze Stadt, auch die Kirche wurde nicht verschont. Dank der finanziellen Unterstützung des Bischofs Baltazar Promnitz wurde die Kirche wieder aufgebaut. Die Freigebigkeit des Bischofs wurde mit einem Wappen geehrt, das in dem oberen Teil der Hauptfassade eingemauert wurde. Im XVII. Jahrhundert führte der Bischof Fryderyk v. Hessen den kompletten Umbau des Innenraums im Sinne des sich damals entwickelnden Barockstils durch. Aus dieser Zeit blieb das Bild erhalten, das sich damals auf dem Hauptaltar befand Heilige Dreifaltigkeit und Hl. Jakob retten die Stadt Neiße vor dem Brand. Das Bild zeigt die wunderbare Rettung der Stadt vor der Brandkatastrophe, die durch die sich zurückziehenden Schweden verursacht wurde. Dieses Bild befindet sich zurzeit in der Maria Himmelfahrt Kapelle. Aus dieser Zeit stammen auch zwei Barockkapellen: Heiliger Dreifaltigkeit und Allerheiligsten Sakrament und auch das Baptisterium, das Historický nástin, Historische Zusammenfassung 7

w ołtarzu głównym Trójca Święta i św. Jakub ratujący Nysę przed pożarem, przedstawiający cudowne ocalenie miasta przed pożarem, który spowodowali wycofujący się Szwedzi. Znajduje się on obecnie w kaplicy Wniebowzięcia NMP. Z tego czasu pochodzą również dwie barokowe kaplice: Trójcy Świętej i Najświętszego Sakramentu oraz ufundowane przez Annę Gritzner Baptysterium. Barokowe fragmenty wystroju kościoła dopełnia przypora z grupą Ukrzyżowania, wzniesiona w 1727 r.. Wojny śląskie i napoleońskie spowodowały znaczne zniszczenia kościoła i przez XVIII i XIX w. świątynia znajdowała się w katastrofalnym stanie. Dopiero w latach 1889-95 przeprowadzono gruntowne prace renowacyjne. Wymieniono wówczas sklepienie, zastępując oryginalne, gwiaździsto - sieciowe, krzyżowo - żebrowym. Wnętrze zostało pokryte neogotyckimi polichromiami, gruntownie przebudowano wystrój. Z tego czasu pochodzi również neogotycka kruchta (wejście główne). Kolejne, tragiczne w skutkach zniszczenia, spowodowała powódź, która nawiedziła miasto we wrześniu 1938 r. W ich wyniku przeprowadzono wówczas gruntowne zmiany w wystroju wnętrza, Usunięto kamienny baldachim, zdobiący ołtarz. Zamalowane zostały również na biało neogotyckie polichromie. Skutki powodzi dały początek pierwszym, przeprowadzonym na szeroką skalę, badaniom archeologicznym. Odkryto fragmenty romańskiej świątyni, być może tej, którą konsekrował biskup Jarosław oraz wiele grobów znajdujących się pod posadzką. Wszystkie szczątki zostały zebrane i umieszczone w krypcie pod kaplicą Świętej Trójcy. Atak Armii Czerwonej w marcu 1945 r. zadaje miastu potężny cios. 21 marca zapala się dach kościoła. Rozgorzał potężny pożar, który doszczętnie strawił jego drewnianą konstrukcję. Całkowitemu zniszczeniu uległy niektóre kaplice oraz spłonęło drewniane wyposażenie wielu innych. práce. Tehdy byla vyměněna klenba, originální hvězdicová a síťová byla nahrazena křížovou a žebrovanou. Vnitřek pokryly neogotické polychromie, od základu byla vyměněna výzdoba. Z této doby pochází také neogotická kruchta (hlavní vchod). Další škody s tragickými následky způsobila povodeň, kterou bylo město dotčeno v září roku 1938. V důsledku toho byly tehdy provedeny zásadní změny ve výzdobě vnitřku. Byl odstraněn kamenný baldachýn, který zdobil oltář. Byly také bíle zamalovány neogotické polychromie. Důsledky povodně umožnily provést první archeologické výzkumy v širokém měřítku. Byly odkryty fragmenty románského chrámu, možná toho, který vysvětil biskup Jarosław, a mnoho hrobů nacházejících se pod podlahou. Všechny pozůstatky byly posbírány a umístěny v hrobce pod kaplí Svaté trojice. Útok Rudé Armády v březnu 1945 zasazuje městu mohutnou ránu. Dne 21. března byla zapálena střecha kostela. Rozhořel se mohutný požár, který zcela sežehl její dřevěnou konstrukci. Byly úplně zničeny některé kaple a shořela dřevěná výzdoba mnoha jiných. Po ukončení vojenských operací byla položena provizorní krytina, která zabezpečovala zruinovaný kostel před dalším poškozením. Z iniciativy kněze preláta Józefa Kądziołki byla v roce 1956 zahájena důkladná rekonstrukce, která trvala do roku 1961. Během těchto prací byly odstraněny vnitřní omítky. V roce 1960 byly do oken na průčelí zasazeny vitráže, zhotovené dle projektu prof. Adama Stalony-Dobrzańskiego. Opětovné vysvěcení chrámu provedl 15. srpna 1959 polský primas kardinál Stefan Wyszyński. Restaurátorské práce probíhají nepřetržitě do dnešního dne. Za tímto účelem byl zřízen v roce 1998 Záchranný Fond památek Nyské katedry. Během reformátorského hnutí ve Slezsku, které se událo v XVI. a XVII. století, se Nysa stala rezidencí wroclawských biskupů a kostel druhou nekropolí (pohřebním místem) po wrodie Anna Gritzner gestiftet hat. Die barocken Fragmente der Kirchenausstattung ergänzt der Strebepfeiler mit der Kreuzigung Jesus Christus, der im Jahr 1727 erbaut wurde. Die schlesischen und napoleonischen Kriege verursachten die wesentlichen Beschädigungen der Kirche und in dem XVIII. und XIX. Jahrhundert befand sich die Kapelle in einem katastrophalen Zustand. Erst in den Jahren 1889-95 wurden gründlichen Renovierungen durchgeführt. Damals wurde das Gewölbe ausgetauscht und an der Stelle des originalen Stern-Netzgewölbes wurde ein Kreuzrippengewölbe erbaut. Der Kircheninnenraum wurde mit den neogotischen Polychromyen bemalt, die Innenausstattung wurde komplett umgebaut. Aus dieser Zeit stammt auch die neugotische Vorhalle (Haupteingang). Die große Flut im September 1938 brachte die nächsten, tragischen Zerstörungen mit sich. Infolge dieser Zerstörungen wurde die Innenausstattung der Kirche komplett geändert. Der Baldachin aus Stein über dem Altar wurde entfernt. Die neugotischen Polychromyen wurden mit weißer Farbe gestrichen. Die Folgen der Flut waren Anlass zu den ersten archäologischen Forschungen. Es wurden die Fragmente der romanischen Kapelle entdeckt, vielleicht dieser, die der Bischof Jarosław konsekrierte und viele Gräber, die sich unter dem Kirchenboden befanden. Alle menschlichen Überreste wurden damals aufgesammelt und in der Krypta unter der Kapelle der heiligen Dreifaltigkeit bestattet. Der Angriff der Roten Armee im März 1945 versetzte die Kirche in einen dramatischen Zustand. Am 21. März brannte das Kirchendach aus. Infolge dessen verbrannte die komplette Holzkonstruktion. Manche Kapellen wurden komplett zerstört. Auch die hölzerne Innenausstattung in anderen Kirchen fiel dem Flammenmeer zum Opfer. Nach dem Krieg wurde die Kirche mit einem provisorischen Dach abgedeckt. Das Dach schützte die zerstörte 8 Rys Historyczny

Fot. 3 Po zakończeniu działań wojennych położono prowizoryczny dach, który zabezpieczał zrujnowany kościół przed dalszymi zniszczeniami. Staraniem księdza prałata Józefa Kądziołki w 1956 r. rozpoczęto pieczołowitą odbudowę, która trwała do 1961 r. Podczas tych prac zostały usunięte wewnętrzne tynki. W 1960 r. w okna elewacji głównej wstawiono witraże, wykonane wg projektu prof. Adama Stalony-Dobrzańskiego. Ponownego poświęcenia świątyni dokonał 15 sierpnia 1959 r. Prymas Polski kardynał Stefan Wyszyński. Prace konserwatorskie są prowadzone nieprzerwanie do dnia dzisiejszego. W tym celu została powołana do życia w 1998 r. Fundacja Ratowania Zabytków Katedry Nyskiej. Podczas ruchów reformatorskich na Śląsku, które miały miejsce w XVI i XVII w., Nysa stała się stałą rezydencją biskupów wrocławskich, a kościół drugą po katedrze wrocławskiej, nekropolią (miejscem pochówku). Pochowani zostali tutaj: 1 Bp Jan Sitsch, zmarły w 1608 r. Pochowany został w kaplicy Brackiej, w ufundowanym przez siebie grobowcu. Ten wyjątkowo piękny, manierystyczny nagrobek, jest obecnie celem wielu wycieczek studentów z Akademii Sztuk Pięknych Krakowa, Poznania i Wrocławia, którzy w tej kaplicy poznają tajniki sztuki manierystycznej. 2 Bp Marcin Gerstmann, zmarły w 1585 r. Ten urodzony w rodzinie protestanckiej biskup, przeszedł na katolicyzm podczas studiów na uniwersytecie w Padwie. Wielki orędownik i obrońca katolicyzmu. Pochowany w kaplicy św. Jana Chrzciciela, w której ufundował wspaniały renesansowy ołtarz, dłuta protestanckiego rzeźbiarza Michała Kramera. 3 Bł. Maria Luiza Merkert, zmarła w 1872 r. Założycielka Zgromadzenia Sióstr św. Elżbiety w Nysie, zwana przez potomnych Śląską Samarytanką. 30 września 2007 r. zoclawské katedrále. Byli zde pohřbeni: 1 Biskup Jan Sitsch, zemřelý v roce 1608. Byl pohřben v Bratrské kapli, hrobce, kterou si nechal postavit. Tato výjimečně krásná, manýristická hrobka je nyní cílem mnoha výprav studentů z Akademií výtvarných umění z Krakowa, Poznaně a Wrocławi, kteří v této kapli poznávají taje manýristického umění. 2 Biskup Martin Gerstmann, zemřelý v roce 1585. Tento biskup, narozen v protestantské rodině, přestoupil na katolickou víru během studií na univerzitě v Padově. Velký zastánce a ochránce katolicismu. Pohřben v kapli sv. Jana Křtitele, ve které nechal zhotovit nádherný renesanční oltář, vyrobený protestantským řezbářem Michałem Kramerem. 3 Blahořečená Maria Luisa Merkert, zemřelá v roce 1872. Zakladatelka Kongregace sester sv. Alžběty v Nyse, potomky nazývána Slezskou Samaritánkou. Dne 30. září roku 2007 byla vynesena na oltář (beatifikována) Benediktem XVI. 4 Biskup Wacław, (fot.3) legnický kníže. Zemřel v Otmuchowie v roce 1419 a byl pohřben v kolegiátním kostele sv. Mikuláše, jehož byl fundátorem. V roce 1477 kolegiát společně s ostatky biskupa byly přeneseny do Nysy, do dnes již ne- Kirche vor weiteren Beschädigungen. Dank der Bemühungen des Prälat Józef Kądziołka begann man im Jahr 1956 mit dem sorgfältigen Wiederaufbau der Kirche. Die Arbeiten dauerten bis 1961. Im Verlaufe dieser Arbeiten wurde der Innenputz entfernt. Im Jahr 1960 wurden Mosaikfenster, gefertigt laut Entwurf vom Professor Adam Stalony-Dobrzański, in die Hauptfassade montiert. Die wiederholte Konsekration der Kirche wurde am 15.August 1959 des Primas von Polen Kardinal Stefan Wyszyński vollbracht. Die Renovierungsarbeiten werden bis zum heutigen Tag ununterbrochen durchgeführt. Für diese Zwecken beruf man im Jahr 1998 die Stiftung für die Rettung der Baudenkmäler des Doms in Neiße. Während der Reformationsbewegungen in Schlesien, die im XVI. und XVII. Jahrhundert stattfanden, wurde Neiße zur Residenz der Breslauer Bischöfe und die Kirche wurde zur zweiten Nekropole (Begräbnisstätte) nach dem Breslauern Dom. Hier wurden bestattet: 1 Bischof Jan Sitsch, gestorben im Jahr 1608. Er wurde in der Bracka Kapelle, in dem von sich selbst gestifteten Grabmal beigesetzt. Dieses schöne, manieristische Grabmal ist nun Ziel zahlreicher Ausflüge von Studenten der Kunstakademie aus Kraków (Krakau), Poznań (Posen) und Wrocław (Breslau). Die Studenten lernen in dieser Kapelle die Geheimnisse des Manierismus kennen. 2 Bischof Marcin Gerstmann, gestorben im Jahr 1585. Dieser, in einer protestantichen Familie geborener Bischof ist zum katholischen Glauben während des Studiums in Padwa übergetreten. Großer Fürbitter und Verteidiger des katholischen Glaubens. Er wurde in der Kapelle des Hl. Johannes des Täufers, wo er einen prachtvollen Renaissancealtar, der vom protestantischen Bildhauer Michał Kramer gefertigt wurde, gestiftet hat. Historický nástin, Historische Zusammenfassung 9

stała wyniesiona na ołtarze (beatyfikowana) przez Benedykta XVI. 4 Bp Wacław, (fot.3) książę legnicki. Zmarł w Otmuchowie w 1419 r. i został pochowany w ufundowanym przez siebie kościele kolegiackim św. Mikołaja. W 1477 r. kolegiata a wraz z nią szczątki biskupa, zostały przeniesione do Nysy, do nieistniejącego dziś kościoła św. Jana Chrzciciela na Starym Mieście. W 1663 r. nagrobek i szczątki biskupa trafiły do również nieistniejącego dziś kościoła św. Mikołaja. Do kościoła św. Jakuba przeniesiono je w 1682 r. W 1894 r. epitafium wmurowano w ścianę boczną, tuż obok wejścia do zakrystii. 5 Bp Jakub Salza, zmarły w 1538 r. Pochowany w renesansowym grobowcu w kształcie tumby rzymskiej, wykonanym z czerwonego salsburskiego marmuru. Wielki humanista, utrzymywał kontakty z Erazmem z Rotterdamu. 6 Bp Baltazar z Promnicy, zmarły w1562 r. Pochowany w kaplicy M.B. Szkaplerznej, w renesansowym grobowcu, nakrytym baldachimem, wykonanym z czerwonego marmuru salsburskiego (podobne, królewskie grobowce, zobaczyć możemy w katedrze wawelskiej). W 1555 r. założył w Nysie drukarnię, jedną z pierwszych na Śląsku. 7 Bp Kasper z Łagowa, zmarły w1574 r. Pochowany w kaplicy św. Piotra i Pawła. Wspaniały renesansowy nagrobek, wykonany z piaskowca, wznieśli mu rodzeni bracia. Było to zapewne podziękowanie za wielkie dotacje, jakie biskup przekazywał na rzecz przebudowy w stylu renesansowym rodowej siedziby - zamku Grodno koło Zagórza Śląskiego. W jego sarkofagu pochowano zmarłego w 1600 r. bpa Pawła Alberta Habsburga, któremu nie wystawiono oddzielnego nagrobka. W prezbiterium (po prawej stronie) złożone zostało serce kardynała Fryderyka Hessen-Darmstadt, arcybiskupa wrocławskiego, zmarłego w1682 r. Upaexistujícího kostela sv. Jana Křtitele na Starém Městě. V roce 1663 se náhrobek a ostatky biskupa dostaly do dnes již také neexistujícího kostela sv. Mikuláše. Do kostela sv. Jakuba byly přeneseny v roce 1682. V roce 1894 byl epitaf zazděn do boční stěny, ihned vedle vchodu do sakristie. 5 Biskup Jakub Salza, zemřelý v roce 1538. Pohřben v renesanční hrobce ve tvaru římské tumby, zhotovené z červeného salcburského mramoru. Velký humanista, udržoval kontakty s Erasmem z Rotterdamu. 6 Biskup Baltazar z Promnice, zemřelý v roce 1562. Pohřben v kapli Matky Boží Szkaplerzné, v renesanční hrobce zakryté baldachýnem, zhotovené z červeného salcburského mramoru (obdobné, královské hrobky lze vidět ve Wawelské katedrále). V roce 1555 založil v Nyse tiskárnu, jednu z prvních ve Slezsku. 7 Biskup Kasper z Łagowa, zemřelý roku 1574. Pohřben v kapli sv. Petra a Pavla. Nádherný renesanční náhrobek, zhotovený z pískovce, mu postavili vlastní bratři. Bylo to zajisté poděkování za velké dary, které biskup poskytoval na přestavbu rodového sídla v renesančním slohu - zámku Grodna u Zagórza Śląskiego. V jeho sarkofágu byl pohřben biskup Paweł Albert Habsburg, zemřelý v roce 1600, jemuž nebyl postaven samostatný náhrobek. V presbytáři (na pravé straně) bylo uloženo srdce kardinála Fryderyka Hessen-Darmstadt, wroclawského arcibiskupa, zemřelého v roce 1682. Zvěčňuje to deska zhotovená ze světlého mramoru. Byl to právě on, kdo přestavěl kostel v barokním slohu. Při prohlídce kostela stojí za pozornost: a obraz Matka Boží a Čtrnáct Pomocníků, nacházející se v kapli sv. Josefa, který namaloval Hans Dürer, bratr proslulého Albrechta. b pozdně gotický triptych, nyní splňující funkci hlavního oltáře, pocházející z roku 1506, na němž jsou před- 3 Selig gesprochene Maria Luiza Merkert, gestorben im Jahr 1872. Sie gründete die Ordensgemeinschaft der Schwester der Hl. Elisabeth in Neiße. Die Nachwelt nannte sie schlesische Samarietanerin. Am 30. September 2007 wurde sie vom Papst Benedikt der XVI. selig gesprochen. 4 Bischof Wacław, (Bild 3) Fürst von Liegnitz. Er starb 1419 in Ottmachau und wurde in der, von ihm sich selbst gestifteten Kollegiatskirche des Hl. Nikolaus bestattet. Im Jahr 1477 werden die Kollegiate und die Bischofsleiche nach Neiße in die nicht mehr existierende Kirche des Hl. Johannes des Täufers in der Altstadt übertragen. Das Grabmal und die Leiche des Bischofs wurden im Jahr 1663 in die auch nicht mehr existierende Kirche des Hl. Nikolaus übertragen. In der Kirche des Hl. Jakobusses wurde die Leiche des Bischofs im Jahr 1682 bestattet. Im Jahr 1894 mauerte man ein Epitaphium in die seitliche Wand, in der Nähe des Einganges in die Sakristei ein. 5 Bischof Jakob Salza, gestorben im Jahr 1538, bestattet im Renaissancegrabmal in Form des römischen Sarkophags aus rotem Salzburger Marmor. Der große Humanist unterhielt die Kontakte mit dem Erasmus aus Rotterdam. 6 Bischof Baltazar aus Promnica, gestorben im Jahr 1562, bestattet in der Kapelle zur Maria Szkaplerzna, im Renaissancegrabmal mit einem Baldachin, der aus rotem Salzburger Marmor gefertigt ist (ähnliche, königliche Grabmale können wir in der Wawel-Katedrale sehen). Der Bischof gründete im Jahr 1555 in Neiße die erste Druckerei in Schlesien. 7 Bischof Kasper aus Łagów, gestorben im Jahr 1574, bestattet in der Kapelle der Hl. Peter und Paul. Ein prächtiges Renaissancegrabmal, gefertigt aus dem Sandstein. Das Grabmal haben ihm die leiblichen 10 Rys Historyczny

miętnia to płyta wykonana z jasnego marmuru. To właśnie on przebudował kościół w stylu barokowym. Przy zwiedzaniu kościoła warto zwrócić uwagę na: a znajdujący się w kaplicy św. Józefa obraz Matka Boska i Czternastu Wspomożycieli, pędzla Hansa Dürera, brata słynnego Albrechta. b późnogotycki tryptyk, pełniący obecnie funkcję ołtarza głównego, pochodzący z 1506 r., na którym przedstawione są sceny Męki Chrystusa. c barokowe Baptysterium (kaplicę zmarłych) z lat 1648-51, z arcyciekawym wystrojem, późnogotycką chrzcielnicą otoczoną renesansową kratą. Sceny biblijne zdobiące boazerię wykonał znakomity malarz Karol Dankwart. d późnobarokowy, wykonany ze srebra, ołtarz z pocz. XVIII w., w którym umieszczona jest późnogotycka figura św. Anny Samotrzeć, pochodząca z pocz.1500 r. e znajdujący się w kaplicy św. Jakuba obraz Męczeństwo św. Bartłomieja, pędzla Michała Willmana. Wybudowana na wzór włoskiej campanili, wolnostojąca gotycka dzwonnica, powstała w latach 1473-1516, zaliczana jest do unikatowych zabytków tego typu na ziemiach polskich. Według ambitnych planów miała być najwyższą budowlą w mieście (100-130 m). Jej budowa nigdy nie została ukończona, toteż czasami określana jest mianem nigdy niedokończonej. Pożar w marcu 1945 r. również jej nie oszczędził, wnętrze uległo całkowitemu zniszczeniu. Stopił się wówczas jedyny, pozostawiony przez nazistów, ważący 8,2 t dzwon - św. Jakub, jeden z największych na Śląsku. 2 kwietnia 2003 r., podczas wyjątkowo skromnych uroczystości (śmierć Jana Pawła II), został otwarty, wbudowany we wnętrze dzwonnicy, Skarbiec św. Jakuba, w którym eksponowane są wyroby nyskich złotników. Rozwiązania, jakie zastosował projektant, budzą podziw Fot. 4 staveny scény Kristových utrpení. c barokní Baptisterium (kaple zemřelých) z let 1648-51, s neobyčejně zajímavou výzdobou, pozdně gotickou křtitelnicí obklopenou renesanční mříží. Biblické scény zdobící dřevěné obložení provedl vynikající malíř Karol Dankwart. d pozdně barokní oltář z počátku XVIII. století, proveden ze stříbra, na němž je umístěna pozdně gotická socha sv. Anny Samotrzeć, pocházející z počátku roku 1500. e obraz Utrpení sv. Bartoloměje, nacházející se v kapli sv. Jakuba, který namaloval Michał Willman. Volně stojící gotická zvonice, vybudovaná podle vzoru italské kampanili, vznikla v letech 1473-1516, se řadí k unikátním památkám tohoto typu na polském území. Podle ambiciózních plánů měla být nejvyšší budovou ve městě (100-130 m). Její výstavba nebyla nikdy dokončena, a proto někdy bývá označována pojmem nikdy nedokončená. Požár v březnu 1945 ji také neušetřil, vnitřek byl úplně zničen. Tehdy se roztavil jediný zvon - sv. Jakub, ponechán nacisty, vážící 8,2 t, jeden z největších ve Slezsku. Dne 2. dubna 2003 v průběhu výjimečně skromné slavnosti (smrt Jana Pawła II.) byla otevřena Klenotnice sv. Jakuba, zabudovaná uvnitř zvonice, ve které jsou vystavovány výrobky nyských zlatníků. Řešení, která použil projektant, vzbuzují obdiv a nadšení všech návštěvníků z Evropy a dalších koutů světa. Brüder gebaut. Sicherlich war das ein Dank für die großen Subventionen, die der Bischof für den Umbau des Familiensitzes Schloss Grodno an Zagórze Śląskie im Renaissancestil, bereitstellte. Im Sarg wurde auch der, im Jahr 1600 gestorbene Bischof Paweł Albert Habsburg bestattet, für den man kein separates Grabmal gefertigt hat. Im Presbyterium (auf der rechten Seite) bestattete man das Herz vom Kardinal Fryderyk Hessen-Darmstadt, des Breslauer Erzbischofs, der im Jahr 1682 gestorben ist. Die Platte aus hellem Marmor erinnert an dieses Ereignis. Dieser Erzbischof baute die Kirche in den Barockstil um. Beim Besichtigen der Kirche sollte man die Aufmerksamkeit folgenden Sehenswürdigkeiten widmen: a dem Bild in der Kapelle des Hl. Josef Muter Gottes und Vierzehn Hilfeleistenden, vom Hans Dürer, Bruder des bekannten Albrecht Dürers. b spätgotischem Triptychon, das heute als Hauptaltar dient. Es kommt aus dem Jahr 1506 und es sind die Szenen des Leidens Christi aufgeführt. c Barockes Baptisterium (Friedhofskapelle) aus den Jahren 1648-51, mit der sehr interessanten Ausstattung, spätgotischen Taufstein, das mit Renaissancegittern umrahmt ist. Szenen aus der Bibel, die die Tafel schmücken, fertigte der hervorragende Maler Karol Dankwart. d spätbarocken, aus Silber gefertigten Altar aus dem Anfang des XVIII. Jh, in dem sich die spätgotische Figur der Hl. Anna Samotrzeć aus dem Anfang des Jahres 1500, befindet. e dem Bild in der Kapelle des Hl. Jakobus Martyrium des Hl. Bartolomeus gemalt vom Michał Willman. Der freistehende gotische Glockenturm, der nach dem Muster der italienischen campanila gebaut wurde, entstand in den Jahren 1473-1516 und gehört zu den seltenen Baudenkmälern dieser Art in Polen. Gemäß den ehrgeizigen Plänen, sollte der Glockenturm das höchste Gebäude der Stadt Historický nástin, Historische Zusammenfassung 11

i zachwyt wszystkich odwiedzających z Europy i świata. Następny wyjątkowy kościół to barokowy kościół Wniebowzięcia Najświętszej Panny Marii wzniesiony z fundacji bpa Karola Ferdynanda Wazy (fot.4) w latach 1688-82. Jest pierwszą jezuicką budowlą sakralną na Śląsku. Prawdopodobnie kościół zaprojektował włoski architekt Quadri z Pragi, a budową kierowali Mateusz Kirchberg i Michał Klein. Wedle kanonów sztuki architektonicznej Jezuitów, pierwowzorem wszystkich wznoszonych przez nich kościołów był rzymski kościół macierzysty Il Gesú, zaprojektowany przez Vigniolę. We wnękach fasady umieszczone są drewniane posągi Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignacego Loyoli i Ferdynanda Kastylijskiego. Pierwszy wystrój kościoła uległ niemal całkowitemu zniszczeniu. Z ołtarza głównego, zachowała się do naszych czasów tylko część górna. Dziś możemy się jedynie domyślać, jak wspaniałe musiało być pierwsze założenie ołtarza. Polichromię w kościele wykonał Karol Dankwart, noszący tytuł nadwornego malarza króla polskiego a od 1689 r. malarza bpa Franciszka Ludwika. Jego dzieła możemy zobaczyć w kościołach Otmuchowa, Kłodzka, Wrocławia, Krakowa, Poznania oraz w jasnogórskiej bazylice w Częstochowie, w której warto podnieść wzrok w kierunku stropu i podziwiać wspaniałe dzieło malarza z Nysy. Kościół poważnie ucierpiał podczas oblężenia napoleońskiego w 1807 r. Zamieniono go na magazyn. Funkcje sakralne przywrócone zostały w 1820 r. Trzeci, wyjątkowej wartości, to barokowy kościół św. Apostołów Piotra i Pawła, został wzniesiony w latach w 1720-27 r Wcześniej, w latach 1708-13 został wybudowany gmach klasztorny. W latach 1730-31 na zlecenie prepozyta Eliasza Klose, przy znacznym wsparciu finansowym bpa Franciszka Ludwika, wielkiego mecenasa sztuki, powstało arcydzieło iluzjonistycznego malarstwa baroko- Dalším výjimečným kostelem je barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postavený z nadace biskupa Karola Ferdynanda Wazy (fot.4) v letech 1688-82. Je první jezuitskou sakrální budovou ve Slezsku. Kostel pravděpodobně navrhoval italský architekt Quadri z Prahy a výstavbu řídili Mateusz Kirchberg a Michał Klein. V souladu se zásadami jezuitské architektury pravzorem všech jimi stavěných kostelů byl římský matečný kostel Il Gesú, který navrhoval Vigniola. Ve výklencích fasády jsou umístěny dřevěné sochy Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignáce Loyoli a Ferdinanda Kastilského. Prvotní výzdoba kostela byla téměř úplně zničena. Z hlavního oltáře se do našich časů dochovala pouze horní část. Dnes se můžeme pouze domnívat, jak nádherné muselo být první řešení oltáře. Polychromii v kostele provedl Karol Dankwart, pyšnící se titulem dvorního malíře polského krále a od roku 1689 malíře biskupa Franciszka Ludwika. Jeho díla můžeme vidět v kostelech v Otmuchowie, Kłodzku, Wrocławi, Krakowie, Poznani a v Jasnohorské bazilice v Częstochowie, ve které stojí za to upřít zrak ke stropu a obdivovat nádherné dílo malíře z Nysy. Kostel velmi utrpěl během napoleonského obležení v roce 1807. Byl změněn na sklad. Sakrální funkce byla obnovena v roce 1820. Třetí je barokní kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla výjimečné hodnoty, vybudován v letech 1720-27. Dříve, v letech 1708-13 byla vybudována klášterní budova. V letech 1730-31 na příkaz preposita Eliasza Klose, se značnou finanční podporou biskupa Franciszka Ludwika, velkého mecenáše umění, vzniklo arcidílo ilusionistického barokního malířství, polychromie, zdobící vnitřek kostela. Zhotovili je dva bratři Feliks Antoni a Tomasz Krzysztof Schefflerovi, významní malíři epochy baroka, kteří přišli do Nysy z Mnichova. Je také nazýván kostelem bożogrobców ( Jowerden (100-130 m). Sein Bau wurde nie beendet, deshalb bezeichnet man dieses Bauwerk als den nie beendeten Turm. Der Brand im März 1945 wurde dem Glockenturm auch nicht erspart, der Innenraum wurde total zerstört. Damals schmolz die einzige, von den Nazis nicht geraubte Glocke mit einem Gewicht von 8,2 t der Hl. Jakobus. Diese Glocke war eine von den größten in Schlesien. Am 2. April 2005 während einer sehr bescheidenen Feier (der Tod von Jan Paweł der II) wurde die Schatzkammer des Hl. Jakobus geöffnet und in den Innenraum des Glockenturmes eingebaut. In der Schatzkammer sind die Produkte der Goldschmiede aus Neiße ausgestellt. Die Lösungen, die der Architekt angewendet hat, erwecken die Bewunderung und Begeisterung der Touristen aus Europa und der gesamten Welt. Die nächste, außergewöhnliche Kirche ist die Barockkirche Maria Himmelfahrt, erbaut in den Jahren 1688-82 dank der Stiftung des Bischofs Karol Ferdynand Waza (Bild 4). Sie ist das erste, sakrale Jesuitenbauwerk in Schlesien. Die Kirche wurde wahrscheinlich vom italienischen Architekten Quadri aus Prag entworfen. Den Bau leiteten Mateusz Kirchberg und Michał Klein. Die Kirche wurde nach den Regeln der Architektur der Jesuiten nach dem Urmuster der römischen, heimischen Kirche Il Gesú, die vom Vigniola entworfen wurde, erbaut. In den Wandnischen befinden sich Holzstatuen vom Karol Boromeusz, Franciszek Ksawery, Ignacy Loyola und Ferdynand Kastylijski. Die erste Kirchenausstattung wurde komplett zerstört. Vom Hauptaltar ist bis zur heutigen Zeit nur der obere Teil des Altars erhalten geblieben. Wir können heute nur vermuten, wie prachtvoll der erste Altar gewesen sein musste. Die Polychromie in der Kirche wurde vom Karol Dankwart, dem Hofmaler des polnischen Königs, und seit dem Jahr 1689 Maler des Bischofs Franciszek Ludwik, ausgeführt. Seine Kunstwerke kann man in den Kirchen in Ottmachau, Glatz, Breslau, 12 Rys Historyczny

wego, polichromie, zdobiące wnętrze kościoła. Wykonali je dwaj bracia Feliks Antoni i Tomasz Krzysztof Schefflerowie, wybitni malarze epoki baroku, którzy przybyli do Nysy z Monachium. Zwany również kościołem bożogrobców. Przed wojną zwano go Kreuzkirche (kościół św. Krzyża). Wzięło się to zapewne ze szczególnego kultu Krzyża Świętego Bożogrobców, których do Nysy sprowadził bp Tomasz I w 1239 roku. W 1810 r. nastąpiła kasata zakonu. W latach 1848-71 w pomieszczeniach klasztoru mieścił się szpital, prowadzony przez siostry boromeuszki. Skutki II wojny były dla miasta katastrofalne, więc do cudów należy zaliczyć fakt, że kościół przetrwał bez żadnego uszczerbku. Od 1947 r. w klasztorze mieściło się Wyższe Seminarium Duchowne Śląska Opolskiego, przeniesione do Opola w 1997 r. Pozostałe kościoły to: Gotycki kościół Ewangelicki - dawniej św. Barbary, jeden z najstarszych w naszym mieście, wybudowany został na przełomie XIV i XV w., jako kaplica największego w ówczesnym grodzie - szpitala św. Barbary. Liczne przebudowy (renesansowo-barokowe) zatarły jego cechy stylowe. Z pierwotnego okresu zachowała się późnogotycka elewacja szczytowa. Do 1810 r. tj. do czasów sekularyzacji księstwa, stanowił własność zakonu franciszkanów. W 1812 r. został przekazany gminie protestanckiej. Prace adaptacyjne trwały do 1818 r. Ponieważ protestanci nie uznają kultu świętych, zmienione zostało wezwanie na - kościół Chrystusa. Obecnie ma w nim siedzibę gmina ewangelicka i zielonoświątkowa. Po przejściu Nysy pod panowanie pruskie, wzrosła liczba protestantów, głównie żołnierzy i ich rodzin. Kościół św. Barbary okazał się niewystarczający i 1855 roku rozpoczęto budowę nowego neogotyckiego kościoła protestanckiego, którą ukończono w 1888 r. Kościół przetrwał szczęśliwie czas wojny. Na polecenie władz miasta w latach hanitů). Před válkou mu říkali Kreuzkirche (kostel sv. Kříže). Vzniklo to zajisté z neobvyklého kultu Svatého Kříže Bożogrobców ( Johanitů), které do Nysy přivedl biskup Tomasz I. roku 1239. V roce 1810 byl řád zlikvidován. V letech 1848-71 byla v klášterních místnostech nemocnice, kterou spravovaly sestry Boromejky. Následky II. světové války byly pro město katastrofální, a proto skutečnost, že kostel neutrpěl žádné škody, lze přirovnat k zázraku. Od roku 1947 byl v klášteře umístěn Vyšší duchovní seminář Opolského Slezska, přenesený do Opole v roce 1997. Ostatními kostely jsou: Gotický evangelický kostel - dříve sv. Barbary, jeden z nejstarších v našem městě, byl vybudován na přelomu XIV. a XV. století jako největší kaple v tehdejší tvrzi - nemocnice sv. Barbary. Mnohé přestavby (renesančně-barokní) setřely jeho slohovou charakteristiku. Z prvotního období se dochovala pozdně gotická štítová fasáda. Do roku 1810, tj. do doby sekularizace knížectví, byl ve vlastnictví Řádu františkánů. V roce 1812 byl předán protestantské obci. Adaptační práce trvaly do roku 1818. Protože protestanti neuznávají kult svatých, bylo zasvěcení změněno na - kostel Krista. Nyní v něm má sídlo evangelická a letniční obec. Když se Nysa dostala pod pruskou nadvládu, vzrostl počet protestantů, hlavně vojáků a jejich rodin. Kostel sv. Barbary se ukázal jako nedostačující a v roce 1855 byla zahájena výstavba nového neogotického protestantského kostela, která byla ukončena v roce 1888. Kostel šťastně přečkal válečná období. Rozhodnutím městských orgánů byl v letech 1953-4 rozebrán a cihla byla předána pro obnovu Warszawy. Gotický kostel Zvěstování Nejsvatější Panny Marie, tak odlišný a skromný vzhledem k jiným monumentálním nyským chrámům. Kostel nechala postavit v roce 1372 Anna, vdova po zámožném nyském měšťanovi Hanco Isenecherovi. Ze začátku Krakau und Posen bewundern, auch in der Basilika Jasna Góra in Tschenstochau, wo man, nach oben in Richtung der Decke schauen sollte und dann das prachtvolle Werk des Kunstmalers aus Neiße bewundern kann. Die Kirche erlitt ernsthaften Schaden während der Napoleonbelagerungen im Jahr 1807. Sie wurde als Lagerstätte verwendet. Ihre sakrale Herkunft wurde im Jahr 1820 wieder eingeführt. Zur dritten, sehr wertvollen Kirche gehört die Barockkirche des Hl. Peter und Pauls, erbaut in den Jahren 1720-27. Vorher, in den Jahren 1708-13 ist wurde das Kloster erbaut. In den Jahren 1730-31 entstanden auf Auftrag des Propst Eliasz Klose, bei einer bedeutenden Finanzunterstützung des Bischofs Franciszek Ludwik, des großen Kunstmäzen ein Meisterwerk der illusionistischen Barockmalerei, die, den Innenraum der Kirche verzierenden Polychromyen. Sie wurden von zwei Brüdern Feliks Antoni und Tomasz Krzysztof Scheffler, die hervorragenden Kunstmaler des Barocks, die nach Neiße aus München gekommen sind, ausgeführt. Diese Kirche nennt man auch die Kirche der Ritter des Heiligen Grabes. Vor dem Krieg nannte man auch diese Kirche Kreuzkirche (kościół św. Krzyża), wahrscheinlich wegen des besonderen Kults des heiligen Kreuzes der Ritter des Heiligen Grabes. Der Bischof Tomasz der I. holte 1239 die Ritter nach Neiße. Im Jahr 1810 wurde der Orden aufgelöst. In den Jahren 1848-71 befand sich ein Krankenhaus in den Klosterräumen. Das Krankenhaus wurde von den Schwestern der Borromäerinnen geführt. Die Folgen des II. Weltkrieges waren für die Stadt katastrophal, es gleicht einem Wunder, dass die Kirche nicht beschädigt wurde. Seit 1947 war im Kloster das Priesterseminar Oppelner Schlesien. Im Jahr 1997 ist das Seminar nach Oppeln umgezogen. Die weiteren Kirchen: Evangelische Gotikkirche früher der Hl. Barbara gewidmet, ist eine der ältesten in unserer Stadt. Sie wurde Historický nástin, Historische Zusammenfassung 13

Fot. 5 1953-4 r. został rozebrany a cegłę przekazano na odbudowę stolicy. Gotycki kościół Zwiastowania NMP, jakże odmienny i skromny w odniesieniu do innych monumentalnych nyskich świątyń. Ufundowała go w 1372 r. Anna, wdowa po zamożnym nyskim mieszczaninie Hanco Isenecherze. Początkowo nosił wezwanie Bożego Ciała (Corporis Christi). W 1624 r. biskup Karol arcyksiążę Habsburg przekazał go Jezuitom. Być może to oni zmienili jego wezwanie na Zwiastowania NMP. W 1881 r. została przeprowadzona jego gruntowna przebudowa w stylu neogotyckim. Rozebrano wówczas kościół do fundamentów. Po przeprowadzonym w 1995 r., generalnym remoncie, kościół Zwiastowania NMP - stał się kościołem Wieczystej Adoracji Najświętszego Sakramentu. Barokowy kościół św. Dominika wybudowany w latach 1776-78 przez Dominikanów, których do Nysy sprobyl zasvěcen Božímu Tělu (Corporis Christi). V roce 1624 biskup Karol arcikníže Habsburg jej předal Jezuitům. Možná to byli oni, kdo změnili zasvěcení na Zvěstování Nejsvatější Panny Marie. V roce 1881 byla od základu provedena přestavba v neogotickém slohu. Tehdy byl kostel rozebrán do základů. Po provedené generální opravě v roce 1995 kostel Zvěstování NPM - se stal kostelem Věčné Adorace Nejsvatější Svátosti Oltářní. Barokní kostel sv. Dominika, postaven v letech 1776-78 dominikány, které do Nysy přivedl v roce 1748 biskup Filip Schaffgotsch. Mimořádnou pozornost upoutávají fresky na klenbě, které představují scény ze života sv. Dominika. Pozdně renesanční kostel sv. Kříže, nazýván Jeruzalémským, byl postaven v roce 1633 na místě dřevěné kaple (poustevny), která stála na tomto místě od středověku. Kostel je spojen s kultem Utrpení Páně, který v našem městě um die Wende des XIV und XV Jh. als Kapelle des damals größten Krankenhauses der Hl. Barbara erbaut. Infolge der zahlreichen Umgestaltungen (Renaissance-Barocke) gingen die charakteristischen Styleigenschaften verloren. Aus dem Ursprung ist nur die spätgotische Hausfront erhalten geblieben. Bis zum Jahr 1810, das bedeutet bis zur Säkularisierung des Fürstentums war die Kirche das Eigentum des Franziskanerordens. Im Jahr 1812 wurde die Kirche einer der protestantischen Gemeinde übergeben. Der Kirchenausbau dauerte bis 1818. Weil die Protestanten den Kult der Heiligen nicht anerkennen, änderte man den Namen in Christus-König-Kirche. Jetzt befindet sich in dieser Kirche die evangelische und Pfingstgemeinde. Nachdem sich Neiße unter der preußischen Regierung befand, wuchs auch die Zahl der Protestanten, hauptsächlich der Soldaten und ihrer Familien. Es zeigte sich, dass die Kirche der Hl. Barbara zu klein wurde. Im Jahr 1855 begann man mit dem Bau der neugotischen protestantischen Kirche. Der Bau wurde im Jahr 1888 beendet. Die Kirche wurde glücklicher Weise während des Krieges nicht zerstört. Jedoch in den Jahren 1953-4 wurde auf Befehl der Stadtregierung die Kirche abgerissen. Die Ziegelsteine wurden für den Wiederaufbau der Hauptstadt gestiftet. Gotische Kirche Mariä Verkündigung ist sehr bescheiden im Vergleich zu den anderen monumentalen Kirchen in Neiße. Sie wurde im Jahr 1372 von Anna, Witwe des reichen Bürgers Hanco Isenecherze, gestiftet. Am Anfang hieß sie Kirche Bożego Ciała (Corporis Christi). Im Jahr 1624 übergab der Bischof Karol Erzfürst von Habsburg die Kirche den Jesuiten. Man vermutet, dass die Jesuiten den Namen der Kirche auf Kirche Mariä Verkündigung änderten. Im Jahr 1881 wurde die Kirche komplett im neugotischen Stil umgebaut. Die Kirche wurde damals bis zu den Fundamenten abgerissen. Nach einer Generalreparatur 14 Rys Historyczny

Fot. 6 wadził w 1748 r. biskup Filip Schaffgotsch. Na szczególną uwagę zasługują freski sklepienia, które przedstawiają sceny z życia św. Dominika. Późnorenesansowy kościół św. Krzyża zwany Jerozolimskim wybudowany w 1633 r. w miejsce drewnianej kaplicy (pustelni), która stała w tym miejscu od średniowiecza. Kościół związany jest z kultem Męki Pańskiej, który w naszym mieście wprowadzili Bożogrobcy. W każdy Wielki Piątek nysanie pielgrzymowali do tego miejsca. Stoi on w odległości tzw. mili jerozolimskiej od ratusza i odpowiada drodze, którą pokonał Chrystus, dźwigając krzyż od domu Piłata na Golgotę. Barokowy kościół i klasztor św. Franciszka z Asyżu wybudowany w 1659 r. dla zakonu OO. Kapucynów, z fundacji biskupa Leopolda Wilhelma arcyksięcia Habsburga. Reguła kapucyńska należy do bardzo surowych i nakazuje życie w ubóstwie. Stąd zapewne surowy i skromny wystrój kościoła, który został wzniesiony w dobie barokowego przepychu epoki. Klasztor od 1812 roku pełni funkcje domu księży emerytów. Historia barokowego kościoła św. Jana Chrzciciela wybudowanego zavedli Bożogrobcy ( Johanité). Každý Velký Pátek Nysané putovali na toto místo. Kostel stojí ve vzdálenosti tzv. jeruzalémské míle od radnice, která odpovídá cestě, kterou ušel Kristus, když nesl kříž od domu Piláta na Golgotu. Barokní kostel a klášter sv. Františka z Assisi, vybudován v roce 1659 pro Řád kapucínů z nadace biskupa Leopolda Wilhelma, arciknížete Habsburga. Kapucínská řehole patří k velmi přísným a přikazuje život v bídě. Odtud zajisté přísná a skromná výzdoba kostela, který byl postaven v době barokního přepychu. Klášter od roku 1812 plní funkci domu pro penzionované kněze. Historie barokního kostela sv. Jana Křtitele vybudovaného roku 1770 je značně starší a sahá do počátků XIV. století. Zprvu kostel s tímto zasvěcením stál na předměstí zvaném Staré Město. (fot.5) Jak vypadal, můžeme uvidět na plánu Nysy autorství Georga Hayera z roku 1596. Určitě byl významným kostelem, když právě do něho byla přenesena v roce 1477 kapitula z kostela sv. Mikuláše v Otmuchowie, která byla zde umístěna do roku 1650. V souvislosti s tzv. tureckým ohrožením a s ním spojenou modernizací opevnění byl rozebrán v roce 1663. im Jahr 1995 wurde die Kirche Mariä Verkündigung zur Kirche Wieczysta Adoracja Najświętszego Sakramentu umgetauft. Barockkirche des Hl. Dominikus wurde in den Jahren 1776-78 durch die Dominikaner erbaut. Der Bischof Filip Schaffgotsch holte im Jahr 1748 die Dominikanern nach Neiße. Bemerkenswert sind die Fresken auf der Decke, die die Szenen aus dem Leben des heiligen Dominikus präsentieren. An der Stelle, an der früher die Holzkapelle (Einsiedelei) seit dem Mittelalter stand, wurde im Jahr 1633 die Spätrenaissancekirche des Hl. Kreuzes (auch Jerozolimski genannt) erbaut. Die Kirche ist mit dem Kult des Leidens unseres Herrn verbunden. Die Ritter des Heiligen Grabes begannen diesen Kult in unserer Stadt. Jeden Karfreitag pilgerten die Einwohner der Stadt Neiße zu dieser Stelle. Die Entfernung von diesem Platz zum Rathaus hat die Länge der sog. Jerusalem-Meile und entspricht der Wegstrecke, die Jesus Christus mit dem Kreuz vom Pilatushaus nach Golgota gehen musste. Barockkirche und Kloster des Hl. Franciszek aus Asyż wurde im Jahr 1659 für den Kapuzinerorden erbaut. Sie wurde vom Bischof Leopold Wilhelm Erzfürst von Habsburg gestiftet. Die Kapuzinerregeln sind sehr streng und gebieten das Leben in Armut. Darum wurde die Innenausstattung der Kirche sehr streng und bescheiden gehalten, obwohl die Kirche in Barock gebaut wurde. Das Kloster dient ab 1812 als Haus für pensionierte Priester. Die Geschichte der Barockkirche des Hl. Johannes des Täufers, die im Jahr 1770 erbaut wurde, ist sehr viel älter und ihr Ursprung reicht bis zum Anfang des XIV. Jh. Ursprünglich stand die Kirche des Hl. Johannes des Täufers am Stadtrand der sog. Altstadt. (Bild 5) Auf dem Stadtplan von Neiße (von Georg Hayer) aus dem Jahr 1596 kann man sehen, wie diese Kirche ausgesehen hatte. Diese Kirche hatte wahrscheinlich große Bedeutung, weil im Jahr 1477 hier der Sitz der Bischö- Historický nástin, Historische Zusammenfassung 15

Fot. 6 Fot. 6 w 1770 r. jest znacznie starsza i sięga początków XIV w. Pierwotnie kościół pod tym wezwaniem stał na przedmieściu zwanym Stare Miasto. (fot.5) Jak wyglądał, możemy zobaczyć na planie Nysy Georga Hayera z 1596 r. Zapewne był kościołem o dużym znaczeniu, skoro to do niego przeniesiono w 1477 r. kapitułę z kościoła św. Mikołaja w Otmuchowie, która mieściła się tu do 1650 r. W związku z tzw zagrożeniem tureckim i związaną z nim modernizacją fortyfikacji, został rozebrany w 1663r. Neogotycki kościół pw. Matki Boskiej Bolesnej i klasztor księży Werbistów wzniesiony w latach 1892-1907. W klasztorze działała szkoła Święty Krzyż - wielki ośrodek wychowawczy, prywatne gimnazjum, ośrodek kształcący misjonarzy dla misji krajowych i zagranicznych. Neoromański kościół pw. św. Elżbiety i klasztor OO. Franciszkanów wzniesiony w 1902-11. Zakon Franciszkanów związany jest z Nysą od średniowiecza, początkowo jego siedzibą był nieistniejący dziś klasztor położony za murami miasta nieopodal bramy brackiej. W 1810 r. nastąpiła kasata zakonu. Do Nysy Franciszkanie powrócili na początku XX w. Neogotycki kościół pątniczy MB Wspomożenia Wiernych wybudo- Neogotický kostel zasvěcený Boží Matce Bolestné a klášter kněží verbistů, postaven v letech 1892-1907. V klášteře funguje škola Svatý Kříž - velký výchovný ústav, soukromé gymnázium, středisko vzdělávání misionářů pro mise doma i v zahraničí. Neorománský kostel zasvěcený sv. Alžbětě a Františkánský klášter, postaven v letech 1902-11. Řád františkánů je spojen s Nysou od středověku, ze začátku byl jeho sídlem již neexistující klášter ležící za hradbami města poblíž bratrské brány. V roce 1810 byl zákon zrušen. Do Nysy se Františkáni vrátili na začátku XX. století. Neogotický poutní kostel Matky Boží Pomoci Věřícím, vybudován v roce 1887 na místě dřevěné kaple, kde byl v roce 1745 nalezen na lípě obraz proslavený laskavostí. Dnes zavřený pozdně renesanční hřbitovní kostel sv. Rocha, postaven v roce 1637. V XVII. století byla Nysa dvanáctkrát postižená epidemiemi, které zahubily skoro dvě třetiny jejích obyvatel. Kostel byl postaven na místě, na kterém dříve stály stany s nemocnými z města, a hřbitov, na kterém byli pohřbíváni zemřelí. Závěrem několik vět o kostelech, které byly rozebrány. Kromě dříve vzpomínaného kostela sv. Jana Křtitele stály na Starém Městě ještě dva kosfen aus der Kirche des Hl. Nikolaus in Ottmachau übertragen wurde. Der Bischofssitz war hier bis 1650. Im Zusammenhang mit der sog. türkischen Gefahr wurde die Befestigung modernisiert. Deswegen wurde die Kirche im Jahr 1663 abgerissen. Die neugotische Kirche zur schmerzhaften Muttergottes und Kloster der Priester Werbiści, erbaut in den Jahren 1892-1907. Im Kloster befindet sich die Schule Święty Krzyż, das große Erziehungszentrum, das private Gymnasium und das Bildungszentrum für die Missionare für in- und ausländische Missionen. Die neuromanische Kirche der Hl. Elizabeth und Franziskanerkloster wurden in den Jahren 1902-11 erbaut. Der Franziskanerorden ist mit Neiße seit dem Mittelalter verbunden. Am Anfang war sein Sitz im heute nicht mehr existierenden Kloster, das außerhalb der Stadt, nicht weit vom Bracka Tor gelegen hatte. Im Jahr 1810 wurde das Kloster aufgelöst. Die Franziskaner kamen Anfang des XX. Jh. nach Neiße zurück. Die neugotische Pilgerkirche MB Wspomożenia Wiernych (Unterstützung der Gläubigen) wurde im Jahr 1887 an Stelle der Holzkapelle erbaut, wo man im Jahr 1745 ein Bild gefunden hatte, das Wunder brachte. 16 Rys Historyczny

Fot. 7 wany w 1887 r. w miejscu drewnianej kaplicy, gdzie w 1745 r. znaleziono na lipie łaskami słynący obraz. Nieczynny dziś późnorenesansowy cmentarny kościół św. Rocha wybudowany w 1637 r. W XVII w. Nysę dwunastokrotnie nawiedziły ciężkie zarazy, które zabiły blisko dwie trzecie jej mieszkańców. Kościół postawiono w miejscu, w którym wcześniej stały namioty z chorymi z miasta i cmentarz, na którym chowano zmarłych. Na zakończenie kilka zdań o kościołach, które zostały rozebrane. Poza wspomnianym wcześniej kościołem św. Jana Chrzciciela, na Starym Mieście stały jeszcze dwa kościoły św. Mikołaja wzmiankowany w 1381 r. oraz MB Różańcowej wzmiankowany w 1420 r. Obydwa zostały rozebrane w 1741 r. (fot.6) w związku z rozbudową fortyfikacji. Pamiątką po nich są dwie majolikowe płaskorzeźby, umieszczone na frontonie kamienicy przy zbiegu ul. Mariackiej i Toruńskiej. Jak wyglądały, możemy zobaczyć na planie G. Hayera. Ponadto na przedmieściu wrocławskim stał gotycki kościół św. Krzyża(fot.7) wzmiankowany w 1414 r. a na przedmieściu ziębickim gotycki kościół św. Katarzyny(fot.8) wzmiankowany w 1434 r., które zostały rozebrane w 1643 r. Wymieniona liczba kościołów podkreśla kościelny charakter Nysy metropolii kościelnego księstwa biskupów wrocławskich. tely sv. Mikuláše, poprvé zmiňován v roce 1381 a Matky Boží Růžencové, poprvé zmiňován v roce 1420. Oba byly rozebrány v roce 1741 (fot.6) v souvislosti s rozšířením opevnění. Památkou po nich jsou dva majolikové reliéfy, umístěny na tympanonu kamenice u souběhu ulic Mariacké a Toruńské. Jak kostely vypadaly, můžeme uvidět na plánku G. Hayera. Kromě toho na wroclawském předměstí stál gotický kostel sv. Kříže, (fot.7) poprvé zmiňován v roce 1414 a na ziębickém předměstí gotický kostel sv. Kateřiny, (fot.8) poprvé zmiňován v roce 1434, které byly rozebrány v roce 1643. Vyjmenované kostely zdůrazňují církevní charakter Nysy metropole církevního knížectví wroclawských biskupů. Velice zajímavou historii má kostel sv. Mikuláše a sv. Franciszka Ksawerego v Otmuchowie. První zmínky o něm pocházejí z roku 1235. Byla to určitě románská budova sv. Jana Křtitele. V roce 1386 biskup Wacław, legnický kníže, založil při kostele kolegiát. Tehdy bylo změněno zasvěcení na sv. Mikuláše a Hedviky. Špatný technický stav a škody způsobené husitským vpádem byly důvodem pro přenesení kolegiátu v roce 1477 do kostela sv. Jana Křtitele v Nyse. V roce 1690 byl rozebrán gotický kostel a na jeho místě byla zahájena výstavba barokního kostela, který financoval biskup František Ludvík von Neuburg a byla ukončena v roce 1701. Stavební práce řídil nyský architekt Jan Piotr Die heute geschlossene Friedhofskirche des Hl. Rochus wurde im Jahr 1637 erbaut. Im XVII. Jh. wurde Neiße zwölf Mal von schweren Krankheiten heimgesucht. Damals sind beinahe zweidrittel der Einwohner ums Leben gekommen. Die Kirche wurde dort erbaut, wo sich früher die Zelte mit den Kranken aus der Stadt und der Friedhof befanden. Zum Schluss noch ein paar Sätze über die Kirchen, die abgerissen wurden. Außer der schon erwähnten Kirche des Hl. Johannes des Täufers standen in der Altstadt noch zwei weiteren Kirchen, der Hl. Nikolaus, erwähnt im Jahr 1381 und Maria Rosenkranz, erwähnt im Jahr 1420. Die beiden Kirchen wurden im Jahr 1741 (Bild 6) im Zusammenhang mit dem Aufbau der Befestigungsanlage abgerissen. Zwei Majolikaflachreliefs, die sich im Frontbereich des Mietshauses an der Mariacka- und Toruńskastr. Befinden, sind als Erinnerungsstück von diesen beiden Kirchen erhalten geblieben. Auf dem Stadtplan von G. Hayer kann man sehen, wie diese Kirchen ausgesehen haben. Außerdem stand am Stadtrand von Breslau die gotische Kirche des Hl. Kreuzes (Bild 7) erwähnt im Jahr 1414. Am Stadtrand von Ziębice stand die gotische Kirche der Hl. Katarina (Bild 8) erwähnt im Jahr 1434. Diese beiden Kirchen wurden im Jahr 1643 abgerissen. Die hier genannte Zahl der Kirchen betont den religiösen Charakter von der Neißen Metropole des kirchlichen Fürstentums der Breslauer Bischöfe. Die Geschichte der Kirche des Hl. Nikolaus und Hl. Franciszek Ksawery in Ottmachau ist sehr interessant. Die ersten Erwähnungen über diese Kirche sind aus dem Jahr 1235. Das war wahrscheinlich ein romanisches Bauwerk des Hl. Johannes des Täufers. Im Jahr 1386 gründete hier der Bischof Wacław Fürst von Liegnitz die erste Kollegiatakirche. Damals änderte man den Namen der Kirche auf Kirche des Hl. Nikolaus und der Hl. Hedwig. Der schlechte technische Zustand und die Historický nástin, Historische Zusammenfassung 17

Bardzo ciekawie przedstawia się historia kościoła św. Mikołaja i św. Franciszka Ksawerego w Otmuchowie. Pierwsze wzmianki o nim pochodzą z 1235 r. Zapewne była to budowla romańska pw. św. Jana Chrzciciela. W 1386 r. biskup Wacław książę legnicki utworzył przy nim kolegiatę. Wtedy zostało zmienione wezwanie na św. Mikołaja i Jadwigi. Zły stan techniczny oraz zniszczenia spowodowane najazdem husyckim, były powodem przeniesienia w 1477 r. kolegiaty do kościoła św. Jana Chrzciciela w Nysie. W 1690 r. rozebrano gotycki kościół i w jego miejsce rozpoczęto budowę barokowego kościoła, który ufundował biskup Franciszek Ludwik v. Neuburg, a zakończono w 1701 r. Pracami budowlanymi kierował nyski architekt Jan Piotr Dobler. Powstało dzieło wyjątkowej wartości otoczone wieńcem kaplic z barokowymi ołtarzami. Polichromie wymalował w latach 1693-1704 nyski malarz Karol Dankwart. Większość znajdujących się w kościele obrazów wyszła spod pędzla Michała Willmanna. Jakże odmienna jest historia kościoła św. Jana Ewangelisty w Paczkowie. Pierwszy romański kościół wzmiankowany w 1285 r. nosił wezwanie św. Jana Ewangelisty i stał w miejscu, w którym dziś stoi zrujnowany kościół cmentarny. Po otoczeniu miasta murami kościół znalazł się poza nimi i dlatego w 1361 r. rozpoczęto budowę nowego (dzisiejszego) kościoła, który nosił wezwanie Św. Trójcy, NMP i św. Mikołaja, zmienione później na św. Jana Ewangelisty. W 1529 r. w związku z tzw. zagrożeniem tureckim kościół przekształcono w warowny przez dodanie murów tarczowych zwieńczonych attyką. Zapewne z tego czasu pochodzi studnia zwana Tatarską. Neogotycki wystrój wnętrza pochodzi z XVIII i XIX w. Ołtarz główny wykonał czeski rzeźbiarz Seweryn Kutzer. Przykładem śląskiej rzeźby późnorenesansowej jest znajdujący się w kaplicy mariackiej ołtarz ufundowany przez braci Jana Fot. 8 Dobler. Vzniklo dílo výjimečné hodnoty obklopené věncem kaplí s barokními oltáři. Polychromie namaloval v letech 1693-1704 nyský malíř Karol Dankwart. Většina obrazů nacházejících se v kostele je autorství Michała Willmanna. Naprosto odlišná je historie kostela sv. Jana Evangelisty v Paczkowie. První románský kostel, poprvé zmiňován v roce 1285, byl zasvěcen sv. Janu Evangelistovi a stál na místě, na němž dnes stojí zruinovaný hřbitovní kostel. Po obehnání města hradbami se kostel nalezl za nimi, a proto v roce 1361 byla zahájena výstavba nového (nynějšího) kostela, který byl zasvěcen sv. Trojici, Nejsvatější Panně Marii a sv. Mikuláši, později zasvěcení změněno na sv. Jana Evangelisty. V roce 1529 v souvislosti s tzv. tureckým ohrožením byl kostel opevněn dostavbou kruhových zdí zakončených atikou. Dozajista z této doby pochází studna nazývána Tatarská. Neogotická výzdoba vnitřku pochází z XVIII. a XIX. století. Hlavní oltář zhotovil český řezbář Severin Kutzer. Příkladem slezské pozdně renesanční řezby je oltář nacházející se v mariánské kapli darovaný bratry Janem a Albertem Maltitzovými v roce 1588. Reliéfní řezba z pískovce působí dojmem zavěšeného v prostoru. Donedávna se v kostele nacházely dvě gotické sochy Madona s děťátkem a sv. Vavřinec z roku 1496, které Zerstörungen wegen des Hussiten Angriffs waren der Grund dafür, dass die Kollegiatakirche im Jahr 1477 in die Kirche des Hl. Johannes des Täufers in Neiße übertragen wurde. Im Jahr 1690 wurde die gotische Kirche abgerissen und man begann mit dem Bau der Barockkirche, die vom Bischof Franciszek Ludwik v. Neuburg gestiftet wurde. Den Bau beendete man im Jahr 1701. Die Bauarbeiten wurden vom Architekt aus Neiße Jan Piotr Dubler geleitet. Es entstand ein wunderschönes Bauwerk, umgeben von Kapellen mit Barockaltaren. Die Polychromyen wurden in den Jahren 1693-1704 vom Neisser Maler Karol Dankwart gemalt. Der Maler Michał Willmann malte den größten Teil der Bilder. Ganz anders ist die Geschichte der Kirche des Hl. Johannes Evangelist in Patschkau. Die erste romanische Kirche wurde im Jahr 1285 erwähnt. Die Kirche stand dort, wo sich heute die Ruinen der Friedhofskirche befinden. Nach dem die Stadt mit den Wehrmauern umgeben wurde, befand sich die Kirche außerhalb der Wehrmauern. Deswegen begann man im Jahr 1361 mit dem Bau einer neuen (heutigen) Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, Mutter Gottes und Hl. Nikolaus, später auf Hl. Johannes der Täufer umgetauft. Im Jahr 1529 wurde wegen der sog. türkischen Gefahr die Kirche in eine befestigte Kirche umgebaut. Zur Kirche wurden Wehrmauern mit Attika angebaut. Wahrscheinlich stammt aus dieser Zeit der Brunnen, den man auch Tatarischer Brunnen nennt. Die neugotische Innenausstattung stammt aus dem XVIII. und XIX. Jh. Der Hauptaltar wurde vom tschechischen Bildhauer Seweryn Kutzer gefertigt. Als Beispiel der schlesischen Skulptur aus der Spätrenaissance dient hier der Altar, der sich in der Mariakapelle befindet und von den Brüdern Jan und Albert Maltitz im Jahr 1588 gestiftet wurde. Das Flachrelief aus Sandstein macht den Eindruck, als hänge es in der Luft. Noch vor kurzer Zeit befanden sich in der Kirche zwei 18 Rys Historyczny

i Alberta Maltitzów w 1588 r. Płaskorzeźbiony z piaskowca sprawia wrażenie zawieszonego w przestrzeni. Do niedawna w kościele znajdowały się dwie gotyckie figury Madonna z Dzieciątkiem i św. Wawrzyniec z 1496 r., które zostały zabrane do muzeum diecezjalnego w Opolu. Ich autorstwo przypisywane jest Witowi Stwoszowi, który w tym czasie przebywał w Paczkowie. Całość uzupełniają wspaniałe sklepienia sieciowe w prezbiterium i gwiaździste w nawie głównej oraz gotycki portal główny z herbami biskupa Przecława z Pogorzeli i Księstwa Nyskiego. Ślady romańskiego kościoła św. Wawrzyńca w Głuchołazach zachowały się w pięknym, późnoromańskim portalu głównym. Pierwsze wzmianki o kościele pochodzą z 1285 r. z czasów, kiedy miasto założone przez biskupa Wawrzyńca, było grodem granicznym. W 1428 r. został spalony przez Husytów. Odbudowano go dopiero w 1460 r. W latach 1729-31 zbudowano nowy kościół w stylu barokowym, przy znacznym wsparciu biskupa Franciszka Ludwika v Neuburga. Z tego okresu pochodzi barokowe i regencyjne wyposażenie kościoła. Do godnych uwagi kościołów zaliczyć należy romańsko-gotycki kościół pw. Narodzenia NMP w Kałkowie, wzmiankowany w 1295 r. Wcześniej nosił wezwanie św. Jerzego. Jak podaje tradycja, kościół mieli wybudować Templariusze. W latach 1930-31 kościół znacznie powiększono poprzez dobudowanie korpusu i nawy. Nie spowodowało to zatarcia interesujących cech stylowych. Podczas prac budowlanych odkryte zostały wspaniałe gotyckie polichromie, które pieczołowicie odsłonił Lukas Mrzeglod. Całość uzupełnia piękny wczesnogotycki portal z poł. XIII w. Podobnych zmian dokonano w kościołach w Nowym Świętowie, Prusinowicach, Starym Paczkowie. Taki sam los spotkał wiele kościołów z terenu całego Śląska. W latach 20-tych i 30-tych ubiegłego wieku zostały przeprowadzone byly odvezeny do diecézního muzea do Opole. Jejich autorství je přisuzováno Witowi Stwoszowi, který se v této době zdržoval v Paczkowie. Celek doplňují nádherné klenby síťové v presbytáři a hvězdicové v hlavní lodi a také gotický hlavní portál s erby biskupa Przecława z Pogorzeli a Nyského knížectví. Stopy románského kostela sv. Vavřince v Głuchołazech se dochovaly v nádherném pozdně románském hlavním portálu. První zmínky o kostele pocházejí z roku 1285, z dob, kdy město založené biskupem Vavřincem bylo pohraniční tvrzí. V roce 1428 bylo spáleno husity. Město bylo obnoveno teprve v roce 1460. V letech 1729-31 byl postaven nový kostel v barokním slohu, za značné finanční podpory biskupa Františka Ludvíka von Neuburga. Z tohoto období pochází barokní a regencijní výzdoba kostela. Ke kostelům, které stojí za pozornost, je třeba zařadit románsko-gotický kostel Narození Nejsvatější Panny Marie v Kałkowie, poprvé zmiňován v roce 1295. Dříve byl zasvěcen sv. Jiří. Jak se traduje, kostel měli postavit Templáři. V letech 1930-31 byl kostel značně rozšířen dostavbou korpusu a lodi. Nezpůsobilo to setření zajímavé slohové charakteristiky. Během stavebních prací byly objeveny nádherné gotické polychromie, které s pečlivostí odkryl Lukas Mrzeglod. Celek doplňuje nádherný raně gotický portál z poloviny XIII. století. Obdobné změny byly provedeny v kostelech v Nowym Świętowie, Prusinowicach, Starym Paczkowie. Stejný osud potkal mnoho kostelů na území celého Slezska. Ve 20-tých a 30-tých letech minulého století byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy, které způsobily v mnoha případech setření slohových charakteristik. Zbytek dokonaly válečné škody II. světové války. Většina kostelů byla spálena nebo zbořena. Provedené rekonstrukce, které nebyly správně dokončeny, způsobily u mnoha z nich skoro úplné setření architektonického charakteru. gotische Figuren - Madonna mit dem Kind und der Hl. Wawrzyniec aus dem Jahr 1496, die heute in das diözesische Museum in Oppeln gebracht wurden. Man vermutet, dass diese Figuren von Wit Stwosz, der sich damals in Patschkau aufhielt gefertigt wurden. Das Gesamtbild wird durch die wunderschönen Gewölbe ergänzt. Ein Netzgewölbe in Presbyterium und ein Sterngewölbe im Mittelschiff, das gotische Hauptportal mit den Wappen vom Bischof Przecław aus Pogorzela und Neiße Fürstentum sind hier eindrucksvoll dargestellt. Die Spuren der romanischen Kirche des Hl. Wawrzyniec in Bad Ziegenhals sind im schönen, spätromanischen Hauptportal erhalten geblieben. Die ersten Erwähnungen über die Kirche stammen aus dem Jahr 1285, als die vom Bischof Wawrzyniec gegründete Stadt eine Grenzburg war. Im Jahr 1428 wurde die Stadt von Hussiten angezündet. Die Stadt wurde erst wieder im Jahr 1460 aufgebaut. In den folgenden Jahren 1729-31 wurde die neue Kirche im Barockstil erbaut. Der Bischof Franciszek Ludwik aus Neuburg hatte sehr großen Anteil am Aufbau dieser Kirche. Aus dieser Zeit stammt auch die Innenausstattung der Kirche im Barock und Regencestil. Sehenswert ist auch die romanischgotische Maria Geburt Kirche in Kalkow, erwähnt im Jahr 1295. Früher hatte die Kirche den Namen des Hl. Georg. Traditionsgemäß sollte die Kirche von den Tempelherren erbaut werden. In den Jahren 1930-31 wurde die Kirche erheblich vergrößert. An die Kirche wurden der Rumpf und das Schiff angebaut. Die interessanten Styleigenschaften gingen dabei nicht verloren. Während der Bauarbeiten entdeckte man die schönen gotischen Polychromyen, die Lukas Mrzeglod sorgfältig enthüllte. Das Ganze wurde mit einem schönen frühgotischen Portal aus der Hälfte des XIII. Jh. ergänzt. Ähnliche Veränderungen wurden auch in den Kirchen in Deutsch Wet- Historický nástin, Historische Zusammenfassung 19

Fot. 10 Fot. 9 na szeroką skalę prace budowlane, które spowodowały w wielu przypadkach zatarcie cech stylowych. Reszty dokonały zniszczenia ostatniej wojny. Większość kościołów uległa spaleniu lub zburzeniu. Przeprowadzone odbudowy nie do końca prawidłowe, spowodowały prawie całkowite zatarcie charakteru architektonicznego wielu z nich. Ostatnie zmiany administracyjne spowodowały, że do naszego powiatu zostały włączone miejscowości, które z historią księstwa nie miały nic wspólnego. Mam tu na myśli tereny Korfantowa i Łambinowic. Niemniej spotykane tam zabytki nie odbiegają poziomem artystycznym od zabytków księstwa nyskiego. Na szczególną uwagę zasługuje kościół pw. Świętej Trójcy w Korfantowie. W 1335 r. wzmiankowany jest mały kościółek, który szczęśliwie przetrwał wszystkie pożary nawiedzające miasto. Obecny neobarokowy został zbudowany w latach 1903-09 przez ówczesnego proboszcza ks. Walentego Wojciecha. Z poprzedniej barokowej budowli zachowała się wieża zbudowana w 1751 r. W latach 1564-1629 kościół należał do gminy luterańskiej, których do miasta sprowadził ówczesny właściciel Korfantowa Adam Gotsch. Neobarokowe wyposażenie kościoła podkreśla w sposób bardzo subtelny jego wystrój i sprawia, że wchodząc do ko- Poslední změny územně správního uspořádání způsobily, že k našemu okresu byly připojeny obce, které nemají nic společného s historií knížectví. Tímto mám na mysli katastry obcí Korfantowa a Łambinowic. Nicméně tam potkávané památky se uměleckou úrovní příliš neliší od památek nyského knížectví. Zvláštní pozornosti se těší kostel Svaté Trojice v Korfantowie. V roce 1335 byl zmiňován malý kostelík, který šťastně přetrval všechny požáry postihující město. Nynější neobarokní postavil v letech 1903-09 tehdejší farář Walenty Wojciech. Z dřívější barokní budovy se dochovala věž postavená v roce 1751. V letech 1564-1629 kostel patřil luteránské obci, jejíž věřící do města přivedl tehdejší majitel Korfantowa Adam Gotsch. Neobarokní vybavení kostela podtrhuje vytříbeným způsobem jeho výzdobu a způsobuje, že při vcházení do kostela se cítíme být uklidnění a připraveni na kontakt s Bohem. *** Kaple u cest sdílely osudy kostelů. Do dnešní doby se dochovaly pouze renesanční a barokní korpusy, které byly zbaveny prvotních prvků vybavení. Dnes jsou na jejich místo umísťovány masově vyráběné figurky te, Prusinowice, Alt Patschkau durchgeführt. Das gleiche Schicksal traf viele Kirchen aus ganz Schlesien. In den 20er und 30er Jahren des letzten Jahrhunderts wurden im großen Maßstab Bauarbeiten durchgeführt, infolge dessen die Styleigenschaften verändert wurden. Die restlichen Zerstörungen brachte der letzte Krieg. Viele Kirchen brannten ab oder wurden abgerissen. Die nicht korrekt ausgeführten Ausbauarbeiten führten zum Verlust des architektonischen Charakters. Die letzten Verwaltungsänderungen hatten zur Folge, dass an unseren Kreis viele Ortschaften angebunden wurden, die keine Gemeinsamkeit mit unserem Fürstentum hatten. Ich denke hier an die Gebiete von Friedland und Lamsdorf. Trotzdem unterscheiden sich die Sehenswürdigkeiten, die wir dort anschauen können, nicht erheblich von den Sehenswürdigkeiten des Neiße Fürstentums. Hervorzuheben ist hier die Kirche der heiligen Dreifaltigkeit in Friedland. Im Jahr 1335 wurde eine kleine Kirche erwähnt, die glücklicherweise alle Brände in der Stadt überstanden hatte. Die neubarocke Kirche ist in den Jahren 1903-09 vom damaligen Pfarrer Walenty Wojciech erbaut worden. Aus dem früheren Barockgebäude ist nur der Turm aus dem Jahr 1751 erhalten geblieben. In den Jahren 1564-1629 gehörte die Kirche der lutherischen Gemeinde an. Die Lutheraner wurden von dem damaligen Besitzer von Friedland Adam Gotsch in die Stadt geholt. Die neubarocke Innenausstattung der Kirche betont auf eine subtile Art und Weise ihre Einrichtung und hat zur Folge, dass wir in der Kirche ein sehr beruhigendes Gefühl haben. Dadurch sind für ein Treffen mit Gott bereit. *** Die am Wege stehenden Kapellen teilten das gleiche Schicksal der Kirchen. Bis zu unserer Zeiten sind nur die Renaissance- und Barockgehäuse erhalten geblieben, ohne die ursprüngliche Aus- 20 Rys Historyczny